Na frontě klid
Nejnovější přírůstek do populární rodiny herní série Strategic Command od Fury Software navazuje na War in Europe i první světovou v největším vojenském konfliktu v historii a staví hráče do role vrchního velitele Spojenců nebo Osy. Pokud jste ještě s žádnou z her této série neměli tu čest, nemusíte se bát. Kromě hodin pozvolného učení se je k dispozici ještě obsáhlý manuál, který jen umocňuje jasné nastavení celé série. Zapomeňte na epické detailně modelované bitvy. Ve Strategic Command se hraje na mnohem větší ploše a byť je hráč “ušetřen” takového množství detailních rozhodnutí jako třeba v hrách od Paradoxu, rozhodně nepřijde zkrátka, protože válečná mašinérie se sama řídit nedokáže.
Ve Strategic Command WWII: World at War se hráč jako v každé podobné hře ujímá taktizování, rozdělování a pořizování vojsk, jejich pohybu po mapě a stranou nezůstává ani relativně primitivní výzkum a diplomacie. Všechno se samozřejmě odvíjí od zvolené frakce konfliktu. Můžete si ale vybrat klidně jen jeden z národů (například Japonce) a nechat zbylou část (Německo a Itálii) na počítači, přičemž máte po celou dobu možnost vstupovat i do role aktivního hráče.
Tedy pokud se rozhodnete, že investujete do německého výzkumu, nic vám v tom nebrání, ale zároveň si můžete pro celkové zjednodušení hry nechat pod patronátem jen vámi zvolený národ. Touto cestou jsem se vydal ve většině rozehraných her i já, protože řídit například spojenecké síly je na opravdu hodně dlouho a pro začátečníka je mnohem příjemnější se zaměřit na správu jedné armády.
Hráč si může vybrat některý z předpřipravených scénářů, které ho posadí do začínající nebo už rozjeté války a je pak na něm, jak se s událostmi popere. Hra se snaží nabízet i jakousi přidanou hodnotu a průběžně informovat o událostech na pozadí války (vyšel film X, zemřel panovník Y) a zároveň vám nabízí záchytné body, kterých byste se měli držet pro zachování reálného postupu historie.
Za Japonsko dostáváte hned z kraje jasné pokyny, abyste se drželi dál od amerických i britských držav a ideálně nezačínali válku ani s Čínou. Naopak v případě války o Británii je doporučeno udržet morálku tamních obyvatel a držet vojenské jednotky v dostatečné blízkosti vybraných měst. Jestli to splníte, je už na vás, a právě tyto momenty pak bude skvělé pozorovat ve chvíli, kdy se do celé hry vloží i komunita a začne tvořit vlastní scénáře v přiloženém editoru.
zdroj: Archiv
Vítězství ve statistikách
To, co by se někomu mohlo jevit jako stěžejní motiv celé hry, představuje ovšem pozadí hlavního pilíře hratelnosti. Hráč musí plánovat hodně s předstihem, protože prakticky všechno, co v prvním kole udělá (vyjma přímé konfrontace na mapě), se projeví až za pěkně dlouhou dobu, a to ještě v omezené míře. Hráč má na každé kolo k dispozici takzvané MPP (Military Production Points), které investuje buď do pořízení nových jednotek, do výzkumu nebo do diplomacie.
Nebudu zabíhat do detailů fungování jednotlivých aspektů (od toho je tu téměř 300 stran manuálu), nicméně posun mezi tahy se odehrává v rámci měsíců, a tak například váš v září objednaný bombardér bude hotový až v březnu dalšího roku (výroba může trvat až osmnáct měsíců). Do té doby si musí hráč vystačit s tím, co má, a modlit se, že nebude muset měnit třeba Pandury.
Podobnou prodlevu má i výzkum, který se sice omezuje na velmi strohý interface (jako celá hra), ale jeho přínos je postupem času stále důležitější, protože dokáže zásadním způsobem změnit vývoj války v hráčův prospěch. Vylepšovat můžete protitankovou obranu, mobilitu nebo zainvestovat do obojživelného válčení, bez kterého se třeba moje Japonsko nemohlo dost dobře obejít.
Výzkum pak se spoustou dalších faktorů ovlivňuje výsledky konkrétních střetnutí na mapě. Hráč bojuje na souši, ve vzduchu i na vodě a nevyhne se ničemu od nepříznivého počasí přes protivníkovu přesilu až po to, jestli jeho (nebo nepřátelské) jednotky spadají pod dosah Velitelství (HQ). To naprosto zásadním způsobem dokáže změnit poměry na mapě a zároveň generuje i zdroje zásob nutných k efektivnímu válčení. Pozice jednotek na mapě, terén, zmíněné počasí nebo třeba i nezmapované letecké základny dokáží během mrknutí oka změnit jinak nadějně vypadající situaci.
Pro fajnšmekry
Mohl bych postupně přepisovat celý herní manuál, aby bylo jasně patrné i nováčkům této tahové série, jak komplexní a propracovaná tato jinak stroze vypadající hra je. Jakmile se do ní člověk jednou pustí a je připravený překousnout absenci řádného tutorialu nebo nepříliš moudrý nápad začít v roce 1939 s Polskem, nic mu nebrání začít se nimrat v mechanismech a jen sledovat, jak mu naskakují odehrané hodiny.
Tomu, bohužel, napomáhá i fakt, že než se podaří (jinak výborně pracující) AI odehrát tah za spojence a nepřátele, můžete si klidně jít dát kávu. Po delším hraní už jsou přestávky mezi tahy velmi frustrující a je lepší si hraní dávkovat, protože čekat uprostřed zdárně se vyvíjejícího tažení pár minut na další tah, není zrovna to pravé pro stratéga, kterému vře krev v žilách.
V případě, že si chcete zkusit něco jiného než Hearts of Iron, jste na správném místě, u správné hry. Strategic Command WWII: World at War je povedená hra pro náročné hráče, která nenabízí nic jiného než spoustu hodin mravenčího taktizování a správy území. Nekouká se na ni kdovíjak dobře, ve vysokém rozlišení místy nespolupracuje a může vypadat rozostřeně. Ale ruku na srdce, kvůli grafice tuhle hru nikdo hrát nebude. Fanoušci žánru by si tento díl Strategic Command neměli nechat ujít, ostatní můžou jít s čistým svědomím o dům dál.
