Na pokračování kdysi velmi oblíbené strategie se čekalo dlouhých dvanáct let, i když vlastně nešlo o čekání v pravém slova smyslu. On totiž nikdo nečekal. Nijak zvlášť se posledních deset let po nové hře nekřičelo, jen si občas někdo povzdechnul, že by si dal nějakou takovou hru. Že by tu byla ale celospolečenská touha, to se říct nedá.
První Stronghold vzbudil ve své době velké nadšení. Byl to parádní mix budování hradního opevnění, infrastruktury a logistiky s tím spojené, navíc vše bylo báječně propojeno i s taktickými operacemi. Byl to miniaturní středověk na obrazovce monitoru, který fungoval, a navíc přinášel oproti Age of Empires a Settlers přeci jen věrohodnější (ne realističtější) podání. Podobně jako struktura předchozí věty to i tenkrát vypadalo velmi složitě co do ovládání, ve skutečnosti však šlo o velmi intuitivní záležitost.
Stronghold: Crusader se hrál podobně jako základní hra, jen dějiště hry přesunul z Evropy na Blízký východ do obrobí křížových výprav. Šlo o samostatný datadisk, který nevyžadoval původní hru, a krom nových kampaní i scénářů nabídl hlavně nové jednotky.
Losnu nebo Mažňáka?
Stronghold Crusader 2 tedy přichází na trh se značkou, která má renomé u pamětníků. První obrázky a videa současně naznačovaly, že tvůrci nechtějí zanevřít na klasický přístup a velkých či nějak převratných novinek mnoho nebude. V základu hra nabízí dvojici kampaní - za anglického krále Richarda Lví srdce a za jeho protivníka sultána Saladina.
Herních módů je samozřejmě mnohem více. Nejvíce jsem si oblíbil nepříběhový skirmish mód, kde si lze nastavit způsob a styl hraní i u protivníků. Lze se tak v klidu věnovat třeba budování mohutného opevnění před následným brutálním útokem.
Určitě vyzkoušejte i kooperativní multiplayer, kdy se jeden hráč věnuje tvorbě zázemí a logistické podpoře, zatímco druhý vojenské části hry a hýbání s vojáky. Přestože je Stronghold Crusader 2 ve všech ohledech klasickou strategickou hrou, kde člověk čeká důraz na staromilskou hratelnost typu „hodíme tě do vody a plav“, kladou tvůrci důraz na zábavné pojetí a pozvolnou adaptaci hráče. Mise tak jsou někdy pořádně těžké, ale nikdy ne za hranou.
zdroj: Archiv
Radost architektova
Díky zapojení fyziky od Havoku se na Stronghold Crusader 2 hezky dívá, což platí především o bojové části. Když se pod vašimi projektily z katapultů bortí hradby a věže nepřátelské pevnosti, máte pocit dobře odvedené práce.
Předtím ale musíte postavit armádu, z níž dopředu pošlete pěchotu, po ní dřevěné dalekonosné zbraně a pomalu se nenápadně sunete k nepřátelským hradbám. Když zjistíte, že jste přehlédli větší formaci na kopcích vedle nepřátelské základny, tak hynete, ale se ctí. Parádní je i určitý podíl přírodních jevů, které do hry promlouvají mnohdy nesmlouvavým způsobem. Když vaše jednotka nedorazí, protože jste zapomněli na to naštvané stádo lvů, můžete si za to sami.
Na hře je ale stejně nejzábavnější stavění. Máte základní pevnost, postavíte potřebné baráčky kolem pro svoje sloužící, začnete pěstovat potraviny, těžit kameny, kov a dřevo a nastavíte si optimální daně, které poddané nezdeptají. Když máte nějaké suroviny dostatek, můžete stavět, když nedostatek, je problém. Buď jste udělali někde chybu a je lepší začít hezky znovu, nebo si prostě suroviny vezmete od protivníka, který chce stejně udělat totéž.
Je božské vybudovat hrad s brutálně dlouhými hradbami. Na nich věže a na nich desítky lučištníků, kteří sejmou každého, kdo se jen přiblíží na dostřel. Stejně zábavné je budovat a vytvářet pevnost (nebo hrad) atraktivní, aby lákal sloužící z okolí. Když vám totiž utečou detaily, prchnou později i ti, co vám mají pečovat o zázemí. Stavění je zkrátka to nejlepší, co druhý Crusader nabízí.
A není to trochu málo, Antone Pavloviči?
A to by bylo asi tak všechno… Stronghold Crusader 2 nemá v rukávu žádná zásadní esa. Stavění, základní ekonomika a dobývání jsou zabalené do sympatického kabátku, ale nic víc. Tvůrci použili osvědčený model z minula, na jakékoli inovace snad ani nepomýšleli. Stronghold Crusader 2 chce především bavit a ne ohromovat, což má svá úskalí, zvlášť když se to hře v některých ohledech nedaří na sto procent.
Ve skirmish módu mě třeba štvala velikost map – byly prostě nehorázně malé. Prostor byl obecně ve všech módech značně stísněný. Navíc mě začalo iritovat, jak jsou všechny kroky ve hře strašlivě předvídatelné - po pár hodinách hraní už jste viděli všechno a nic vás nepřekvapí. Právě kvůli tomu se Stronghold Crusader 2 časem vyčerpá.
Těšil jsem se, užil jsem si, ale děkuji, stačilo. Po dvanácti letech pauzy bych zkrátka čekal něco víc, než původní hru v lepší grafice.
