Steep - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Steep - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

16. 12. 2016 19:30 | Recenze | autor: Adam Homola |

Sám vlastně nevím, kdy jsem naposledy sjel nějaký český svah. A mé virtuální já na tom není o mnoho lépe. SSX, Supreme Snowboarding a další podobné tituly už mají nejlepší léta za sebou - Ubisoft tak měl s novinkou Steep volné pole působnosti. Přesto mezi slepé tvůrci vypustili jen jednookého způsobem, jakým babička pouští na Moravě slepice. „Kšáá,“ řekl Guillemot, když pouštěl Steep bez větší marketingové podpory na trh a šel raději řešit důležitější věci. A zatímco se Guillemot musí nervózně rozhlížet kolem sebe, Steep se může bez problémů rozjet plnou rychlostí. Ve své kategorii nemá žádnou konkurenci, a byť je jednooký, vidí nejnovější titul studia Ubisoft Annecy velmi dobře.

Připrav se, hrajem!

Po krátkém tutoriálu vás tvůrci vhodí do světa, který se ke svému vydavateli hrdě hlásí. Jedinci s rozhodovací paralýzou, nechť si přiloží na čelo další vlhký ručník. Steep vás hned na začátku zavalí lavinou desítek ikon čili zpočátku nebudete vědět, kam dřív skočit. Po chvíli ale zjistíte, že vlastně na volbě aktivit zas tak nezáleží.

Hory můžete brázdit na lyžích, snowboardu a wingsuitu, nebo můžete provozovat paragliding. A pro turisty je tu možnost chodit po svých. Steep sice na papíře nabízí čtyři sportovní disciplíny, ale ve skutečnosti jde jen o dvě. Hned na začátku si můžeme vyškrtnout paragliding, který se nemotorně ovládá, a je příliš pomalý a nezáživný. Ve vzduchu ale můžete naštěstí trávit hodně času i bez otevřeného padáku díky wingsuitu, který je naopak rychlý, a čím blíže jste zemi, tím je i více adrenalinový.

Steep zdroj: tisková zpráva Zase ta prokletá jízda pozadu!

A pak už zbývá jen jedna kategorie, rozdělená na lyže a snowboard. Zásadní rozdíl bychom ale mezi oběma disciplínami hledali stejně marně, jako sníh v Praze. Jde spíše o vizuální preferenci každého hráče. Chcete jezdit raději na prkně, nebo na lyžích? Je to jen na vás. Snowboard jsem každopádně upřednostnil z čistě praktických důvodů - při jízdě na lyžích totiž můžete dopadnout tak, že v jízdě pokračujete pozadu. Není na tom nic špatného a chvíli tak jet můžete, ale rychle, spolehlivě a jednoduše se otočit už vyžaduje umění, koncentraci a štěstí - někdy se panák otočí, jindy jen zabrzdí. Na snowboardu takovou věc řešit nemusíte, proto jsem preferoval prkno.

Snowboard nezlobí, dobře se ovládá a funguje přesně tak, jak byste čekali. Až na nespolehlivé otáčení platí to stejné i o lyžích. Wingsuit vás vlastně také nijak nenaštve, ale u něj už stačí jen jedno zaváhání a dostanete se do výšky, ze které není cesty zpátky nahoru. Ta bouda, kterou jste chtěli přeletět, se stane vaším hrobem...

zdroj: Archiv

Wingsuit je dobrý sluha, ale špatný pán. Pocit z rychlosti je u něj neskutečný, obzvláště pár metrů nad zemí. Kličkování mezi stromy, stožáry a budovami vám poskytne solidní dávku virtuálního adrenalinu, a pokud se vám podaří i přistát a nerozmáznete se pět metrů za cílovým checkpointem, přinese to velmi příjemný pocti zadostiučinění. Stejně jako v úspěšně dokončených závodech a výzvách na snowboardu a lyžích.  

Pocit rychlosti, nebezpečí a adrenalinu se vývojářům obecně daří vyvolávat velmi úspěšně. Příliš rychlá jízda po příkrém svahu, vyhýbání se stromům, plotům, stožárům a velkým nerovnostem, zatímco se snažíte dostat o kousek doleva na blížící se skokánek, jen aby se vám podařilo několik salt, je prostě parádní. Když to do sebe všechno zapadne, nabízí Steep perfektní zábavu.

Příjemnou vlastností hry je také její pohodovost. Steep toho sice nabízí hodně, ale nic člověku nenutí. Paraglidingu se můžete bez problémů vyhnout, a dokonce zde ani neexistují závody jen pro lyže nebo jen pro snowboard. Všechny pozemní závody můžete jezdit na lyžích i snowboardu.

Steep zdroj: tisková zpráva Steep je krásná hra i když jen stojíte a kocháte se. A co teprve když se rozjedete do západu slunce...

Ať už si oblíbíte kteroukoliv z disciplín, nebudete v prvních hodinách hry jen tak přešlapovat na místě. Jenže po pár hodinách vám už bude chvíle dlouhá a moře ikonek na mapě spíše otravné. Steep totiž nemá cíl, strukturu a příliš si neláme hlavu s tím, co dál. Příběh či osobnosti bychom tu hledali marně, stejně jako pomyslného manažera, který by tahal nadějného mladého sportovce od jednoho závodu k druhému.

Neúčastníte se ani žádných velkých soutěží, šampionátů nebo čehokoliv podobného. Prostě si jen tak bezcílně jezdíte, a když se vám chce, zajedete nějaký závod. Steep je až příliš jednoduchý a triviální. Nikoliv obtížností samotných závodů, ale strukturou. Vývojáři se ji sice snaží tu a tam oživit, přinejlepším jde ale jen o drobnou variantu na něco, co jste zajeli už stokrát.

Steep zdroj: tisková zpráva Nechtěl bych malovat čerta na zeď, ale tohle nevypadá dobře...

Steep není vhodná hra na nějakou delší seanci. Jakkoliv se hra až na výjimky dobře ovládá, dobře se hraje a dobře vypadá, je to po čase docela stereotyp a ve výsledku i nuda. Respektive použitelné, ale bezcílné ježdění, vhodné jako doplněk ke sledování nějakého seriálu.

Stereotyp nerozbíjí ani objevování dalších kopců a nepomůže ani hudba, která se nějak neumí chovat. V intenzivních chvílích pustí pomalou vážnou hudbu nebo uspávací písničku, zatímco při poklidném ježdění vám do uší buší metal.

zdroj: Archiv

Offlineová onlineovka

Steep je v podstatě onlineovka, byť to nedává příliš najevo. Kdykoliv tak můžete potkat jiné hráče, i když většinou jezdíte sami. Online hraní se mi ale, i přes velkou snahu, vyzkoušet moc nepodařilo. Pokaždé, když jsem se někomu vnutil do skupiny, dotyčný skupinu ignoroval a prostě odjel.

Společně s jiným jezdcem můžete ve dvou dělat víceméně to stejné, co v jednom. Zajímavě zní i možnost zapnout robustní replay mód a vámi zajetou trasu třeba lehce oříznout a nastavit na ni výzvu pro ostatní hráče. Jenže v praxi si to vyzkoušíte jednou, a pak nad tím jen pokrčíte rameny. Hezké, ale proč bych to měl dělat...

Steep ale o multiplayeru v tradičním slova smyslu není a zmíněná samota či zdánlivá izolace na vysokých horách má také něco do sebe. Na druhou stranu je příjemným oživením, když kolem vás najednou proletí jiný hráč ve wingsuitu, nebo když jen tak někde postáváte, kocháte se a najednou nad vámi udělá někdo dvě salta na lyžích a zase odjede.

Steep zdroj: tisková zpráva

Steeper

Ke cti hře neslouží ani občasné bugy nebo divočejší fyzika. Trikový systém (založený spíše na rotaci než předpřipravených tricích a robustních kombech) si také někdy dělá, co chce. Občas mi přišlo, že skoky nezačínají a nekončí tak, jak by měly. Někdy vás hra prostě neposlouchá, což je ve velkých rychlostech k naštvání. Steep jsem odehrál na PlayStation 4, kde se snímková frekvence většinou držela na stabilních hodnotách. I přesto ale došlo na několik momentů, kdy se hra zacukala na hranici hratelnosti, což ve velké rychlosti znamenalo srážku se stromem.

Bugy a framerate stranou, pravdou je, že Steep se povedla. Nabízí toho hodně, základní mechanismy fungují velmi dobře a hra baví. Bohužel ale nabízí víc obsahu než zábavy. A pokud se nenecháte opít rohlíkem, nebudete z ní po pár hodinách skákat nadšením. Přesto vás právě na těch pár hodin může opravdu příjemně zabavit.

zdroj: Archiv

Doporučení ke koupi hry za plnou cenu však nečekejte. Počkejte si na nevyhnutelnou slevu. Základy má hra solidní, ale chybí ono těžko definovatelné „něco navíc“. Něco, co hře dodá hloubku, strukturu či smysl a kvůli čemu se od ní nebudu chtít odtrhnout. Právě to ve Steep momentálně nenacházím.

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Mávnout nad Steep rukou, jako nad solidním základem pro případné pokračování, by bylo trochu nefér, ale do jisté míry to sedí. Přesto vás dokáže volné ježdění v obrovském otevřeném světě zabavit na několik hodin, pokud dokážete přimhouřit oči nad nejednou nedomyšleností a chybkou.

Nejnovější články