Star Wars Force Unleashed - recenze

S troufalostí v rámci Hvězdných válek nevídanou přichází hra, která chce být milníkem nejen po technologické, ale také příběhové stránce. Dostála všemu hypu o zakomponování fyziky do hratelnosti?

Autor: Martin Havlíček
Publikováno: 20.září 2008

Verze: review/anglická/X360
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Hry ze série Star Wars by se daly rozdělit na laciné a poctivé. Ty první, jež nenabízejí nic víc než důvěrně známé logo na obalu, mají za úkol zajistit vydavateli konstantní příjem, kdežto kousky z té druhé jmenované skupiny chtějí nabídnout plnohodnotný herní prožitek a ujistit fanoušky, že „Star Wars“ není synonymem jen pro velké prachy, ale především pro kvalitu. Když opomeneme míru hypu nebo průměr na GameRankings, dobrým rozlišovacím znakem mezi zástupci těchto dvou skupin bývá často příběh. Ty laciné kousky spojuje hlavní příběhová linie spletená z událostí, o kterých se ve filmu kdosi jen tak zmínil, ale v globálu nehrají velkou roli. Konzolová novinka s podtitulem The Force Unleashed na to jde jinak. Hra nemapuje nevýznamné boční bitvy, ona si troufá zasahovat do hlavní zápletky Hvězdných válek a co víc, při vhodné konstelaci dokonce umožňuje hráči příběh filmové série předčasně utnout – žádný Skywalker není potřeba (viz tabulka dole).

•Kůl mezi třetí a čtvrtou epizodou
Epizoda III právě skončila a na světě zbyla jen hrstka rytířů Jedi, píše se v klasickém „A long time ago in a galaxy far, far away...“ prologu. Nebezpečný je ale každý Jedi, a je tedy potřeba vyhladit i ten zbyteček… První mise se odehrává na Kashyyyku, domovině wookiů. Namísto mladíka inzerovaného na screenshotech se však chopíte role samotného Darth Vadera, který dostal echo, že právě tady se jeden rytíř se světelným mečem nachází. Poté, co se proseká lesem wookiů a předvede tak hráčům, že Temná strana je dobrá volba, narazí konečně na Jedie. Bojovník umírá, ale Vader stále cítí přítomnost Síly. Energie vychází z malého klučiny, syna zabitého, jenž nevinně temného pána odzbrojí a nechtěně mu dokáže, že on je tím pravým kandidátem na to stát se jeho učedníkem.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
výjimečně u konzolové hry: vlastní obrázky přímo z hraní na X360

•Zabij Jedie a pak se vrať
Snad neprozradím mnoho, když řeknu, že Vader tak dělá stejnou chybu, jakou kdysi udělal jeho mistr, který ho vzal pod svá křídla. Chlapec už ve svém útlém věku vstřebal morální zásady svého otce a ani léta krutovlády je o ně nepřipraví. I když je hlavní směřování příběhu patrné už od samého začátku, považuji scénář jako plus. Nabízí totiž nejedno překvapení. Ortodoxní fanoušci série mu sice budou vyčítat spoustu detailů, rýpalové zase přílišné ovlivnění stereotypy (každý musí mít svého droida-kamaráda atd.) a já přihodím mnohdy násilnou integraci stylových postav, ale to nic nemění na tom, že je dobrým tahounem.

Ne však zpočátku, to se člověk musí naopak přemlouvat, aby cutscény, které jsou tvořeny zčásti videoklipy a zčásti in-engine animacemi, vůbec sledoval. První třetinu totiž tvoří rutinní hon na Jedie, čímž má náš hrdina dokázat svému mistrovi poslušnost a připravenost na hlavní úkol. Už první zvrat upoutá vaši pozornost a následně budete veškerá videa sledovat s napětím.

Ráz misí se ale nezmění. Průběh sleduje klasické „dojdi z bodu A do bodu B“ a pak zabij/zachraň/znič. Věřte, že cestou rozhodně nezabloudíte. Levely jsou totiž v podstatě tunely, takže nepočítejte s tím, že byste si udělali exkurzi v útrobách Hvězdy smrti. Nutno ale dodat, že si to skoro ani neuvědomíte. Budete totiž smeteni masivní vlnou akce a adrenalinu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
•Proč se Síla píše s velkým S
Sterilní chodby vesmírné lodi plné stormtrooperů jsou jako střelnice, akorát s tím rozdílem, že náboji jsou tady samotní vojáci nebo předměty v jejich okolí. Síla vám umožňuje vyzvednout libovolnou postavu či předmět a hrát si s ním, dokud vás to neomrzí. Pokud máte příležitost, tak můžete vojáka vyzvednout a omlátit o stěny, přičemž pokud mu dáte šanci, pokusí se zachytit o nejbližší pevný bod či alespoň bratra ve zbrani (v jednom rozhovoru vývojáři popisovali, že se jim takhle povedlo spojit i znepřátelené jednotky – stormtrooper chytil za nohu wookieho). Dále je možné jej taky vynést do výše a nechat spadnout nebo rovnou vystřelit. Totéž lze samozřejmě provádět i s předměty, a pokud se po zemi zrovna žádné nepovalují, lze je třeba vyrvat ze zdi.

Z popisu by se mohlo zdát, že tohle blbnutí po čase přejde. Není tomu tak. S dalším postupem se totiž učíte a pronikáte do tajů Síly. Zakrátko není problém levitujícího panáka přismažit bleskem a následně jej pulzní vlnou vystřelit do vzduchu. Nápaditosti se meze nekladou. V misích odehrávajících se na lodích či vesmírných stanicích si také můžete hodit nepřítele do energetického štítu, který jej seškvaří, nebo rozbitím okna jej nechat doslova vysát do vesmíru.

Později však začnete objevovat také neduhy Síly. Planeta Raxus Prime, přezdívaná jako hřbitov robotů, je plná harampádí. Kusy humanoidů jsou na zemi, plavou vzduchem a všechno to vypadá nádherně, ale chcete-li ve víru boje využít Sílu a například vrhnout po nepříteli kus odpadu, může se vám taky stát, že netrefíte jeho, nýbrž nejbližší cíl, což může být i šutr u cesty. Takovéhle lapsy se dějí především tehdy, když nemáte čas na to hrát si se Sílou a potřebujete ihned jednat.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Ne všude ve hře budete mít prostor na to, abyste si hráli ping pong s vojáčky jako v demu. Jinde budete muset hrátky s prostředím vynechat takřka úplně. V levelu zasazeném na planetu Felucia, což je vlastně jedna velká slizká houba plná rancorů, můžete po nepřátelích házet leda tak výbušné plody zdejší flóry. Bohužel, do této ještě sterilní a velmi nudné pustiny se v jedné misi ještě vrátíte.

•Když se plech chová jako papír
Jak už jsem naznačil, výhoda Jedie nespočívá pouze ve schopnosti uvádět okolí v levitaci, nýbrž také ve vysílání blesků anebo pulzních paprsků, jež zohýbají zdánlivě neprostupné ocelové překážky. Byla to přeci právě technologie simulující reálné chování materiálu, které se objevila v prvním videu ze hry. Výsledky jsou ovšem rozporuplné.

Na jednu stranu je skvělé, jak se vývojářům podařilo zapojit technologii do hry - není jen kosmetickou chloubou, ale je potřeba také jejího praktického využívání. Pomocí Síly (čtěte analogových páček) tak budete tvarovat ocelový plát, abyste si z něj vytvořili ochranu před padajícími jiskrami či naopak můstek. Jenže čas od času pravidla tzv. DMM enginu přestanou fungovat a půl metru tlustý plát oceli se pod vámi začne pohubovat jako list palmy. Ne nadarmo se mnozí herní vývojáři zdráhají poskytnout plnou interaktivou s prostředím. Dvakrát se mi dokonce stalo, že jsem kvůli „suprdupr technologii ohýbajících se plechů“ musel restartovat souboj s bossem - jednou mi kus železa zablokoval kameru a podruhé pro změnu uvěznil mě. Rád bych řekl, že to byly všechny technické potíže, které jsem měl, ale to bych lhal. Restarty mise kvůli bugům byly všehovšudy čtyři.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

•Přihlouplí stormtroopeři
Co platí pro „chování“ materiálu, to lze s nadsázkou přenést i na jednání živých postav, jelikož některé jeho aspekty zpracovává technologie Euphoria. Mínusy by se tentokrát udělovaly za umělou inteligenci v klasickém slova smyslu. Nedostanete sice moc příležitostí na to ji sledovat, neboť nepřátelské armády jsou přímočaře posílány vaším směrem a nemají zrovna příležitost se předvést. Několika testů inteligence ale přeci jen budete svědkem. A kde je jádro problému? V netečnosti. Stává se, že na vás nepřítel zírá, ale k ničemu se nemá. Jindy si můžete všimnout nehezkého efektu, kdy jakoby překročíte neviditelnou hranici a aktivujete tak všechny opodál stojící stráže. Skoro jako byste spustili alarm.

Ona kladná stránka chování nepřátel spočívá v jednání v konfrontaci s nebezpečím. O snaze zachytit se o nejbližší předmět jsem se již zmiňoval, ale panáci toho umějí mnohem víc. Uskakují, když jejich směrem posíláte dárek v podobě obrovského kamene a někdy se jim povede i naprosto přirozeně zakopnout. Člověk by si v tu chvíli pomyslel, že pod tou – v případě stormtroopera – bílou slupkou se opravdu ukrývá nějaký komparzista.

•Návraty
Právě muži v bílém stejnokroji budou vašimi nejčastějšími nepřáteli a to je dobře, protože se slabými protivníky je nejvíce zábavy (i když později útočí i silnější třídy). Více mi monotónnost vadila v jiném ohledu a to co se prostředí týče. Tady totiž neplatí jednoduchá rovnice „nový level rovná se nové prostředí“. Ačkoliv nebudete navštěvovat stále tatáž místa, je rozhodně zklamáním, že autoři nerozseli elementy příběhu i po dalších planetách rozličného univerza.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Dobrý pocit nevyvolává ani onen jednolitý ráz levelů, které představují úzké nudle prokládané arénami. Ostatně, ani stereotyp velící zakončení každé mise bossfightem za každou cenu nemusí každému vyhovovat. Tím spíše, že taková potyčka s bossem vám může pěkně pocuchat nervy.

DVA KONCE PŔÍBÉHU - SPOILER

Po celou dobu je hráč veden za ručičku a i kdyby chtěl sebe víc, transformaci zlého Vaderova posluhovače v hrdinu, který založí vlivné hnutí odporu proti Impériu, neovlivní – až do okamžiku, který je těsně na konci hry. Poté, co v tuhém souboji naprosto dozbrojíte svého někdejšího pána a osekáte z něj to stylové černé brnění, přijde dilema. Do zdánlivě rozhodnutého souboje vstoupí Darth Sidious a vyzve vás, abyste Darth Vadera dodělali, a sám začne smažit blesky zakladatele kolice proti Impériu. Pokud zvolíte cestu sobecké pomsty a vrhnete se do dalšího boje s Vaderem, odsoudíte své přátele k záhubě a následně zaujmete místo po boku Imperátora (ještě předtím získáte slušivý kovový mundůr á la Iron Man). Jestliže se vydáte na tu morálně správnou stezku a utkáte se Sidiousem, dáte průchod natočení Epizody IV a V. Souboj sice nepřežijete, ale budoucí mírotvůrci se zachrání.

•Souboje jak z filmu?
Pokaždé, když jste zavlečeni do duelu s nějakým mocipánem, přepne se kamera do předem dané pozice a z té se nehne. Je sice fajn, že z profilu vynikne skvělá choreografie, jenže protivník je neposeda a často vás zažene do rohů, kam skoro ani není vidět a to není zrovna fér.

Přinejmenším diskutabilní je i obtížnost těchto soubojů. Kromě závěrečného boje jsem měl velký problém jen s druhým bossem a to tak výrazný, že se mi na mysl začínala vtírat kacířská myšlenka na cheatování. Jiné souboje byly naopak snadné, ale nutily hráče ke střídě stále stejné strategie. To není zrovna ideální. Doba, než se doberete ke kýženému vyvolání quick-time sekvence, jejímž správným splněním uštědříte oběti fatalitu, se tak může vyšplhat i na několik nekonečných minut.

Sluší se prozradit, že jindy kritizované „mačkací sekvence“ jsou zde vyřešeny docela snesitelně, neboť netrestají stisknutí špatného čudlíku restartem celé animace, ale dají okamžitě k dobru opravný pokus. A navíc – s výjimkou bossfightů jsou volbou, na kterou nemusíte přistoupit. Pokud nechcete, sekvenci prostě nevyvoláte a silného nepřítele zdoláte klasickou cestou.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte v galerii

•Bez multiplayeru, přesto vydrží
I navzdory striktní linearitě, fádnímu leveldesignu a nepříjemným bugům věštím hře velkým potenciál znovuhratelnosti. Ze své zkušenosti (hraji jí už potřetí) mohu říct, že hrátky se Sílou a stejně tak mordování za pomoci lightsaberu se jen tak nepřejí. Hra totiž obsahuje jednoduchý systém vylepšování postavy, jehož prostřednictvím si ze svého hrdiny vypěstujete nepřemožitelného bojovníka, a s ním budete procházet hru stále znova. Body, jež získáváte především za likvidaci nepřátel (za stylové popravy je bonus), využíváte nejen ke zvyšování síly Síly (respektive jednotlivých útoků – Force Push, Force Grip atd.), ale také k „nákupu“ nových komb. Chvaty nejsou moc složité, takže se je nemusíte učit. Prostě se přirozeně vstřebají do vašich prstů. Zejména fanoušky série pak zaujmou bonusy, které se dají najít poschovávané všude možně ve hře. Jde o kostýmy, nové barvy mečů a také speciální vlastnosti mečů!

zdroj: tisková zpráva O zvucích a hudbě snad ani nemá cenu psát, jelikož ty jsou stejně jako ve všech velkých Star Wars hrách skvělé. Na grafický háv ale podobný souhrn aplikovat nelze, protože vizuálně je titul doslova rozpolcený. Zkrátka narazíte jak na místa (jako je smetiště Raxus Prime či lasery prošpikovaná Hvězda smrti), která budete sledovat s otevřenými ústy, avšak navštívíte i lokace, jež jsou vyloženě nudné a vizuálně odpudivé.

JAK JE NA TOM WII VERZE?

I když byly před vydáním hry prezentovány screenshoty a videa pocházející především z „next-gen“ verzí, mnozí z nás vkládali naděje do Wii zpracování. O možnosti šermovat se světelným mečem se přeci už hovořilo při uvedení Wii na trh. Jaká je realita? Světelný meč sice nekopíruje přesně pohyb vaší ruky, ale směr ovlivnit můžete. Jenže v porovnání s choreograficky precizními komby z xboxové verze působí chaotické šmrdlání jako první trénink nemotorného padawana. Wii hra také hodně ztrácí vinou technologické zaostalosti konzole, jež neumožňuje tak efektní destrukci okolí. Jednu velkou přednost ale technologicky slabší edice nelze nezmínit – Wii verze nabízí lokální multiplayer. Pokud máte k dispozici dvakrát Wii-mote a Nunchuk, tak můžete vyzvat kamaráda na duel se světelnými meči.

Stáhněte si: Trailery, Videa, Demo z Xbox Live Marketplace nebo PlayStation Network

Související články: Dojmy z dema, E3 dojmy, Novinky...

Martin Havlíček
autorovi je 21 let, pracuje jako redaktor časopisu PlayIN a portálu Hratelně.cz, jeho práce je pro něj zároveň i koníčkem – ostatně na nic jiného už ani nemá čas