Skate 2 - recenze

11. 5. 2009 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: PS3, X360

Návrat do přestavěného města New San Vanelona po propuštění z lapáku zabolí. Jedna dvě modřiny asi nepolekají, ale jedenáct zlomených kostí najednou?

Verdikt

Pro prkýnkáře nekonečná studnice zábavy, ale ostatním zase až tolik neřekne. Navíc je nutné zvážit, jestli platit plnou cenu za hru, která nabízí oproti jedničce relativně málo novinek, z nichž některé jsou pouze vylepšením předchozích vlastností. K dobrému pocitu ze hry musíte být rovněž značně trpěliví, protože nekonečnému opakování některých úkolů se nevyhnete. Pro toho, kdo nevlastní první díl, to je výhodnější koupě.

Hodnocení redakce
7
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 11.května 2009
Verze: X360/prodávaná/anglická
Doba recenzování: pár týdnů


Na skateboardu jsem párkrát jezdil. Jednou jsem zkusil dát ollie a tím má kariéra skončila. Dokonce i herní adaptace prkýnkářů mě až doteď nechávali chladným. Jenže, když s psaním seknou kolegové, kteří měli takové hry na starosti (recenze Skate 1 a Tony Hawka), na koho přijde řada? No samozřejmě na toho, kdo před nedávnem závodil na snowboardu. Proto mi prosím odpusťte případné nepřesnosti. Jsem začátečník a sk8 je jen pro odvážné. Jedna dvě modřiny mě nepolekají, ale jedenáct zlomených kostí najednou?

 Nové město?
Jak jsem ze zpráv o Skate 2 pochopil, ačkoliv je tak označován, nejde až tak moc o druhý díl, jako spíše o vylepšení prvního dílu. Ještě zamotanější se to stalo v momentu, kdy jsem se dozvěděl, že se Skate 2 odehrává pět let po Skate It! (Nintenďácká odbočka, která těží z Balance Boardu - viz. rámeček dole). Ve Skate It! jste jezdili v prázdném městě po jakési katastrofě, po rozpraskaných asfaltech silnic a zříceninách kdysi hrdé San Vanelona. Nakonec se teorie pět let po tragédii potvrdila jen z poloviny. Do přestavěného, zdali po katastrofě či evolucí nevím, New San Vanelona se vracíte po mysteriózním zmizení. Nicméně úvodní hodně povedený filmeček, v němž si zahráli přední tváře skateboardového světa, ozřejmí situaci. Jednoduše jste bručeli ve vězení a konečně se dostáváte ven.



oficiální obrázky od výrobce

Okamžitě se zapojujete do skejťáckého dění a snažíte se dostat znovu na vrchol. Mongo Corporation vám v tom na jednu stranu pomáhá nově vybudovanými částmi města, které jsou plné prkýnkářských příležitostí. Na druhou stranu razantně pohnuli s veřejným míněním a nečekejte, že se k vám budou obyvatelé města chovat přátelsky. Většinou sice uskočí, ale vždy to opepří nějakou kletbou, případně gestem.

Největším nepřítelem jsou hlídači Mongo Corporation, kteří se po městě pohybují. Většinou jsou neškodní a moc si vás nevšímají, ale na zvlášť exponovaných místech jsou pořádně otravní. Je smutné, že vás umí pouze shodit ze skejtu, což znamená maximálně nutnost opakovat danou výzvu. Aby toho nebylo málo, na určitých místech jsou na hranách přidělané zábrany, které nedovolí grindovat. Ještě, že máte mobilní telefon a pořádně nabitou prkenici. Stačí zavolat: železné klíny vytrhá kámoš v kapuci a se stráží si poradí BB.

 Až na vrchol
Stejně jako minule je základem kariéra. Jak už jsem nastínil, hned po opuštění vězení se vydáváte na plácek, kde nafotíte první fotky do magazínu. Postupně se seznamujete s důležitějšími a důležitějšími postavami skejtové smetánky a buď s nimi soupeříte nebo spolupracujete. Kariéra je plná menších úkolů – závodů na rychlost, které mi okolím tratí i svou dynamikou připomínaly sérii Need for Speed. Velmi častým focením, většinou přesně určených kreací, duely s protivníky na body nebo zapeklitými Own the spot – tedy výzvami k předvedení triků na zvlášť zajímavých a většinou hlídaných místech.


Mezi úkoly se můžete přemísťovat v rámci otevřeného světa nebo „prstem po mapě“, kdy se teleportujete do blízkosti příštího zadání. Pravdou je, že díky prozkoumávání města objevujete různé postranní mise, ale celkově mi to nepřišlo zase až tak zajímavé. Zaprvé díky tomu, že pohyb na prkně není z nejpohodlnějších a jestli chcete někam dojet, musíte neustále držet tlačítko, což se při přesunu na dlouhé vzdálenosti stává únavným. Zadruhé je předělané město sice plné laviček, hran a skoků, na nichž si skateborďák užije, ale jen tak pro radost si blbnout nemá ve hře téměř žádnou odezvu. Je to podobné, jako by se ve střílečce objevovaly v oknech neustále terčíky, do kterých můžete střílet. Bavilo by vás to chvilku, ale pak byste šli raději dál, abyste se posunuli v příběhu. A stejné je to i zde.

 Hračičky
Záměrně jsem v předchozím odstavci použil: „téměř žádnou odezvu“. V příběhu vás to sice neposune, ale můžete alespoň nahrát nějaké pěkné video a umístit ho na web nebo vytvořit zajímavou opičí dráhu, kterou posléze nabídnete kamarádům i se zadáním a vyrobíte si tak vlastní Own the spot. Osobně jsem se do podobných blbinek nepouštěl, ale ta možnost tady je. Už jsem zaznamenal i pár videí, třeba poklonu filmům Back to the Future.

Jednou z mála funkcí, kterou se Skate 2 odlišuje od svého předchůdce, je možnost a často nutnost, posouvat lavičky, rampy a nájezdy do vhodnějších míst a vytvářet si ještě lepší podmínky pro šílené triky. Díky tomu a díky již minule dobře zpracovanému ovládání máte téměř nekonečné možnosti se vyjádřit. Nicméně jsem měl pocit, že i když tu jistá volnost je, nikdy není stoprocentní.


Jako příklad uvedu jednu Own the spot výzvu. Máte udělat určitý počet bodů při přeskoku jistého podchodu. První omezení je, že musíte kroužit kolem překážky v přesně daném prostoru. Zrovna zde to byl problém, protože jsem se chtěl trochu více rozjet, což mi ale tenhle limit spolehlivě kazil. Hned vedle překážky se nachází dvě polo rampy, které si říkají o umístění před zmíněný podchod. Jenže abyste splnili zadaný úkol, nestačí zaskórovat daný počet bodů jen tak, musíte k tomu nutně využít zmíněný objekt. Nakonec jsem asi na padesátý pokus trefil trubku, udělal na ní dva triky a před dopadem ještě chytil prkno, abych konečně dosáhl daného počtu. Volnost ve Skate 2 tedy existuje, ale v rámci úkolů je menší, než považuji za ideální.

 Double
Autoři se zaštiťují oproti jedničce dvojnásobným počtem triků, které je schopný virtuální prknař předvést. Dlouhý seznam všech možných kombinací je doslova udivující. Nedokáži si představit, že je běžný smrtelník dokáže rozlišit, natož se naučit všechny kombinace pohybů na ovladači. Ale to moc nevadí, důležité je, že se nenudíte, stále hážete nové a nové pózy a při skocích frajersky gestikulujete.

Při jednotlivých úkolech jsem se pak do seznamu pohybů musel velmi často vracet, abych byl schopný splnit sérii triků, kterou po mě hra požadovala. A to je často až ďábelsky těžké. Přiznávám, že moje trpělivost je dlouhá jak život komára přelétávajícího dálnici, ale ve Skate 2 jsem měl dost. Opakovat jednu výzvu dvacetkrát až třicetkrát je normální. Ale zaseknout se v cca polovině hry na půl dne hraní (samozřejmě přerušovaného kvůli chuti rozmlátit ovladačem televizi), je příliš.



Co naopak považuji za vynikající nápad, je Trashed: Hall of Meat. Jedná se o hitparádu nejbrutálnějších držkopádů. Ono všechny karamboly vypadají hrozivě, nicméně za ty nejtěžší dostáváte ocenění a někdy je dokonce cílem zlámat si co nejvíce kostí. Rekord zatím držím ve Wii odbočce, kde se mi povedlo najednou zlomit 11 kostí, čímž jsem splnil dvojí zadání – zlámat si pět horních a pět dolních končetin najednou. Ale stejné kousky provádíte i na Xboxu 360. Jen je škoda, že se do Hall of Meat nezapíšete v momentu, kdy plníte úkol. Právě pády při nich patří k těm nejhustším a je škoda, že se do statistik nepočítají.

Zpracování
Skate 2 je doslova lahůdkou, co se grafického zpracování týče. Nevím, jestli je to vcelku hustým městským provozem, velkým dohledem do dálky nebo parádně vymodelovaným postavám, ale zdá se mi o třídu výše než nedávno recenzovaný Shaun White. Vyzdvihnout musím zejména hlavního hrdinu, který si při pádech špiní oblečení, nejednou dokonce krvavými skvrnami. A i přes sedřené lokty se znovu a znovu vrhá na nebezpečné překážky.

Ještě hrozivěji než krvavé cákance působí dokonalé zvuky. Obzvláště nechutné jsou různé zlomeniny, kdy kosti udělají pěkné „křup“. Stejně impozantní jsou zvuky jedoucího a smýkajícího se prkna po různých površích. S tím si musel dát někdo fakt dost práce a kdyby se zvuky bodovaly samostatně, dostaly by 9+/10.


další obrázky v galerii

No a poslední parádní technickou disciplínou Skate 2 jsou animace. Všechny na sebe plynule navazují, jako byste neustále objevovali nové a nové. Opravdu udiví repertoár roztodivných pozic při pádech. Až je vám z toho občas špatně. Trochu horší je to s muzikou. Je klasická skejtová, ale skladeb je dost málo na to, aby hrály celou dobu. Což se na výchozí nastavení děje. Navíc spoustu skladeb už jsem slyšel v jiných hrách a tak jsem hudbu po pár hodinách vypnul.

Stejně tak bych nejraději ztlumil i komentáře ostatních týpků. Většinou nevadí, ale když danou frázi slyšíte po padesáté, zvedají vám z toho chlupy i na místech, kde byste to nečekali. Z technické stránky se ještě nepovedla úplně dokonale plynulost. Před vydáním slibovaných plných 60 snímků za vteřinu se občas velmi povážlivě zakymácí někam k deseti až patnácti. Není to sice časté, ale rozhodně si toho všimnete.

SKATE IT! PRO WII
Hlavní devizou starší Wii odnože Skate It! je samozřejmě možnost použít Balance Board a užít si mnohem realističtější ovládání. Funguje to tak, jak asi čekáte - nakláněním do stran zatáčíte a naznačením skoku a následným přenesením váhy určitým směrem provádíte triky. Tlačítkem „B“ prkno podržíte a „A“ slouží k odrážení. Ačkoliv je ovládání největším tahákem Wii verze, z mého pohledu je to rovněž největší problém. Přestože se dá nastavit citlivost otáčení, nikdy jsem nebyl schopen nastavit takovou, abych bez problémů trefil tam, kam jsem potřeboval. Peklem jsou ovšem skoky. Přibližně tak při třetině pokusů o nějaký flip se hra zapauzuje s upozorněním, že nemám na Balance Board skákat. Zřejmě zvyklý z Shaun White Snowboarding jsem měl pocit, že čím důrazněji naznačím pokus o vyskočení, tím výše se dostanu. Ale ouha, ve Skate It! musíte opravdu jen jemně naznačovat, což při zažrání do hry moc nejde.

Druhou vadou na kráse je zpracování. Nejhorší je, že se po městě kromě vás nepohybuje již nikdo jiný, jezdíte po troskách, kdosi vás natáčí, ale nikdy nikoho nevidíte. Přes veškerou snahu tvůrců jsou plácky dost omezené a splnit základní úkoly trvá na každém stanovišti pár minut. Sečteno a podtrženo, pokud byste si měli vybrat ze dvou nedávných sportech pro Balance Board, sáhněte po zimních radovánkách ve Shaun White. I u Skate It! si užijete, ale občas budete mít pocit, že je to za trest a ne pro zábavu. Wii odnoži bych dal hodnocení 5/10.


Stáhněte si: Demo z Xbox Live nebo PlayStation Network, Videa, Trailery...

Související články: Novinky, Skate 1 recenze

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem



 
 
Pavel Oreški

Související hry

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)