Rukopis studia je zde patrný úplně všude. Krásná malovaná grafika, pazvuky robotů místo srozumitelné řeči, svébytný humor, mechanismy, které neklopýtnou. Hand of Gilgamech je dobře fungujícím soukolím, ve kterém se roztáčí obří kolo s karetními souboji dodávající energii mnohem menšímu kolečku s RPG prvky a příběhem.
Pro jednoduchost bych se hru nebál přirovnat loňskému Thronebreakerovi, i když tu není tolik příběhů a jiných než karetních prvků. Gilgamech je ale díky tomu přístupnější. Dá se říct, že Gwent je pro SteamWorld Quest tím, čím je Magic: The Gathering pro Gwent. Pravidla hry pochopíte hned po prvním souboji a nic vám tak nebrání okamžitě rozvíjet různé styly hraní.
Základem všeho je vaše parta hrdinů skládající se ze tří osobitých robotů s mnoha úsměvnými problémy. Trojice se vám postupem hrou rozšíří o další nalezené duše, ale s sebou do bitevní vřavy v drsném plechovém středověku můžete vzít vždy jen tři z nich.
zdroj: Archiv
Každý má vlastní sadu karet, z nichž musíte zvolit přesně osm. Trojice balíčků se smíchá v jeden jediný, čímž se otevírá prostor mnoha a mnoha kombinacím. Karty jednoho mohou být silnější, jsou-li zahrané po kartě patřící jinému hrdinovi. Na ruce máte vždy šest karet a až tři z nich můžete zahrát v každém kole. Ze zbylých můžete standardně dvě odhodit a dobrat místo nich nové.
Tím se hezky omezuje náhoda v dobírání karet, ale zároveň jde o silně taktický mechanismus, jelikož jiným způsobem se karet nezbavíte. Opomenutí vyhození plevelu znamená, že i v dalším kole máte z poloviny stejné možnosti. Ale to může být zároveň žádoucí.
Minimalistický deckbuilding
Pokud zrovna nemáte karty různých hrdinů, které se navzájem kombinují, můžete cílit na zahrání tří karet jednoho hrdiny. Tím se totiž do řady efektů přidá zdarma čtvrtý a rázem jste ve značné výhodě. Nové karty dostáváte jako odměny postupem hrou, můžete je najít v dobře ukrytých truhlách nebo si je vyrobit z nasbíraných surovin u velmi kočovného obchodníka.
Stávající karty můžete zase vylepšovat, hrdiny můžete vybavit několika předměty, pořídit si léčivé lektvary i různé jedy (ty se mimochodem hrají místo karet, takže zejména léčení znamená znatelné zdržení). Zkrátka je toho opravdu hodně, čím si přizpůsobujete hratelnost na míru a snažíte se docílit ideální kombinace tří hrdinů.
zdroj:
tisková zpráva
Já si rychle zvykl na zeleného léčitele, modrou alchymistku rozdávající rány různých elementů (nepřátele mají totiž často imunitu vůči všem možným typům útoků) a svižného samuraje, který používá různé masky k aktivování zajímavých upgradů svých útoků. Zvykl jsem si na ně natolik, že jsem s nimi projel celou hrou a byl jsem jen párkrát donucen ke změně strategie, ne však hrdiny.
Jen jednou jsem narazil na vyloženě neporazitelného bosse, jehož pokoření mělo naštěstí jednoduché řešení – znovu projet několik předešlých úrovní, kde jsem navíc našel dříve nenalezené truhly. Opravdu lehoučkým grindem jsem vyleveloval svou téměř neporazitelnou trojici, aby následně i tuhý boss padl zesměšněn k zemi.
Karetní souboje jsou opravdu zábavné a dávají spoustu prostoru pro experimenty s různými efekty, což využijete hlavně v později dostupné aréně. Nicméně průběh hry je velice jednotvárný. Příběh je přímočarý, jak jen to jde, neexistují zde žádná rozhodnutí. Jdete neustále za nosem, jednu obrazovku za druhou, a na většině z nich pořád jen bojujete.
Nezastavitelná koroze
Po pár hodinách to omrzí a příběh sám hru neutáhne. Není špatný. Má humorné dialogy, zajímavé zvraty a jeho vyvrcholení mi vykouzlilo úsměv na tváři. Ale nejde o nic zapamatovatelného. A to bohužel můžu prohlásit i o celé hře.
Na SteamWorld Dig 2 i SteamWorld Heist vzpomínám dodnes a mít čas, klidně si je dám znovu. Hand of Gilgamech ale něco chybí. Například možnost rozdělování bodíků po dostatečném nasbírání zkušeností, která by prohloubila povrchové RPG prvky. Hra totiž sama určí, kterému hrdinovi se zvednou životy a kterému útok, takže nad vývojem těchto důležitých proměnných nemáte žádnou kontrolu.
Chyběl mi tu jakýkoliv úžas, který mě potkal u obou předchozích her studia. I když nejsem z těch, kteří klikají na křížek, jakmile vidí označení „karetní hra“, je pravda, že SteamWorld Quest je opravdu jen další karetní hra. V krásném světě a s větším důrazem na vyprávění, pravda, ale nikde tu není závan originality, který by titul povýšil nad ty ostatní a hrdě ho zařadil po bok druhů z univerza SteamWorld.
zdroj:
tisková zpráva
Studio Image & Form rozhodně nešláplo vedle. Právě naopak šlo hodně na jistotu. Hra je přístupná naprosto komukoliv, vklouznete do ní okamžitě, ale její hratelnost by zasloužila postupné zesložitění, aby vás udržela ve střehu a neustále přitahovala. A to se neděje. Monstra jsou pořád silnější a silnější, ale úměrně tomu i vy. Průběh typického souboje na začátku je prakticky totožný s tím na konci.
Je to škoda. Avšak SteamWorld Quest: Hand of Gilgamech je pořád solidní kousek s jednoduchým, ale zajímavým soubojovým systémem a vtipně podávaným příběhem. Jen doufám, že další hra studia bude o něco originálnější.
