V jednu chvíli si hrajete s nepřátelským stíhačem na kočku a myš, ukonejšíte ho svojí průměrností a ve chvíli druhé proti němu obrátíte bojové monstrum plné kanónů a raketometů, takže na temné vesmírné pláni zbude jen pár oharků. Samotný nápad ale nestačí, aby se ze hry stal instantní hit – hlavní hrdina je totiž ztracen v prázdném prostoru. Doslova i příběhově.
Přitom je vesmír v podání Born Ready Games TAK krásný. Před vybuchujícími slunci, asteroidovými poli, mlhovinami a galaxiemi se odehrává válka pozemské letky s planetárními kolonisty, kteří se rozhodli vedle získání nezávislosti porazit na kolena i matičku Zemi.
Neřvi a bojuj
Bitvy jsou nelítostné. Bojujete za pozemské síly a máte co dělat, abyste vlny nepřátel úspěšně odráželi. Ohňostroje výbuchů se objevují na všech stranách, velitelé křičí povely, piloti prosí o pomoc nebo se vítězně chválí a neustále žijete s pocitem, že tohle může být poslední a rozhodující bitva.
Strike Suit Zero exceluje v rekonstrukci atmosféry vesmírných dogfightů z Hvězdných válek nebo Battlestar Galactica především kvůli pohlcujícímu nazvučení, omamné hudbě Paula Ruskaye (Homeworld) a vizuálu, pro který budete s chutí ničit i nevinné asteroidy a vraky anonymních křižníků. S patřičným nastavením vám do krve přejde i ovládání a nebude trvat dlouho a budete až po uši vězet v úhybech doprava, prudkém stoupání a střemhlavých propadech na nepřítele.
Na vteřinku bohem
Po několika úvodních misích konečně přichází ke slovu možnost změny do ohromného bojového robota a ten okamžik, kdy se z mrštné, ale přeci jen málo účinné stíhačky stane všeničící monstrum, ten je k nezaplacení. Cítíte se jako bůh vesmíru.
Robot zaměřuje několik raket naráz, automaticky přepíná mezi cíli a během pár sekund dosáhne lepších výsledků než by se stíhačce povedlo za mnoho minut. S robotem na věčné časy, chce se vám zakřičet, ale slova zmrznou v ústech, protože náhle je z robota zase stíhačka. Božský pocit je minulostí. Robotí alotria totiž omezuje časový limit několika mála sekund.
zdroj: Archiv
Energii pro další proměnu sbíráte ničením cílů, ale je to právě ten okamžik triumfu a vzápětí smutku, který je špatně vyvážen s hratelností a nedělá Strike Suit Zero čest. Když už jednou někdo vydá hru o velkém vesmírném bojovém robotovi, tak by v ní velký vesmírný bojový robot měl také být déle, než pár minut za dvaceti minutovou misi. Born Ready Games si očividně nevěděli se svým úžasným nápadem rady a pro jistotu ho jen opatrně naťukli - namísto plného využití vám jen komplikují jeho využívání.
Robot je jako magnet na nepřátele. Jakmile se do něj změníte, okamžitě po vás jde všechno, co je v dosahu a štíty mizí takovým tempem, že se raději přepnete zpět do rakety, na kterou není umělá inteligence nepřátel tak natěšená a odklidíte se do bezpečí. Skoro jako by nás Born Ready Games trestali za to, že jsme si dovolili použít největší tahák Strike Suit Zero.
Search & destroy
Od tohoto okamžiku se zábavnost začíná bortit. Ne snad, že by Strike Suit Zero byla vyloženě špatná hra, jenže v honbě za novou energií pro transformaci se nedá přehlédnout lineární stavba misí s nulovým taktickým potenciálem. Nemůžete si vymyslet, jak zadaný cíl zničit – musíte to udělat podle představ tvůrců. Tím se z otevřeného vesmíru stává pouhá kulisa pro trojrozměrnou arkádu, které nepomáhá nic. Dokonce ani zadání misí, o tupém příběhu nemluvě.
Několik eskortních úkolů je fajn, ale většinu ze třinácti příběhových misí budete ničit jeden cíl za druhým podle předem daného seznamu. Doporučuji pustit si k tomu do smyčky Search & Destroy od Iggyho Popa, ale jen na chvíli, aby vám neunikla Ruskayova atmosférická hudba.
Autoři nepřišli s nápady, jak příběh a jednotlivé úkoly ozvláštnit, jak jim dodat šmrnc a atraktivitu. Namísto toho opakujeme už po tisící zadání „znič nepřítele, odleť o kus dál a znič dalšího,“ které se i v online hrách okoukalo už po desáté štaci. Obsah dýchá průměrností o to více, oč je zvukový a grafický spektákl na špičkové úrovni.
Scenárista má padáka!
Ostatně, vše co se týká příběhového obsahu, je poněkud zabrzděno. Třeba kolegové v dalších raketách sice dobře hláškují, jenže jejich praktický význam v bitvě je takřka nulový. Těmhle že někdo dal řidičák na raketu?! Stejně nečitelná je i umělá inteligence s chováním zmatených včel (což komplikuje sestřelení nepřátel aneb auto locku, kde jsi?!).
Strike Suit Zero je přes vše zmíněné hrou, která si najde místo v srdcích fanoušků vesmírných stříleček a simulací. Vše, co dělá vesmírné eposy tak skvělými tu je a schová se za ně i průměrná arkádová hratelnost. Hořkost přináší nenaplnění potenciálu bojového robota, který je pro bitvy něčím jako deus ex machina (zvrátí misky vah, ale nestačíte si ho ani užít) a průměrný příběh, který je tak nezajímavý, že bych ho už ani nedokázal vyprávět.