Naopak, ohlásili a dodali pouze tři NPC společnosti, pro něž můžete plnit nepříliš variabilní úkoly. Jedna prodává mapy k zakopaným pokladům, které obratem vykupuje, druhá vás posílá lovit lebky nemrtvých kapitánů a třetí vás zas pověří získáním několika kusů zdejší omezené fauny a surovin. Každá splněná mise je zakotvená ve standardním schématu „dojdi, najdi, vykopej/vymlať/nasbírej a přines“. Za každou doručenou položku vás čeká odměna v podobě dukátů a reputace.
Podobně jako v Elite: Dangerous se dosažením maximální úrovně stáváte legendou. Jestliže toho dosáhnete u všech spolků, stáváte se, pro mě jaksi nepochopitelně, pirátskou legendou. Tím si odemknete přístup do tajné lokace, kde vás legendární kapitán pověří legendární plavbou, za což si vysloužíte speciální legendární plavidlo, jímž se ještě nějakou dobu budete moci chlubit.
Tento status by měl mimo jiné hráčům garantovat vstup do avizovaného obsahu s krycím názvem Zlatá éra pirátství, což by měl být zároveň i jakýsi endgame hry. Jenže ten společně se spoustou dalších prvků ve hře zatím chybí. Hráči tak dostali to, s čím se seznámili během testovacích fázích hry těsně před vydáním.
Grind, nuda a demotivace
Stačí to tedy na dobrou hru? Je třeba si položit otázku, co přesně od hry očekáváte. Jestliže se těšíte na propracovaná NPC a příběh, RPG mechaniky a kdoví co ještě, budete samozřejmě zklamaní. Takový člověk si však patrně hru vyzkouší přes Game Pass od Microsoftu a po několika hodinách hru pravděpodobně zahodí. Najde tu stereotyp a malou variabilitu úkolů.
Ale ruku na srdce, tohle je dlouhodobá bolest všech MMO. Ať už jde o bezhlavé levelovací grind festy ve World of Warcraft a jeho generických odnožích či nemastné neslané mise v otevřených světech Elite a EVE. Úkoly přes kopírák typu jdi, najdi, vybij, přines jsou ještě stále bohužel etalonem a slepou uličkou designu většiny podobných her.
Sea of Thieves se od tohoto modelu příliš neodlišuje. Některé mapy k pokladům jsou sice opředené hádankami, ale ty brzy rozšifrujete a kvůli svému opakování vás potom překvapí jen výjimečně. Díky tomu, že si za zlaťáčky můžete pořídit jen kosmetické doplňky, a těch zatím bohužel není kdovíjak hodně, vás hra může i snadno demotivovat. Na rovinu si řekněme, co už musí být každému jasné. PvE by jako takové samo neobstálo. Pokud by tu byla možnost offline sólového hraní, ukousali byste se nudou. Jenže jsou tu ostatní hráči!
zdroj: Cinemart
Pirátská etuda
Teď mohu naladit o poznání pozitivnější notu a nastínit důvod, proč se do Sea of Thieves navzdory vší té ostré kritice vrhají každodenně statisíce hráčů. Jednou možnou odpovědí je hype a jeho ozvěna. Možná si řeknete, že to jsou jen naivní hráči, co si na těch čtrnáct dní zdarma zřídili kvůli téhle hře Game Pass, a že to brzy opadne. To však nechme sudičkám. Nabízí se druhá, mnohem prozaičtější možnost. A sice ta, že lidi hra opravdu baví. Krom přitažlivého pirátského zasazení za to může především „emergentní hratelnost“.
Toto kostrbaté a nečeské sousloví do puntíku reflektuje jeden z hlavních pilířů zábavy celé hry. Slib, na kterém Rare své pirátské dílko postavili od základu, a splnili ho. Sea of Thieves je hra, kterou nikdy nehrajete sami. I přesto, že se vydáte na plavbu sólo, nikdy dopředu netušíte, co se vám na vašem dalším dobrodružství přihodí. Solitéři tak třeba brzy poznají, že jejich plavba je daleko riskantnější a že proti zkušeným, početnějším a sehraným posádkám mají často jen pramalou šanci.
Jakmile získáte parťáky, se kterými si rozumíte a dokážete svorně táhnout za jeden provaz, otevírá se vám hra plná návykové pirátské zábavy. Kooperativní hraní naprosto s přehledem válcuje všechny výtky jdoucí na vrub suchopárnému PvE. To navíc díky neustálému napětí pramenícímu z přítomnosti dalších posádek dostává zcela jiný dramatický rozměr. Lovíte poklady z potopených vraků anebo si radostně hopsáte s čerstvou truhlou po pláži, když tu na vás kumpán zakříčí: „Plachty na levoboku! Řítí se přímo na nás!“
Představte si takovou permanentní Dark Zone z The Division. Nikdo vám tady nediktuje, co máte dělat. Ano, můžete hrát v dlouhodobém kolektivu anebo, pokud vás to baví, prostě jen farmařit reputaci a zlaťáky plněním úkolů s vědomím toho, že se odměny za zdárné plnění plaveb sdílí rovnou měrou mezi všechny členy posádky.
Kdykoli se však můžete vydat na loupeživou výpravu proti ostatním anebo se sami stanete terčem přepadení. Vžít se do role piráta je tak opravdu snadné. Díky VOIP přímo ve hře navíc můžete hlasem komunikovat s kýmkoli, kdo je právě v doslechu. To samo častokrát vede k četným taškařicím, kdy třeba po vyhrané námořní bitvě vylovíte z moře trosečníky a pozvete své bývalé soky do podpalubí na doušek lahodného grogu, hudby a tance anebo podniknete zuřivou pitku v taverně na jedné z pirátských výsep. Historek a humorných situací zažijete nespočet a některé z nich budete s úsměvem vyprávět ještě dlouho potom, co své pirátské já pošlete na zasloužený odpočinek.
Napnout plachty, vyplouváme
Ovládání lodi, ať už jde o malou šalupu či impozantní galeonu, je kapitola sama pro sebe. Navzdory tomu, že se zpočátku jeví komplikovaně, jde o naprosto intuitivní záležitost. Na nějaký tutoriál ale zapomeňte. Hra vás nevodí za ručičku, nevysvětluje každou očividnou věc a ani neotravuje přeplácaným uživatelským rozhraním s ikonkami a minimapou. Jednotlivé mechanismy jsou takovou malou, pečlivě odladěnou radostnou činností.
zdroj: Cinemart
Kolo kotevního navijáku je nutné při zdvihu roztlačit a u obou typů lodí se bere v potaz jejich váha. Zatímco jednu zvládne bez problémů obsloužit i jediný námořník, u té druhé se zapotíte i ve dvou. Kotva navíc neslouží jen jako zajištění lodi v přístavišti, ale jde zároveň o důležitý taktický prvek během bitev.
Můžete ji například použít jako ruční brzdu, přičemž strhnete kormidlo na stranu a vykouzlíte nádherný devadesátistupňový drift, díky kterému se okamžitě dostanete do palebné pozice vůči pronásledujícímu plavidlu. Anebo kotvu můžete zákeřně spustit na protivníkově plavidle. Než ji zase soupeři vytáhnou, vaši střelci mají nehybný cíl. Plachty lze zase nejen spouštět na libovolnou délku, ale také natáčet do úhlů po směru větru a vymáčknout tak z lodě co možná největší rychlost a naopak.
Kanóny je třeba manuálně po každé ráně nabíjet, přičemž musíte mít dělové koule v omezeném počtu u sebe v inventáři. Chybí samozřejmě jakýkoli zaměřovač a balistická křivka projektilu je navíc ovlivněná směrem i rychlostí pohybu lodi. Ta se na různě rozbouřených vlnách kolébá, a tak je třeba mušku a načasování výstřelu dostatečně trénovat. Mimo své primární úlohy se palubní děla zhošťují také role oblíbeného výsadkového prostředku. Cirkusová složka o vystřelování lidí z kanónů je nejen komická, ale také velmi účinná. A tak se můžete nechat vystřelit na vrchol ostrova, do plachet překvapené lodi, ale také s notnou dávkou pirátského stylu s připraveným korbelem přímo k baru taverny.
Mapa světa v podpalubí vám sice oznamuje vaši aktuální pozici a umožňuje vám zakroužkovat cíle vaší plavby, ale navigace dál probíhá čistě dle kompasu. Tu a tam se navíc stane, že se jí prožene zbloudilá dělová koule anebo něčí zvratky, což navigaci dokáže dočasně potrápit. Na vrcholku nejvyššího stěžně se pochopitelně nachází vraní hnízdo.
To řada námořníků krom pozorovatelny s oblibou využívá ke skladovaní lupu a sudů se střelným prachem. Ten má tendenci po zásahu explodovat a z kocábky máte rázem ementál. Poškození trupu způsobené explozí, kanonádou či nepozorným řízením je třeba rychle zatlouct fošnami a vodu pak vynést v žejdlíku přes palubu. Fošny, stejně jako ostatní spotřební materiály, naleznete uskladněné v sudech rozmístěných zpravidla v podpalubí.
Neustálé doplňování nástrojů a surovin je důležitým faktorem přežití. Není je však třeba nakupovat, jsou bezplatně k mání, roztroušeny po ostrovech a vracích, najdete je na hladině moře a samozřejmě v podpalubí konkurenčních plavidel. Kormidlování samotné je zážitek, který dokáže v člověku probudit námořnického ducha. Jeho obtížnost vzrůstá úměrně divokosti moře.
Jakmile vplujete do bouří rozběsněného moře, splaší se vám nejen kormidlo, ale zároveň i kompas. Věřte, že jde pokaždé o naprosto strhující atmosferický zážitek umocněný tím, že do vás kdykoli může uhodit ničivý blesk a napáchat extra paseku. Bouře lze taktéž využít coby taktický prostředek k úniku, pakliže vašeho drobečka pronásleduje obří behemot. Ty má totiž blesk mnohem raději.
Padla pevnost, vypusťte Krakena!
Krom námořních bitev a plaveb na vás čekají dvě výraznější výzvy. Jednou z nich je kostlivčí pevnost a druhou legendární chobotnice. Pevnost je v podstatě klasický raid, kde čelíte postupně všem typům chřestivých nemrtvých, na které ve hře narazíte, a nakonec je třeba se vypořádat s kapitánem, z něhož vypadne klíč ke sklepení s poklady. Na zdolání pevnosti je zapotřebí pečlivá kooperace všech členů posádky. Krom nemrtvé hrozby vám totiž hrozí i přepadení ze zálohy ostatními piráty, které sem přilákala obří lebka v oblacích indikující aktivní raid.
Množily se stížnosti, že by se posádky potopených lodí měly respawnovat mnohem dál od místa své porážky, než je tomu dosud. Pomstychtivější party se totiž snadno vrátí s novou lodí i zásobami, což může vaše snažení značně znepříjemnit. Naštěstí tohle nejnovější patch vyřešil. I když se vám ale podaří z pevnosti úspěšně vyváznout i s bohatou výslužkou, zdaleka ještě nemáte vyhráno. Nejenže je vaše pravidlo stále velmi lukrativním cílem, ale klidně se vám může v nejhorším případě přihodit i setkání s onou druhou výzvou. Ta je na rozdíl od hradu kostlivců nepředvídatelná, nedobrovolná a o to hrozivější.
Jakmile okolo vás zčerná voda, víte, že je zle. Chapadla obří chobotnice jsou totiž již na cestě k vám. Kraken je zákeřný a nemilosrdný nepřítel. Jeho chapadla lze odrazit pouze přesnou a soustředěnou palbou děl. Panika tak končí zpravidla kvapným zánikem posádky, plavidla a samozřejmě veškeré kořisti. K jeho útokům sice nedochází příliš často, ale až udeří poprvé právě na vás, rozhodně na to setkání jen tak nezapomenete.
zdroj: Archiv
Pastva pro oči i pro uši
Nezapomenutelná je také naprosto dech beroucí audiovizuální složka hry. Ta se snad nikdy neomrzí. Především pak hra světel a stínů a simulace mořské hladiny. Nádherné západy i východy slunce, dynamické proměny počasí, tropické bouře, a v neposlední řadě také denní cyklus. To vše dokáže vystřihnout tak silnou atmosféru, že vás vlastní nos začne upozorňovat na nedostatek svěží, slané vůně ve vzduchu. Navíc každá dílčí oblast zdejšího světa využívá vlastní paletu nasvícení. Zatímco jihozápad připomíná svým azurovým mořem Karibik, severozápad využívá chladnějších odstínů a tmavších vod.
Díky kvalitní optimalizaci si hru zahrajete i na pomalejších strojích bez dedikovaných grafických karet (ale to už nečekejte vizuální zázraky). Zvuk za výtvarnou stránkou rozhodně nijak nezaostává, ba právě naopak. Za sebe můžu upřímně prohlásit, že jde rozhodně o jednu z nejlépe nazvučených her, jakou jsem kdy hrál. Ať už jde o skřípání a vrzání dřeva, zvuk propínaného sukna plachet, hvízdání dělových koulí či pobíhání písečnou pláží, vše zní realisticky. Popisovat libozvučnou dynamiku moře samotného by vydalo na samostatný odstavec.
Sea of Thieves je zkrátka nádherné pirátské pískoviště, které stojí a padá s tím, jak moc vás baví hrát si s ostatními. Plavit se s kamarády na překrásném moři, přepadat ostatní, opíjet se za kormidlem, luštit hádanky, sbírat zvířátka, bojovat s kostlivci a přitom nemít nároky na jiná než kosmetická vylepšení. V tom Moře zlodějů vyniká. Nejde o titul, který vás oslní tunou obsahu a příběhem jiným než tím, který si zde sami napíšete.
