Shadow of the Tomb Raider – recenze

14. 9. 2018 18:00 - Recenze
autor: Patrik Hajda

Recenzovaná verze: PS4, Windows, Xbox One, PS4 Pro, Xbox One X

Vychází na platformách: PS4, Windows, Xbox One, PS4 Pro, Xbox One X

Pět let zpátky jsme se dočkali zbrusu nové, mladistvé Lary. Tahle křehká dívenka, tehdy ještě neposkvrněná nebezpečným dobrodružstvím, nešla pro bolestivé výkřiky daleko. Ale poměrně rychle se zocelila a my napříč třemi novými díly sledujeme její přerod v nebojácnou mašinu na zabíjení, kterou jsme znali dříve. V Shadow of the Tomb Raider už není pochyb, že máme co do činění s vyspělou slečnou Croft. A spolu s hrdinkou dozrála i hra.

Verdikt

Lara se vrátila, povstala a potemněla. Naštěstí ale nevrhla stín na svou vlastní sérii. Závěr rebootované trilogie je z hlediska celkového zážitku velkolepý, byť po stránce hratelnosti můžeme mluvit pouze o menší evoluci. Poslední díl zkrátka nese kvality svého předchůdce, které jen decentně vylepšuje. I přes horší AI a sem tam klopýtající FPS jde o nejlepší díl novodobé série.

Hodnocení redakce
8
Karta hry ▶

Recenze

Kdo se těší na převratné změny, ten ať si radši fofrem sníží očekávání. Shadow of the Tomb Raider totiž nemá posouvat hranice. Jeho cílem je dokončit příběh zrození nejslavnější vykradačky hrobek tím co možná nejzábavnějším způsobem. A když to minule fungovalo tak skvěle, proč to vlastně měnit, že? Nová Lara tedy jede více méně přes kopírák v důležitých bodech, ale neznamená to, že by se úplně zalekla novinek. Nečeká vás záplava překvapení, jen ještě o chlup vybroušenější zážitek v několika směrech.

Už jen pohled na novou Laru a její okolí je dech beroucí. Hustá džungle budí přirozený dojem neprostupnosti, zatímco vřískající opice, prozpěvující ptactvo a hmyzem se hemžící porost pod nohama vás nenechá na pochybách: nacházíte se v absolutní divočině, kam nevkročila lidská noha dobrých 300 let.

K čertu s Trinity

Jenže tuto krásnou džungli zanedlouho poskvrní krev obětavých vojáků fanatické skupiny Trinity, se kterou se naše hrdinka už nějakou chvíli potýká. Jak už to tak s padouchy bývá, jejich smysl pro zachování památek se jaksi nedostavuje. Kde Lara k otevření stotunových dveří používá logiku, zlotřilé organizace sahají po dynamitu. A přesto nikdy nenajdou, co hledají.

To Lara se po rozluštění několika hádanek dostane ke klíči ve tvaru dýky, po kterém Trinity prahne jako slepice po flusu. Sice se k němu dostává jako první, ale tentokrát si zapomněla udělat domácí úkol. Do nových událostí ji musí zasvětit až sám doktor Dominguez, úhlavní nepřítel.

Lara sebráním dýky dala do pohybu skutečnou apokalypsu předpovídající ničivé povodně, silné bouře a zemětřesení. Člověk může být zocelený sebevíc, ale taková zpráva s vámi prostě zahýbá. Na Lařinu pověst se tak začínají snášet stíny, zatímco jen bez dechu sledujete katastrofu obrovských rozměrů, kterou jste sami nevědomky rozpoutali.

Z Lary se tak stává v podstatě záporák a nebudu vám lhát, když řeknu, že Pedro Dominguez je klaďas. Po delší době tu máme antagonistu, který má všech pět pohromadě. Jeho záměry jsou ryzí, myšleny pouze v dobrém. A nikoli v dobrém jen pro něj. Právě naopak. Herně sice nemáte na výběr, ale vedete vnitřní boj. Jak hlavní hrdinka, tak i záporák chtějí oba vykonat to největší dobro, ale každý na úplně jiné frontě, byť ani jeden ne nutně na té špatné.

Shadow of the Tomb Raider zdroj: Archiv

Nekonečná honba za artefakty

Ale ať už si o Dominguezových záměrech myslíte cokoliv, Lara prostě musí za každou cenu najít druhý artefakt a jejich spojením ukončit světovou očistu. Z tohoto důvodu opouštíte po krátké návštěvě Mexiko a vydáváte se do Peru, kde se vám Shadow of the Tomb Raider předvede v celé své kráse.

Jak procházíte menšími otevřenými oblastmi zelené divočiny, najdete si čas na nyní již klasické lovení zvěře, nalézání dokumentů a sběratelských předmětů, hledání surovin, craftění nového vybavení a vylepšování toho stávajícího. Sem tam si uděláte výlet do hrobky plné pastí a hádanek, za jejichž vyřešení jste odměněni drahými kovy, novými oblečky, schopnostmi či věděním v podobě porozumění zdejším dialektům.

Ale je toho ještě mnohem víc, čemu se ve světě Shadow of the Tomb Raider můžete věnovat mimo hlavní dějovou linku. Z Lary se totiž stává velmi zkušená plavkyně. Dna rybníčků a jezer se stávají dalším zdrojem surovin, ať už jde o léčivé byliny nebo potopené poklady. Pod hladinou budete trávit poměrně dost času i díky vzduchovým kapsám, které přijdou vhod zejména v dlouhých zatopených jeskyních a chrámech.

Nově koncipovaný strom dovedností myslí i na tato podvodní dobrodružství, takže si můžete zvýšit kapacitu plic a rychlost plavání, která se hodí při zběsilém úprku před nechutnými murénami a hladovými piraněmi. Jakožto hydrofobikovi mi tyto pasáže nedaly spát a kdykoliv jsem viděl, že jediná cesta kupředu mizí pod hladinou, naskočila mi husí kůže.

Všudypřítomný pach rozkladu

Hrobky pak platí – stejně jako v případě Rise of the Tomb Raider – za jedno z největších lákadel. Ať už jsou suché nebo pod vodou, vždy jsou megalomanské, smrtící a po rozpohybování jejich letitých mechanismů fantastické. Jednou roztáčíte podivný mlýn, podruhé si hrajete s výškou vodní hladiny, jindy provádíte olej bludištěm.

Užijete si je o to víc, pokud si v novém systému nastavení zvolíte u puzzlů těžkou obtížnost. Lara vám v takovém případě nenapoví a klasický Survival Instinct neodhalí interaktivní objekty. Vše bude jen na vaší představivosti a pochopení dávných konstrukcí.

Stejným způsobem si můžete ztížit i běžný průzkum, kdy jsou římsy silně zvýrazněné bílou barvou, nebo jen mírně ošoupané, nebo na ně není vůbec upozorňováno. Přiznám se, že i při prostřední možnosti jsem několikrát tápal, kudy že se to teď mám vydat. Pokud nechcete být vedení za ručičku, určitě sáhněte po nejvyšších obtížnostech v obou dvou případech.

Poslední možnost nastavení se týká soubojů, ale zde bych byl s obtížností opatrný. I nová Lara sice disponuje samopaly, pistolemi a brokovnicemi, ale je si mnohem jistější, když je skrčená ve křoví. Většina oblastí posetých nepřáteli jde řešit potichu a milovníci kradmých útoků si zde opravdu přijdou na své, zatímco vyznavači akčních přestřelek ve stylu Uncharted by se měli mít na pozoru.

Shadow of the Tomb Raider zdroj: Archiv

Já chytrá, ty hloupý

Tvůrci posunuli stealth mechanismy o značný kus dál. Nově se můžete krýt v porostlých stěnách, maskovat se bahnem pro ještě menší šanci zpozorování, nepřátele můžete dokonce věšet na větve stromů podobně jako jistí superhrdinové. Vojáci vás zároveň nespatří hned. Stačí zmizet z jejich zorného pole dřív, než se jim naplní ukazatel podezření, a jste v relativním suchu (pokud se zrovna neskrýváte mezi lopuchy).

Když už vás spatří, také to neznamená konec světa. Lara toho moc nevydrží, ale z každé situace se dokáže s trochou umu vystřílet. A co je důležitější: z každé situace se dá i utéct, schovat se mimo dohled pronásledovatelů a počkat, až se situace uklidní. Poté opět rozjedete svůj tichý tanec smrti.

V obou případech však platí, že umělá inteligence je vyloženě hloupá. Nepřátelé nemají pud sebezáchovy, takže je mrtvý kolega s šípem v hlavě nepřiměje se schovat, ale místo toho pomalinku prohledávají okolí a padají jeden po druhém jako přezrálé hrušky.

V přestřelkách se zase jen málokdy za něco schovají. Většinou stojí před vámi jako tvrdé Y a sem tam vás počastují sprškou kulek. Ale co je jim to platné, když vy jste v bezpečí za kládou (dokud k vám nepřiletí granát) a snadno si s nimi poradíte třeba díky Molotovovu koktejlu. I tak doporučuji plížit se, kdy jen to jde, protože v tom Lara exceluje. Avšak když vás hra přinutí k přestřelkám příběhově, jde o akční podívanou, kterou si díky výbušným efektům a panujícímu napětí užijete i navzdory chabé AI.

Shadow of the Tomb Raider zdroj: Archiv

Ztracený svět: Paititi

Shadow of the Tomb Raider dělá ještě jednu věc opravdu, ale opravdu dobře – otevřené lokace s civilizací. Není žádným tajemstvím, že nejnovější díl předvádí největší obydlenou otevřenou oblast v historii série (čehož, přiznejme si, nebylo zas tak těžké docílit). Domorodé město Paititi je na poměry značky opravdu obrovské, členité, plné jeskynních systémů vedoucích z jednoho konce na druhý.

Je to zároveň místo, kde můžete utopit hodiny času sbíráním desítek záznamů z deníků různých dobrodruhů a samotné skupiny Trinity, čtením totemů, zkoumáním ručně vyráběných předmětů, ale hlavně plněním mnoha vedlejších úkolů a obecně nasáváním skvěle budované atmosféry.

Vedlejší úkoly nemají strukturu pouhého najdi-dones, ale jsou příběhové, často plné nečekaných zvratů, a díky nim se dozvíte spoustu informací o životě zdejších obyvatel, kteří jsou odjakživa naprosto odříznutí od okolního světa. Nechtělo se mi odtud pryč. Toužil jsem vyslechnout příběh každého sdílného domorodce, chtěl jsem se tu ztratit na mnoho večerů. Schopnost tvůrců vybudovat uvěřitelné město s uvěřitelnou kulturou a mnoha existenciálními problémy je úctyhodná.

Celkový dojem z návštěvy Paititi kazí jen pár nepřehlédnutelných vad. Modelů postav je zoufale málo, takže často mluvíte s tím samým obličejem, i když jde o někoho úplně jiného. Animace obličejů se navíc nikam neposunuly a v dnešní době vypadají velmi zastarale, když nedokáží přenést emoce dialogu do výrazu.

A pak je tu dabing. V nastavení máte možnost zapnout si skutečný jazyk domorodců, cituji: „pro lepší imerzi“. Ale co to je za imerzi, když se Lara táže a odpovídá angličtinou? Čekal bych, že když už umí přečíst kdejaké obrázky na deštěm omletých kamenech, tak by mohla umět alespoň pozdravit místní řečí. Na toto ponoření do světa jsem se velmi těšil, ale po pár minutách jsem domorodou řeč se sklopenýma ušima vypnul. Tohle se zkrátka nepovedlo. Větší imerzi vám zajistí domorodci s perfektní angličtinou...

Shadow of the Tomb Raider zdroj: Archiv

This. Is. Lara!

Shadow of the Tomb Raider rozhodně není bezchybná hra. Kromě výše zmíněného se nevyhnula ani propadům v FPS, a to jsem hrál na PlayStation 4 Pro s preferovanou možností frameratu (druhou možností je preferovat rozlišení, zatímco třetí běžná možnost upřednostnění detailů chybí - džungle je však krásná i tak). Přes to všechno a přes fakt, že jde v jádru o tu samou hru jako před třemi lety, je Shadow of the Tomb Raider skvělým zakončením nové trilogie a zároveň jejím nejlepším dílem.

Kladů je prostě mnohem víc než záporů. Od krásného prostředí, ve kterém se vyblbnete se zábavným fotomódem, přes rozšíření o vodní plochy a velké živoucí oblasti, až k zábavnému stealthu a příběhu s minimálně jedním pěkným zvratem, který je tažen logickými motivy a vašimi vlastními pochybami. Počtvrté bych už potřeboval pořádnou změnu, ale naposledy si projít klasickou honičku s nepřáteli za bájným pokladem byla parádní jízda, na kterou budu rád vzpomínat. Zejména pak na scénu, kdy Laře konečně dojde trpělivost.

Celá galerie

Tagy: akční dobrodružný Tomb Raider Lara Croft adventura third person

Zdroj: vlastní

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)