Sonic the Hedgedog 4: Episode II je klasická 2D plošinovka, která svou inspiraci čerpala převážně v Sonic the Hedgehog 2 z roku 1992. Námět levelů je v podstatě stejný a je jen škoda, že autoři nezachovali i původní názvy. Pouze v úvodu narazíme na odlišnosti a setkáme se s jakýmsi mixem původních stálezelených planin, sněhu a úseků pod vodou. Bohužel pro mě však v celém rozsahu nechyběly úrovně v cirkusu a na ropné poušti, i když musím přiznat, že tady jsou o něco zábavnější, než ve 20 let staré předloze.
Ve dvou se to lépe táhne
Tvůrci tentokrát nezapomněli na věrného Sonicova kamaráda. Liška Tails je pod vedením AI stále trošku hloupoučká a umírá, kde může. I přesto je často nepostradatelná a jedině dohromady s ní může Sonic provádět speciální comba. Liška umí létat, a když si o to ježek řekne, vezme ho za ruce a nese ho, kam potřebuje, nebo dokud ji nedojdou všechny síly. Pamětníci vědí, že jde o staronový prvek, který ale není podmínkou – v některých dílech není a hlavně ve hře pro dva hráče docela dost chybí.
Vedle tohoto, v podstatě klasického prvku, byla hra doplněna ještě druhou součinností, která se provádí na zemi. Sonic s Tails se umí třeba stočit a koulet dohromady, takže je klubíčko větší a neztrácí na síle. Bez nového triku se neobejdete hned v prvním kole, ale průběžně jej budete používat v průběhu celé hry. Výčet nových pohybů a aktivit tím samozřejmě nekončí, což svědčí o skutečné snaze tvůrců hru někam posunout. Ne násilně, jak se to dělo v celé řadě předchozích Sonic her, které neuspěly. Nové aktivity slouží věrně konceptu, přijmete je velmi rychle a přijdete na to, že se tím rozšiřují herní možnosti, aniž by tím hra přišla o tolik žádaný původní ráz.
zdroj: Archiv
Důmyslné vynálezy Dr. Robotnika
Příběh klasicky vychází z boje Sonica proti doktoru Robotnikovi a jeho snu o ovládnutí světa, který začal realizovat skrze své geniální vynálezy. Robotnik je v Episode II důmyslnější, než kdy dřív. Kromě kovového Sonica, v pořadí druhého bosse hry, jsou jeho vynálezy úplně nové a neokoukané. Určitě vás zaujme robot, se kterým se vás snaží zničit na konci Oil Desert Zone. Přifrčí si to na skládku, magnetem si natahá potřebné věci, na chvilku zmizí, a když se vrátí, sedí v robotovi nesmírných rozměrů. Skoro z toho přecházejí oči, což v podstatě můžu napsat i o zbytku hry.
Vše je krásně rozpohybované, animace jsou detailní, živé a obecně se dá říci, že tvůrci přišli na ideální způsob, jak hráčům předložit moderně vypadající hru, která ale drží dost specifický styl celé série. Více péče by ale určitě slušelo „mezilevelům“. Je jich celkem sedm a drobné změny, kterými se je tvůrci snažili obměnit, moc nezafungovaly. Respektive jsou zbytečné a nepřirozené. Kdyby tvůrci původní mezihry zachovali úplně beze změn, bylo by to lepší.
Sonic se dostal do formy
O poznání více času tvůrci obětovali vylepšení fyziky, která byla jednou z vad první episody. Druhá epizoda se z toho dokázala poučit. Sonic už tedy není tak těžkopádný, je ohebnější, mrštnější, ale hlavně už nechybí onen správný pocit rychlosti, bez které klasická Sonic hra prostě nemůže být Sonic hrou a obecně se bez ní koncept v tomto případě prostě neobejde.
Sonic Team měl velké ambice už při vývoji první epizody, která však v mnoha ohledech nenaplnila očekávání. Tvůrci ale vytrvali, poslechli a přijali výhrady fanoušků, z čehož Sonic the Hedgedog 4: Episode II nesmírně těží. Jde o výborné moderní retro, které v řadě ohledů překonává původní hru. Hlavně ale pobaví i hráče, kteří k ježkovi nejsou poutáni žádnou nostalgií a jediné, co je zajímá, je zábava. Najdou ji tu v míře vrchovaté.
