Sayonara Wild Hearts si vypůjčila spoustu mechanik ze starých arkádových automatů a zkombinovala je s chytlavým popovým soundtrackem, na kterém podobně jako elektroničtější Rez celá stojí a padá. Pokud ve vás současný žvýkačkový pop vyvolává dávicí reflex, můžete ji směle přeskočit, ale taky si dát Kinedryl a zkusit jí přesto dát šanci.
Tahle adrenalinová jízda totiž stojí za to, a skutečně je to jízda, při které se ani na vteřinku nebrzdí – jeden průchod vám podobně jako poslech většiny hudebních alb nezabere víc než hodinu. Tu si pro sebe zabírá na třiadvacet levelů, které ale po dohrání budete chtít procházet znovu. Věřte mi.
Každý z nás měl někdy zlomené srdce a výjimkou není ani hlavní hrdinka Sayonara Wild Hearts. Nejen ženy ve středním věku se ve chvílích životní krize obracejí na tarot – jednotlivými úrovněmi vás budou provázet karty z velké arkány, ale nemusíte zrovna věřit ezoterikům a věštkyním, abyste porozuměli jejich symbolice.
zdroj: Archiv
Útok nebo útěk
V tomto případě si mladá dáma uvědomí, že byla ve svém vztahu celou dobu Bláznem, no a psychedelická rytmická výprava po snových realitách může začít. A já přesně tady se zmínkami o příběhu končím, protože bych jeho vysvětlováním akorát nadělala zbytečnou škodu.
Stejně jako se ona snaží slepit dohromady své puklé srdce, budete i vy sbírat srdíčka. Nikoliv ovšem svým vlastním tempem, jak by to při vyrovnávání se se smutkem mělo být, ale hezky smrtící rychlostí za řídítky motorky, na skateboardu, za volantem kabrioletu anebo na hřbetu jelena. Sayonara Wild Hearts je na jednu stranu snová a velmi esteticky uspokojivá, na tu druhou ale vlastně není tak docela oddechová a nestydatě si pohraje s vaší tepovou frekvencí.
Zatímco se řítíte třísetkilometrovou rychlostí, abyste chytili své iluzorní cíle, musíte se vyhýbat překážkám, správně do rytmu načasovat odbočky a skoky, a ještě sbírat srdce a další bonusy v honbě za dostatečně vysokým skóre na zlatou medaili. Zní to triviálně – hra vám ledacos odpustí, a když se vybouráte, vrátí vás jen k inkriminované pasáži –, nejvyšší hodnocení ale dost prozkouší vaši svalovou paměť i schopnost vnímat hudbu.
Jak obléct sedmihlavého draka?
Dost tomu pomáhá fakt, že tvůrci dali skladatelům Danielu Olsénovi a Jonathanu Engovi volnou ruku a jednotlivé úrovně vznikaly až na základě skladeb, nikoliv naopak, jak bývá zvykem. Objevuje se v nich hromada neotřelých nápadů, které ohýbají známé automatové žánry neskonale kreativním způsobem a nikdy vám vlastně ani nedají prostor o nich pochybovat, protože se neustále míchají i mezi sebou.
Level Parallel Universes bych z fleku vyučovala na školách herního designu jako ukázkový příklad, jak si vyhrát s tvorbou her, ale taky s hráčovým mozkem. Ovládání je přitom natolik důmyslné, že vše pohodlně funguje jak na klasickém gamepadu, tak i na dotykových obrazovkách iPhonu nebo Switche.
Sayonara je chvíli závod, potom bojovka, pak shoot’em up, rytmická hra a dohromady něco docela nového, stačit vám přitom bude jedno tlačítko a jeden joystick. Jednoduchost v tomto případě značí spíše přístupnost a nějaký stereotyp nemá šanci.
Sami tvůrci ze švédského Sinogo označují SWH za „popkulturní polévku, kde jsme promixovali OutRun se subkulturou teddy girls (britská, dívčí obdoba našich pásků), Carly Rae Jepsen, Rez, motorkami café racers, WarioWare, Blümchen, padesátými léty, moderním tancem, Akirou, F-Zero, Space Harrier, Siou, Gradius, osmdesátými léty, Charli XCX, Sailor Moon, Oundan, Tronem, Rhythm Tengoku, Punch Out a velkou porcí svojskosti, podivnosti a mysticismu.“
Narozeno ve znamení Zábavy
Z vlastní zkušenosti vás ale nemusí zajímat ani desetina tohohle seznamu, abyste si neony prodchnutou Sayonaru užili. Byť mě vlastně překvapilo, že pochází z dílny Skandinávců a ne Japonců – je totiž vrcholně divná tím správným, přepáleným způsobem, kde se ve stínu mrakodrapů na silnici přetahujete o pozornost se dvěma dívkami s obřími meči, které se vzápětí sjednotí v létající tryskáč. Místní snovou logiku nemusíte chápat, stejně si bude dávat smysl, klidně vám navzdory.
Vizuál dokonale ladí s hudbou a hratelností (v tomto případě je to vlastně jedno a totéž), až jsem si občas říkala, že by hra alespoň na chvíli mohla slevit ze svého neúprosného tempa, abych si některé věci mohla lépe prohlédnout. Ať už se ocitnete ve městě, v lese, na moři, ve virtuální realitě anebo někde úplně jinde, neonová estetika Sayonara Wild Hearts neskutečně sluší.
Po prvním dohrání se vám odemkne mód Album Arcade, kde si to celé můžete zopakovat bez pauz mezi jednotlivými písničkami, zlaté medaile za všechny úrovně zase odemykají YOLO Arcade, kde nesmíte umřít. Krom toho jsou tu ještě kryptické trofeje ukryté za kolem se znameními zvěrokruhu, které jsou výzvami a hádankami v jednom, a rázem máte z hodinového alba zábavu hned na několik večerů.
Délce v tomto případě odpovídá i cena – na konzolích hru pořídíte za tři stovky, na zařízeních od Applu se pak dokonce skrývá v novém předplatném s prvním měsícem zdarma.
