Metalový hrdina
O příběh tu skutečně nejde, nicméně aspoň ve zkratce: jste nasvalený bělovlasý viking-lykantrop Bathoryn, z čehož tak nějak vyvozuji, že autoři jsou fanoušky nejen gotiky, ale i testosteronu (a kapely Bathory), a pokojně si odpočíváte v rakvi. Tu k vám připluje modrý přízrak, řekne, že musíte všechno zabít, zejména však sedm temných pánů, a vy, protože si potřebujete protáhnout kosti, samozřejmě neleníte.
Od tohoto momentu až do konce hry většinu času běžíte zleva doprava, zabíjíte potvory, snažíte se vyzrát na pasti i jednoduché puzzlíky, hackujete a slashujete, až postupně vykydlíte oněch sedm bossů, modrý přízrak tím uspokojíte a vše dobře dopadne. Do toho se občas objeví dialog ve stylu "má temnota je větší než tvá, Bathoryne", většinou na předělu levelů nebo u zmíněných bossů. Kdyby byla Slain! kniha, byla by to temná fantasy napsaná retardovaným satanistickým dítětem, ale naštěstí je to hopsačka, do které vše výše zmíněné krásně zapadá a doplňuje hezky nadsazenou atmosféru.
Hudba a grafika fungují
Hlavní devizou hry je nicméně skvělý metalový soundtrack, od kterého však nečekejte žádné klasické songy, ale skutečně kytarové riffy, vkusně zasazené do klasického videoherního audiodesignu ze školy přelomu 80. a 90. let. Bohužel však přes soundtrack takřka nejde slyšet okolní zvuky a ruchy. Dá se to samozřejmě napravit v options, odhalí se tím však pravděpodobný důvod divného vyvážení – zbytek ozvučení je slabý jako třikrát ceděný čaj, což hrdinovi bez bázně a hany a jeho švihům a piruetám moc charismatu nepřidává.
Pochválit je však třeba ohromný vizuál. Gotická atmosféra je strhující, potvory i pozadí vesměs také, svět je přiměřeně pestrý, krásně nasvícený a samozřejmě notně krvavý. Pokud máte blízko k metalové kultuře a atmosféře, bude se vám vše líbit s velkou pravděpodobností o to více; zvlášť nadšení by mohli být lidi, co mají slabost jak pro Cradle of Filth, tak pro Manowar. Já teda nikoho takového neznám, ale určitě jsou!
zdroj: youtube.com
Haló, hledá se gamedesign!
Je až neuvěřitelné, jakou atmosféru se daří Slain! vyždímat z momentálně frčícího pixel-artu. Bohužel se ale zdá, že nezbylo příliš mnoho energie na samotné herní mechanismy, které jsou prostinké, ploché a občas jednoduše polámané. Jasně, můžeme spoléhat na patche, které, pokud budou dobré, by hodnocení hry mohly o stupínek či stupínek a půl zvýšit, ale momentálně situace není nijak uspokojující.
Bathoryn používá během hry jen několik málo útoků – jednoduchý úder, překvapivě slabý a neefektivní úder z otočky, jakýsi modrý iceball a duchařské bomby určené na větší skupiny nepřátel. Boj s potvorami opravdu nemá smysl srovnávat s první ligou podobných her; většinou to jistí hysterické mačkání tlačítka pro jednoduchý úder, bosse se pak vyplatí dorazit kouzly. Zbytek hry spočívá primárně ve snaze vyměřit si a zapamatovat si, jakým způsobem kam musíte skočit, abyste se dostali dál. Některé projektily odrazit lze, jiné ne, často také čelíte frustraci z toho, že přijdete o život na základě absolutně marginální chyby, kterou jste ani nemohli předpokládat.
Slain! zkrátka a jednoduše chybí chytrý gamedesign, který by mě nutil chtít svět poznávat a s hrou trávit čas. Mechanismy jsou funkční, ale za zábavné bych je nemohl označit ani s velkým sebezapřením. Přesto vás může k dalšímu hraní pohánět zmíněná uhrančivá atmosféra a touha poznat, jak budou vypadat a jak se budou chovat další bossové, nebo jakou náladu budou mít další lokace. Na kvalitní plošinovku mi to zkrátka přijde málo a je to škoda. Podílet se na jádru herních mechanik pár zkušenějších designérů, mohla být ze Slain! jedna z nejlepších a nejzajímavějších plošinovek letošního roku.
