Sleeping Dogs - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Sleeping Dogs - recenze

22. 8. 2012 21:00 | Recenze | autor: Aleš Smutný |

Je to paradoxní. Před rokem a něco byl True Crime Hong Kong mrtvý. Na Activision byla hra příliš drahá a vývoj se táhnul. Nyní mám v ruce výsledek životodárné léčebné kůry, kterou hra prošla s přechodem pod Square Enix, kde jí krom jiného dali i nové jméno - Sleeping Dogs. A musím říci, že kdyby hra před rokem opravdu a nezvratně zemřela, byla by to nejenom zatracená škoda, ale velká nehoráznost a ztráta pro všechny fandy žánrů, které Sleeping Dogs mixuje a dělá to způsobem, který občas nechává ústa otevřená - dokořán.


Sleeping Dogs je tak trochu GTA hra, ale vlastně není. Formou se určitě jedná o GTA variaci. Máte hrdinu, s kterým řešíte jak příběhové úkoly, tak ty nepovinné, vedlejší. Máte město plné miniher, výzev a blbin k odreagování a jízda autem či na motorce patří ke klíčovým prvkům. Na druhou stranu je tu ale natolik pozměněn zažitý vzorec sandboxové hry, že pokud bych měl Sleeping Dogs porovnávat třeba s GTA IV, najdu spoustu zásadních odlišností a rozdílů.

Radši mi vyprávěj a neblbni

Nejsem pravověrný fanda klasického GTA konceptu, jak byl k vidění například v San Andreas. Pokud nemám hrdinu, který by byl sám o sobě zajímavou osobností, a pokud se svět prezentuje spíše jako místo pro různé skopičiny, než příběhová kulisa, jak to předvedla GTA čtyřka, můj zájem upadá. Nevydržím si donekonečna hrát s autem, nebaví mě překonávání závodů v šílenosti, a tak nějak vyžaduju, aby byl příběh hlavní hybnou silou mého snažení. Není to kritika opačného přístupu - jen se touto cestou snažím nastínit, proč a v čem je Sleeping Dogs jiný sandbox, než žánrový etalon v podobě série GTA.


Hlavním hrdinou Sleeping Dogs je Wej Šen, policista, který má v utajení proniknout do nitra podsvětí v Hong Kongu. Má k tomu dobré předpoklady, protože dětství strávil v těchto stísněných uličkách, má zde své kontakty a známé. Dětství, kdy by vesele vyrůstal do plnohodnotného člena Triád, mu však přerušilo stěhování do USA, kde nám zmodral a stal se policajtem. A nyní tedy kope za tu správnou stranu. Tedy...

Tohle je jeden z hlavních motivů celé hry. Sleepings Dogs celkem bezostyšně vykrádá tradiční východní filmy o policajtech v utajení, což je na jednu stranu jakási pocta žánru, a na druhou je to něco svěžího a nového, protože se do těchto vod hry v masovějším měřítku zatím nevydaly. Ano, ve hře uvidíte jasné obrysy Volavky, potažmo Skryté identity, ale uvidíte zde i spoustu klasik od Johna Woo. Ani ne tak ve smyslu akce (i když té také), jako spíše motivů parťáctví, nepokrevního bratrství, potažmo odpovědnosti a cti v mnoha podobách.

O příběhu nebudu říkat nic víc, jen naznačím, že Wej velmi rychle obnoví svazky, které jej poutaly v dětství, a z jeho gangu se stane nová rodina. Po čase už je obtížné vše vidět černobíle a stále více přichází otázka, kde opravdu leží Wejova loajalita a srdce. U policejního sboru, nebo u malé části podsvětí?

Tajný agent s rozpolcenou osobností

Tato dualita se promítá v jednom z nejlepších prvků hry. Na GTA hrách mi vždy vadila jedna věc – velmi brzy jste se stali psychopatickými sériovými vrahy, kteří drtí vše, co jim vleze pod kola. Sleeping Dogs na to jde jinak. V každé misi (ale jen v misi, ne mimo ně), ať už pro Triády, nebo policii máte dvě položky, které se vám mění. Čím drsnější jste v bojích s konkurenčními gangy, tím více vám přibývá respekt a tedy zkušenosti v kolonce Triád.

Čím více ale během mise ničíte soukromý majetek, nedejbože zabíjíte civilisty nebo dokonce policisty, tím více vám klesají zkušenosti v policejní kolonce. A vy potřebujete obě. Protože jak získáváte zkušenosti, můžete si s každým levelem koupit novou schopnost. Pro Triády jde hlavně o vylepšování stylu boje, pro policii spíše vychytávky a usnadnění některých postupů.

Je to vysoce funkční a zábavný systém. Hned jsem se vrhl na triádový strom, který podporoval spíše defenzivní taktiku a u policie jsem pro změnu bral spíše věci pro denní potřebu, jako byla planžeta na krádež auta bez rozbití okénka. Dodám jen, že je tu pár dalších stromů (třeba Face, odraz vaší pověsti ve městě), kde naplňujete zkušenosti a kupujete nové vlastnosti, ale duální systém Triád a policie je nejvýraznější.

Brutální boj bez manýristických příkras

V boji jsem musel ocenit, že se tvůrci drží zákona malých gangů, kde se vše vyřizuje ručmo, klidně s noži, a pokud už se na place objeví pistole, tak musí jít o něco velkého. Jinde je základem boje přestřelka a krytí, Sleeping Dogs má boj na blízko a dynamiku. Jeden útok můžete řetězit do komb, k tomu tu máte úchop, po němž jde protivníka třeba prohodit oknem.

Klíčový je ale protiútok, který, stejným systémem, jako v Batman: Arkham City, nutí hráče vnímat scénu, odpovídat na útoky a ne jen zběsile bušit. To byste daleko nedošli. Navíc, různí oponenti vyžadují odlišné strategie podle váhy, vyzbrojení, agresivity... Baví vás nakupování nových komb, profilace vašeho stylu boje a také možnosti stylově posledního soupeře rozmasírovat na kaši nějakým brutálním způsobem, aby vám stoupla popularita.

zdroj: Archiv

Souboje jsou adrenalinové, vypadají skvěle a přiznám se, že jsem želel, když se začaly pravidelněji objevovat přestřelky. Chybí jim ta tvrdost a grácie boje na blízko, byť i ten tu má své místo. Wej je chlapík, který se spoléhá na pěsti, po městě se s puškou běhat nedá, a tak se střílí jen tehdy, když je to nutné. Nejčastěji ze zbraně, kterou vezmete soupeři v efektním záběru, kdy kosti praští. Akce je díky tomu neustále dynamická, osobní a chybí zde nekonečné prostoje third person her, kdy se krčíte za sloupem a střídáte se v kropení z automatu.

Když odhlédnu od příběhu, který mě celou dobu táhl a kupodivu nezaškobrtl (možná finiš by si zasloužil větší grády), je tu ona nezbytná další součást her tohoto typu - fungující sandbox. Všechny očekávané věci jako třeba styly oblečení (mohou dávat bonusy pro boj či na zkušenost), karaoke bary, masáže (což je dle všeho puritánská cesta, jak popsat prostituci), pouliční závody na čas, to tu je.

Ohledně oblečení jsem tratil tím, že jsem si oblíbil klasické bavlněné tílko z počátku hry a dlouho jsem jej, i když bych měl lepší bonusy, odmítal vyměnit za nějaké barevné parády anebo nedejbože hiphoperský styl. Ale i to k míře roleplaye ve Sleeping Dogs patří. Přiznám se, že jsem s ostatními kratochvílemi zase tolik času netrávil (pokud pominu sem tam nutnou polévku či energeťák pro doléčení a nějaký ten buff), raději jsem hledal vedlejší mise, které vám zvyšují reputaci, je z nich nějaká ta zkušenost a peníze, ale hlavně, díky nimž Hong Kong dýchá.

Já jsem malej, ale šikovnej

Město je oproti GTA či Saints Row standardu sevřenější, což jsem ale ocenil. Už žádné nekonečné jízdy taxíkem, protože dostat se z jednoho konce GTA IV na druhý trvalo čtvrt hodiny. Hong Kong je menší, ale o to více žije a s ním ožívají jeho lokální figurky. Právě tohle bizarní panoptikum dodává hře největší dávku atmosféry a čím více znáte výše zmiňované snímky, tím lépe vám hra sedne. A samozřejmě, když se začne umírat, má to mnohem větší efekt, protože celý Hong Kong je tak nějak domácký.

Aby vše nebylo jen o boji, v rámci misí i hackujete nejrůznější zařízení, používáte kamery pro sledování nebo řešíte sledovačky jinak. Hra si po celou dobu udržuje slušnou variabilitu typů misí, ale pokud jste milovali cvoklé úkoly z GTA, musím vás zklamat. Sleeping Dogs moc často po nějakých výjimečných misích nesahá. Tam kde se GTA nepokrytě směje nadsázce, se tady sází hlavně na tu atmosféru.

Načančaná tvářička PC verze

Atmosféře výrazně napomáhá i opravdu skvělá grafika. Když si stáhnete HD balíček, město ožívá, zvláště v dešti. Přiznám se, že na nastavení Extreme už se mi počítač cukal a utáhnou jej opravdu jen high-end mašiny, ale High samo o sobě staví grafickou úroveň o dva stupínky nad konzolovou verzi. Na High už se mi hra na čtyřjádru a ATI Mobility HD 5850 ani jednou nazacukla a rozdíl proti Extreme v grafické kvalitě byl vyslovené už jen pro milovníky pocitu „hraju to na nej“.

Odlesky neonových světel v kalužích i tak vypadají v noci jednoduše skvěle, pot na tvářích bojovníků se leskne a opět se vracím k tomu, že hra dýchá intenzivní atmosférou. Klávesnici s myší jsem však při hraní PC verze opustil po pěti minutách, protože nastavení gamepadu vašim potřebám je snadné, rychlé a hra se s ním logicky hraje mnohem pohodlněji a přesněji (analogy pro řízení, dominance boje na blízko atd).

zdroj: Archiv

Sleeping Dogs je pro mě velkým překvapením. Bere základní model GTA, ale přetváří jej tam, kde potřebuje a předvádí při tom víc inovace, než velké značky a jejich klony za posledních pět let zvládly. Něčeho se tak hra vzdává, ale je jen dobře, že se nesnaží uspokojit všechny, protože by vznikl hrozný galimatyáš. Příběh Wej Šena je atraktivní a dynamický, stejně jako jeho základ - boje na blízko.

Důraz na komplexní řešení boje na blízko snadno překonává lákadlo střílení se širokým spektrem zbraní, jak to známe z jiných her. Navíc jsem si při hraní Sleeping Dogs nikdy nepřišel hloupě, nikdy jsem neměl dojem, že na mě hra pomrkává a dělá si legraci sama ze sebe (to mi hodně vadilo v brutálním příběhu Nika Beliče). Ano, obsahuje humor, ale v souvislosti s kontextem hry, žánru příběhu a zasazení. 

Na samotný konec jsem se probil, prostřílel a projezdil za dvaadvacet hodin s tím, že jsem se snažil plnit většinu nepovinných úkolů, ale nějak zvlášť se nepouštěl třeba do závodění. Stačilo, že než jsem si zvykl na řízení v opačném pruhu, přejel jsem dva policisty a zničil tunu majetku.

Celých těch dvaadvacet hodin jsem se bavil, hltal další střípky ze života města a neměl jsem pocit, že v nějakém momentu po mně hra chce, abych se šel „nuceně“ bavit nepovinnými činnostmi. Naopak, cítil jsem se neskutečně nepatřičně, když jsem v pozdější fázi hry přejel policistu a raději hru loadoval, protože tohle prostě polda v utajení nedělá. Tedy ten můj, ten váš může mlátit prostitutky, ničit policejní auta a prohazovat muže zákona telefonní budkou.

Verdikt:

Velmi příjemné překvapení, které hodilo s kantonskou nadávkou rukavici GTA V. Stylový příběh a inovace mnohých herních prvků dělají ze Sleeping Dogs zábavnou jízdu nejvyšších kvalit, která se jen tak nepřejí a nesnaží se svou předlohu kopírovat, kde to jen jde. Sorry Niko, byl jsi dobrý, ale Wej Šen to nakonec vyhrál na celé čáře.

Nejnovější články