Samotný název vyřvává do světa, že se autorům do hry podařila nacpat hned dvě populární témata – tedy zombie apokalypsu a pobíjení nácků. Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 je přitom svádí dohromady prosťoučkým příběhem o americkém vojákovi, který ve 2. světové válce přijíždí do Berlína zničeného tajným nacistickým výzkumem. Pomineme-li absenci zajímavých příběhových videí a skutečnost, že vyprávění je primitivně schematické a nezbylo v něm místo pro jakékoliv významnější zvraty, na první chybu narazíme až ve výkladu slov „taktická akce“. Ano, Sniper Elite: Nazi Zombie Army 2 je akce, ale rozhodně ne taktická. Do té má na míle daleko.
Taktika v koridoru
Herní náplň spočívá v procházení většinou velmi úzkých koridorů, do nichž by se stěží vešly dvě herní postavy vedle sebe. Nu a v tomto klaustrofobním designérském potrubí střílíte spousty po mase lačnících zombií. Občas sice narazíte i na maličko větší prostranství s vyvýšeným bodem, z nějž by se za jistých okolností dalo všechno pobít, ale to by ve hře nesmělo být tolik nepřátel najednou, kteří cestu k onomu odstřelovačskému hnízdu hlídají. Jedinou taktickou záležitostí ve hře je proto couvání, které vám během dvaceti minut poleze krkem.
Proklamovaný systém krytí se tu tak nachází skutečně jen proto, aby ho marketingové oddělení mohlo vyřvávat do světa halasnými titulky a PR zprávami. Pokleknout před nájezdem zombií, které vždycky moc dobře vědí, kde se nacházíte (a to i pokud se potichu schováte za zídku), vás vyprovodí z Berlína dřív, než byste řekli „Sniper Elite“. Dodat „Nazi Zombie Army 2“ už nestihnete.
Místa poslední záchrany
Design misí značně utrpěl i skutečností, že zombie po zastřelení mizí a vy tak často nestíháte sbírat potřebné náboje, které z nich vypadávají. Autoři se pro tento krok nejspíše rozhodli kvůli chatrnému technickému (ne)zpracování. Můj počítač, schopný držet konstatních 40 FPS v Assassin's Creed IV: Black Flag na maximální detaily, tuhle ohyzdu na plné detaily neudrží ani na hladině 30 FPS. Připomínám, že hra se skládá z velmi úzkých koridorů.
Design misí se neustále opakuje – koridor, koridor, prostranství, koridor a bezpečný bod, v němž si můžete nabrat munici v klidu. Pokud se navíc schyluje k většímu nájezdu zombií, narazíte v koridoru na stoleček (kámen, plošinku), na němž máte vyskládané granáty, miny a další potřebné věci. A já si bláhově myslela, že v 21. století je pro chuťovky tohoto druhu místo tak možná při hodinách level designu, kde je ukazují jako odstrašující případ!
Hrůzy nacistických zombie
Selský rozum nevystačuje ani při pochopení důvodů, proč se autoři rozhodli úvodní mise ponořit do mlhy, kterou evidentně nezvládají zobrazit tak, jak by sami toužili. Při průchodu misí jsou často vidět jednotlivé vrstvy mlžného oparu, což vytváří bizarní a rušivé obrazy. Také světla kvůli mlze nevypadají nijak přirozeně, a když se její jednotlivé vrstvy slijí v jednu, neuvidíte na krok a jednoduše tak přehlédnete nepřítele, který vás pak pošle na onen svět zezadu. Takže to vlastně jako hustá mlha funguje, jen to vypadá otřesně a myslím, že tvůrci spíše chtěli mít „hezkou mlhu“, než schovku pro zákeřné nemrtvé.
I když nejsem člověk, který by brblal nad grafickým zpracováním her, tady mi to prostě nedá. Zombie jsou zdálky poměrně dobře zpracované, ale nad důvodem, proč si autoři rochní ve zpomalených záběrech průstřelu zombie, mi rozum stojí. Tedy, chápu, že to vypadá stylově, ukázat průlet kulky tělem. Ale vypadá to stylově jen na papíře, ne v této podobě. Ukazovat tu bídu zblízka a navíc úplně dobrovolně, to je tedy pořádné sebemrskačství.
Jedinou světlou chvilku při hraní Sniper Elite: Zombie Nazi 2 jsem tak pocítila v kooperativním multiplayeru, kde chvílemi problikly vzdálené možnosti jakési taktiky. Více než to mi ale problikával samotný obraz, který navíc tu a tam úplně vypadl. Během deseti minut jsem tak došla k závěru, že místo hraní raději vezmu monitor, hodím ho zapojený do vany a skočím tam za ním.
Sniper Elite: Zombie Nazi 2 je tak špatnou hrou, že mě nad tou dávkou cynismu, kterou autoři museli k jejímu vydání mít, mrazí. Nekoná se žádná taktická akce, ba co víc, nedočkáte se vůbec žádné zábavy, jen všudypřítomných technických chyb. Horší je to o to víc, že jde v podstatě jen o datadisk s minimem nového obsahu oproti prvnímu dílu. Jestliže první Sniper Elite: Nazi Zombie Army byla ve své bizarnosti alespoň trošku zábavná hra, o "pokračování" se to opravdu říci nedá. Ruce pryč!
