Shadow Warrior - recenze
9/10
zdroj: tisková zpráva

Shadow Warrior - recenze

7. 10. 2013 21:00 | Recenze | autor: Ondřej Švára |

Šestnáct let a šest gigabajtů dat. Tak hluboká propast zeje mezi dvěma hrami, které se stejně jmenují, podobně se hrají a přinášejí totožně pozitivní zážitky. Zbývá prozradit jméno - Shadow Warrior! Jak se povedl remake jedné z posledních akčních her z legendární éry doomovek? Inu, byl to kalup!

Letošní rok je bezesporu rokem krvavých návratů. Některé akční klasiky oživly přímo pod dohledem studií, co kdysi tvořila samotné originály (Rise of the Triad - Apogee) a jiné, právě jako Shadow Warrior, si díky licenčním dohodám vzaly do péče mančafty nové. Zcela nezávislé, mladé, ale zároveň historicky smýšlející. A to v tom nejpozitivnějším slova smyslu.

Uctivá poklona, pane Bojovník

Shadow Warrior, kde kdysi teklo tolik krve, že by i Červený kříž zbělal, mi prostřednictvím rebootu prokazuje velkou službu. Připomíná mi školní léta. Byl v tom obrovský kus sentimentu, zapnout hru z roku 2013 a vidět v ní Windows 95, AmiPro, manažera M602, křídu, tabuli a smradlavou houbu, co před každým zvoněním samozřejmě přistála v Kulhánkově tlustém obličeji. Shadow Warrior bude pro mě vždycky synonymem tajných pařeb o školních přestávkách, a také podvečerních návštěv šťastnějších kamarádů, kteří na výkonných PC sestavách hráli to, co já ne.

Ale nejde jen o mocnou čarodějku nostalgii. Ještě donedávna jsem vlastně nevěděl, zda jsem se u starého SW bavil díky kvalitám hry, nebo právě jen z prostého úžasu nad počítačovou technologií. Dnes už mám jasno. Zásluhou povedeného restartu vím, že Shadow Warrior je opravdu klasa. A posílám pusu polským Flying Wild Hog. Velká značka neznamená nic, pokud jí není věnována péče, kterou Poláci dodali po vagonech.

Rozjezd jak má být

Každý dobrý remake (a každá dobrá hra) na sebe musí strhnout pozornost hned od prvních vteřin. Dvěma prsty chytit hráče za pusu a nadiktovat mu pravidla. Shadow Warrior to umí. Prolog hry patří k tomu nejlepšímu, co v akčním žánru poslední dobou vzniklo. Bez ohledu na fakt, že jde teoreticky "pouze" o budget.

Prezentace má bezesporu tříáčkové rysy, staronový Lo Wang frajersky drandí sportovním automobilem v perfektně propracované scéně, zapálí si, prohodí do mobilu pár slov a zabrzdí v jakémsi malém Zakázaném městě, které architekturou a rozkvetlými třešněmi připomnělo asijskou ves z No One Lives Forever.

...

Časem zjistíte, že to nebylo pozlátko. Shadow Warrior je v každém detailu opravdu nesmírně propracovaná hra. Během celé patnáctihodinové kampaně mě přesvědčovala, že byla vytvářena řemeslně a s úctou k tématu. Přitom hru k předchůdci poutá jen základní pointa a styl hraní. Jinak je vše nové. Ale nové tak, aby pamětník nezuřil a moderní hráč místo démonů netloukl špačky.

Tuhle ideální směs starého s novým je třeba ocenit. Zvlášť třeba v konfrontaci s nedávno remasterovaným Rise of the Triad. To byla vlastně stará hra ve špatné grafice, ovšem Shadow Warrior 2013? Ten je jiný. Je to nová hra na staré téma! Vše, co je ve hře nové a moderní, je výsostně zábavné a (takřka) aktuální, ale zároveň si vždycky řeknete: „jo, tohle JE Shadow Warrior!“ A přesně tak má, vážení, remake vypadat. Má si vyzobnout z originálu to nejlepší a zbytek postavit na vlastní nohy.

Rozmanité pobíhání

První, čím Shadow Warrior roztančí v člověku hormony štěstí a ukáže se jako práce na úrovni, je technické zpracování. Nemám na mysli to, že hra drží pohromadě, je prosta bugů a nelogičností - to jsem časem přijal za samozřejmé. Fascinovalo mě spíš samotné grafické zpracování a výtvarná stylizace.

Světelné efekty, výrazné barvy, příjemná různorodost prostředí a citlivě vylíčená asijská tématika, to všechno dokázalo, že i hra za pětadvacet euro se umí dobře obléknout. Jistě, textury by mohly být ostřejší, ale jde hlavně o stylizaci. Shadow Warrior se v tomto ohledu vlastně dost podobá indie hrám - za málo peněz nabízí grafiku, na kterou se člověk pořád těší.

S upgrady k lepším zítřkům

Letošní model Shadow Warrior nenechali tvůrci bez mnoha zajímavých vylepšení. Patří mezi ně bezesporu i systém upgradů. Hned od začátku si každý bojovník všimne obrovského množství lootu. Ať už jde o krystaly, nádobky s "karmou" či hrstě šestáků, vše se mu hodí pro povyšování několika druhů schopností.

Za peníze efektně vylepšuje mechanické zbraně, za vše ostatní se učí nová komba v boji nablízko a posiluje osobnost. Kdyby hra upgrade systém neměla, byla by i tak zajímavá, ovšem kouzlo tohoto remaku tkví opravdu v tom, že jde ve všem o trochu dál než ostatní.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Exkluzivní výtvarná stránka dokonale souzní s rozmanitým designem levelů. Herní prostředí se mění téměř krok za krokem. Proběhnete asijské chrámy, hřbitovy, městečka, továrny, stoky, džungli, a dokonce ve hře i nasněží.

Level design s pestrostí jde dohromady i v praktickém ohledu. Pokud Shadow Warrior měl dostát puncu remasterované klasiky, nesměl samozřejmě přijít o hledání vstupní karet a klíčů, bez kterých se hrdina neposune dál. Hra v tomto ukazuje, že se staré praktiky dají naroubovat i na dnešek.

Pestré herní prostředí s mnoha výraznými body usnadňuje pamatování jednotlivých lokací, do kterých se není problém vracet a s lootem pak utíkat dál. Ztvárnění úrovní je skutečně chytré a pomáhá i v malých detailech. Jednou se můžete v přírodním bludišti orientovat podle tekoucího potoku, jindy vám na důležité dveře zasvítí světla z kamionu. Warrior je plný velkých i malých pomůcek a ve výsledku jsem ve „hře na bloudění“ vlastně nikdy nebloudil. Bravo.

Bitvy na všech frontách

Shadow Warrior by pochopitelně nebyl Shadow Warrior bez arkádové brutality, Wangova vtipu a legendárních bílých zajíčků. Vše ve hře znovu najdete, ale nejdůležitější je samozřejmě akce. Právě ta mě nejvíce překvapila a dostala svou zábavností a svěžestí. Stále není nouze o obligátní potoky krve a skvěle navržené zbraně včetně užitečné katany, ale základní kostra hry byla potažena skutečně špičkovou návrhářskou prací.

Fascinovalo mě například, s jakou pečlivostí byly namíchány jednotlivé bojové fáze. Hra jako zběsilá střídá souboje v úzkých uličkách s arénovými bitvami. Dělá to tak, aby si Stínový bojovník, pokud možno, nikdy neodpočinul a zároveň se nikdy nezačal nudit stereotypní hratelností. Bylo dosti koridorů? Tumáš náměstí s minibossem a jeho patolízaly! A frekvence těchto změn prakticky neustane až do samotného závěru.

Souboje s monstry a démony jsou navíc příjemně férovou výzvou. Soupeři mají tuhou kožku a navíc rádi útočí v houfech, ovšem místa, kam programátoři umístili velkou přesilu, jsou prostorná a s bohatými možnostmi pro krytí i překvapivé výpady. Pro chytré hlavy není nic snazšího než nalákat partu rohatých budižkničemů k několika výbušným barelům, a smát se nad upečeným masem. Ve spolupráci s různorodým level designem servíruje Shadow Warrior zábavu jako žádná jiná akce současnosti. Tlukoucí srdíčka nadivoko chutnají vážně božsky.

Není růže bez trní

Mám za sebou akční remake roku a pro všechno nadšení jsem si jen velmi nerad vypsal seznam chybek, které mi kazily den. Není dlouhý, ale přesto byste měli vědět, že Shadow Warrior má hůře optimalizovanou grafiku, která ani na nižší detaily není schopna vyhnat framerate k ideálu a ruku v ruce s tím budete trpět i nad nepříjemně dlouhým loadingem levelů.

Zároveň mi v pozdějších fázích hry začala vadit (překvapivě) menší druhová pestrost nepřátel, v důsledku čehož se některé typy objevovaly i v místech, do kterých se nehodily. Démony v technicistních továrnách bych ještě přežil, ale africké šamany ve sněhové vánici? Aspoň kulicha jim měli uplést. Jsou to však jen detaily.

Shadow Warrior je jinak takřka dokonalá práce a zároveň exkluzivní vzpomínka na hru, o které svět trestuhodně dlouho nemluvil. A víte co? Vlastně vůbec nezáleží na tom, zda tohle je, nebo není remake. Kus jako Shadow Warrior model 2013 v konkurenci obstojí i sám za sebe. I kdyby nevznikl na nostalgickou objednávku, vysloužil by si obrovský potlesk.

Ondřej Švára

Verdikt:

Shadow Warrior je špičková akční zábava. Je úplně jedno, jestli to je, nebo není remake. Hra obstojí sama o sobě a mnoha svými vlastnostmi předčí i současnou mainstreamovou produkci. Lo Wang se vrátil a s ním přišel zákon.

Nejnovější články