Po zaostření na obal Summer Challenge: Athletics Tournament však již budou mít příznivci sportovních her jasno, to se jen o slovo znovu hlásí německé studio 49Games, s dalším přírůstkem do rodiny „počítačových olympiád“.

• Licence ani není potřeba

Jak známo, oficiální licence bývají většinou velkým lákadlem. Stačí si zajistit práva na použití olympijských symbolů a úspěch hry máte z poloviny zaručen. Bohužel, pět spojených kruhů je u olympiád po hříchu veskrze to jediné, co zavání puncem originality.

Pakliže ještě sportoviště a stadiony občas připomínají své reálné vzory, s atlety už se nikdo moc nepáře. V podobných hrách pravidelně vídáme jen samé bezejmenné (a mnohdy i nepatřičné a pro ten který sport nehodící se) postavy, se jmény jako CPU 1 nebo PC USA.

Tentokrát to proto 49Games vyřešili dost radikálně, když zcela rezignovali na vlaječky států i smyšlená jména všech borců. Pokud si ještě vloni v Summer Athletics 2009 hráli na berlínské atletické MS, letos to zabalili úplně a v Summer Challenge proti sobě nasazují týmy! Místo tradičního výběru národnosti, neřku-li volby vzezření sportovce a jeho dresu, vás tak čeká náročná selekce, za kterou připravenou partu závodit. Náročná z důvodu, že většina týmů (tvoří je muž i žena) je krajně nesympatická a poměrně vymaškařená. Názvy ještě docela ujdou (Bukanýři, Divocí vepři, Gepardi, Rakeťáci…) ale to oblečení a hlavně obličeje! Jakoby se jim grafici a modeláři za něco mstili.

zdroj: tisková zpráva

• Olympijská klasika

Z hlediska herního nabízí Summer Challenge naprostou klasiku a léty prověřené mechanismy. K dispozici je hned dvacítka sportovních disciplín, zahrnující převážně lehkou atletiku, ovšem několikrát si naši borci odskočí i mimo hlavní stadion. Při odskoku vedle nemohu jako první nezmínit dovádění na trampolíně, následované soubojem na kordy, pořádaném v téže hale. Oba sporty mají v podání německých vývojářů premiéru a vlastně marně pátrám v paměti, zdali jsme už někdy dříve měli vůbec šanci vyzkoušet si skoky na trampolíně a šerm v počítačové hře? Tím spíš na PC?

Skáče se mimo jiné také do vody (z desetimetrové věže), blízký stometrový bazén zase hostí plavecká klání ve volném stylu a motýlku. Klidnější povahy naproti tomu jistě zaujme lukostřelba, i v té se soutěží na dvojí vzdálenost, respektive se dvěma luky – standardním a kladkovým. Zbývajících třináct sportů pak již zcela ovládla atletika, v čele s běhy (100, 200, 400 a 1500 metrů, plus 110m překážek), skoky (dálka, trojskok, výška, tyč) a hody (oštěp, disk, koule, kladivo). Ačkoliv jsme oproti loňské verzi přišli například o střelbu na asfaltové holuby, či dráhovou cyklistiku, nádavkem tu jsou dvě (světové?) novinky a obecně stále velmi pestrá a různorodá paleta disciplín.

zdroj: tisková zpráva

• Digitální sportovec
Co se ovládání týče, zachován byl akční a klávesnice ničící model, při kterém je zapotřebí bušit u většiny sportů do dvojice tlačítek, pro nabrání potřebné rychlosti a síly. Osobně tohle tradiční schéma vítám, jen tak se totiž oddělí zrno od plev. Navíc pro medailové výkony je nutno předvést skutečně bezchybné a (mnohdy velmi) vysilující představení, cenné kovy rozhodně nedostanete zadarmo. Valná část disciplín si jinak vystačí pouze s několika klávesami, po vyvinutí energie stačí už jen dobře a přesně odhodit, skočit, nebo dopadnout.

Velkou pochvalu nicméně zaslouží principy použité třeba u výšky, potažmo skoku do dálky, kde výsledný odraz doopravdy závisí na precizním a správně načasovaném rozběhu. Laťku zkrátka překonáte jen díky přesnému a rytmickému mačkání kontextových tlačítek, hrubá síla tady neuspěje. Zběsilé mlácení do klávesnice není naštěstí zapotřebí ani u časově náročnějších disciplín, taková patnáctistovka, případně plavání v bazénu, preferují spíše poklidné udržování tempa a sledování zásoby energie.

Hráč má kdykoliv po ruce také nápovědu, stručný tutorial na požádání ochotně vysvětlí co, jak i čím. Všechna tlačítka se navrch dají libovolně nakonfigurovat a hra si pak nastavení pamatuje, lépe řečeno graficky již zobrazuje ta vámi zvolená. Tudíž maximální spokojenost ze strany hráče, jakož i vstřícnost od programátorů. Trochu podivné mi zpočátku přišly snad jen ukazatele úhlů při hodech. Ať už se metá diskem, koulí, oštěpem či kladivem, finální odhoz určuje vždy velká barevná (a ohýbající se) šipka a ta není zrovna z nejpřesnějších. Respektive je na hony vzdálená oněm tradičním měřákům s vykreslenými stupni. Předpokládám ovšem, že právě tohle byl záměr a snaha udělat tyto disciplíny náročnější.

zdroj: tisková zpráva

• ... nebo snad analogový?
Pakliže z nějakého důvodu nevěříte digitálním jedničkám a nulám (či si jen nechcete rozbít klávesnici), Summer Challenge je přirozeně možno ovládat i gamepadem. Také analogový ovladač nabízí svobodu při konfiguraci a navíc onen plynulý rozsah. Hra samozřejmě maximálně využívá oba kloboučky a kde to jen jde, žádá o kopírování pohybu sportovce na obrazovce. Třeba při plavání tak kroutíte páčkami proti sobě, napodobujíc styl motýlek. Střelba z luku zase imituje natahování tětivy a točivé disciplíny (typu koule nebo disk) prověří vaši schopnost kroutit analogovým kloboučkem co možná nejrychleji.

Inu tento způsob ovládání je od klávesnice dosti odlišný a mnohdy i fyzicky náročnější, bolavé palce se ozvou velice brzo. Na druhou stranu, mnohé ze sportů se o něco zjednoduší. Pro příklad znovu luk, míření je o mnoho přesnější. Zrovna tak skoky na trampolíně a z věže, během nichž se ve vzduchu provádějí krkolomné obraty - je snazší reagovat na kontextové ikony oběma páčkami, než v té rychlosti ještě dumat nad rozvržením kláves. A naopak, pro sprinty a běh přes překážky je zase asi lepší klávesnice, já kvrdláním páčky jen málokdy dokázal vyvinout maximální rychlost, natož abych ještě včas skákal.

zdroj: tisková zpráva

• Spousta turnajů a multiplayer pro čtyři
Kromě velkého počtu sportů a dobře navrženého ovládání, však Summer Challenge bodují také připravenými herními módy. Na zkoušení jednotlivých disciplín (klidně v rámci tréninku) samozřejmě není nic zvláštního, stejně jako na lokálním multiplayeru. Už ten ale potěší, když umí až čtyři hráče ve split-screenu. Pokud to jde (a u většiny sportů to možné je), soutěží díky rozdělené obrazovce všichni najednou, takže žádné zbytečné čekání, až si ostatní hráči odhážou a odskáčou. 

Zmínku zaslouží i poháry, tedy klání ve větším počtu disciplín, jež se pak hodnotí společně. Předpřipraven je desetiboj, nebo takzvaný Fast Forward Cup (jde převážně o rychlost), lze si ovšem libovolně poskládat také vlastní soutěž, sestavenou třeba jen z atletiky. Fantazii se meze nekladou a zábava (ideálně pochopitelně) ve více hráčích je to veliká, zvlášť když se sejdou experti na jednotlivé disciplíny, kteří jinde zrovna nevynikají a ztrácejí body. Smutnit však nemusí ani osamocený sportovec, počítač mu dokáže být důstojným soupeřem (kromě trojice obtížností nechybí ani čtvrtá, zjednodušená a arkádová Instant Fun varianta) a hodiny vyžití skýtá též režim kariéry.

zdroj: tisková zpráva

• Zajímavě zpracovaná kariéra

Career mode opravdu překvapil, jak svým pojetím tak i zpracováním. Zcela podle předpokladů v něm začínáte jako nováček, nijak silný ani obratný, a s ne zrovna dobrým trenérem. Testováním různých disciplín ale zdoláváte první limity, což je odměňováno tradičními zkušenostními bodíky – zde vedenými jako training points. Zatímco však podobně laděná, deset let stará, Sydney 2000 nutila hráče posilovat zvedáním činek a během (což bylo stejně náročné jako otravné), zdejší „obrazovka tělocvičny“ slouží vlastně jen jako distribuční místo. Nasbírané body v ní v lehkém RPG stylu rozdělíte mezi tělo, hlavu, ruce a nohy, načež nově nabitou sílu ihned pocítíte na dráze. 

V uvozovkách silná hlava zapříčiní méně se chvějící zaměřovač luku, vypracované nohy jistě zúročíte v bězích. Virtuálního atleta je pochopitelně dobré budovat vyváženého a všestranného, mapka dostupných sportů totiž dokáže být zákeřná a mnohdy vás překvapí disciplínou, v níž nejste zrovna silní. Postupem času nicméně projdete snad vším a stejně tak se přejde od prvotních tréninků až k závodění. Kariéra nabízí čas od času také menší poháry, nebo závody proti rivalům, za něž logicky inkasujete více bodů. A mění se i trenéři (aneb nové tréninkové metody zajišťují větší progres), takže váš sportovec rychle roste v rekordmana. Kariéra se prostě lidem z 49Games povedla, vývoj atleta má smysl a nutí vás se zlepšovat a takticky rozhodovat.

zdroj: tisková zpráva
• Ošklivější než vloni?
Němečtí vývojáři naproti tomu ztrácejí body za technické zpracování. Dobrá, 49Games nejsou zrovna EA Sports, jejich hry jsou spíše nízkorozpočtové a většinou je pořídíte do tří stovek. Přesto docela zarazí, že graficky letošní Summer Challenge poněkud zaostává a vypadá o něco hůř, než rok stará Summer Athletics 2009.

Při vlastním hraní pravda není na hodnocení ani vnímání vizuální stránky čas, veškerou pozornost věnujete drcení tlačítek/analogových páček a sledování všemožných ukazatelů. Při opakovačkách už si ale všimnete, že modely nejsou zrovna detailní, textury jakbysmet, že na stadionech není právě přehršel okolních objektů a grafické efekty využívají shadery jen tak na půl plynu. Extra úžasné pokoukání to tedy není, ačkoliv o něj v tomhle herním žánru až tak nejde. 

Malé rýpnutí zaslouží i animace. Motion-capture bylo při výrobě zjevně použito a ladné pohyby určitě k vidění jsou, ovšem animace se často opakují a při startu rozběhu se i tři atleti v blocích pohybují naprosto stejně, jako přes kopírák. Do příště by to chtělo větší různorodost. A možná také více barev, použité pastelové ladění asi všechny hráče nenadchne. Na testovací konfiguraci jsem měl také kupodivu problémy se stíny, pod atlety se nějak nezobrazovaly. Byla to jen záležitost konkrétní verze ovladačů, nebo při nastavení grafiky na maximum zkrátka sportovci se světlem nereagují?