Hned na začátku dostanete nejen fůru možností co dělat, ale i šestatřicet postav, ze kterých si můžete vybírat. Stačí se rozhodnout, jestli chcete protivníky mlátit s Pac-Manem, Mariem, Luigim, Bowserem, princeznou Peach, Donkey Kongem, Linkem, dalším Linkem nebo s Pikaču... Pikačem... Pikačumem... prostě tím žlutým elektrickým pokémonem. Nebo třeba s cvičitelkou z Wii Fit, která bojuje pomocí jógy a poté, co to soupeři natáhne, ještě komentuje jeho držení těla.
Samozřejmě že všechny ty postavy jsou hned v několika mutacích – a že během hry získáte ještě pár dalších borců. No a pokud by vám to nestačilo, můžete si (třeba na základě své Mii figury) stvořit vlastního ranaře, s vlastní sestavou chvatů.
Tahle hra není pro jednoho
Dobře, tak postavu bychom měli. Teď ještě, co s ní můžete dělat. Připravte si prsty na všech končetinách, začneme vypočítávat možnosti. Především je tu varianta Smash. Což, jak název napovídá, je ta nejzákladnější přesdržková, kterou můžete hrát jak sólově, tak s/proti kámošovi – a můžete si i nastavit vlastní pravidla. (Ne, bohužel pravidlo „vyhráváte, i když na konci kola ležíte na zemi a vykašláváte zuby“ tam není, ale jinak si můžete nastavit skoro všechno.) Pokud by vám normální souboj s parťákem nestačil, můžete si to samozřejmě rozdat po internetu.
Pro milovníky klasických arkád je tu varianta Smash Run. Což v praxi znamená, že běžíte prostředím vykradeným ze všech možných plošinovek, mlátíte davy protivníků, ze kterých vypadávají symboly – a ty vám zvyšují schopnosti (rychlost, sílu nebo obranu), s nimiž se pak pustíte do finálního souboje. Přesně podle zásady „jak budeme dneska drancovat, tak budeme zítra žít“.
zdroj: YouTube
Samotáři se chtějí bavit
Tohle jsou všechno věci, které si nejvíc užijete ve více hráčích. Ale pokud byste se odhodlali k poustevnickému životu, tak... tak nevím, proč byste si kupovali tuhle hru. Možná vám z pojídání sušených kobylek hráblo. Důležité ovšem je, že i s vámi hra počítá. Je tu tlačítko Games and More, pod kterým najdete jak vytváření vlastních postav a vylepšování ostatních, tak různé minihry na čas i na postřeh a především něco, co by se, při troše dobré vůle, dalo označit za „příběhový režim“. V podstatě jde o sled větvících se soubojů, kterými musíte projít. Tyhle souboje jsou samozřejmě čím dál tužší a obvykle končí fackovačkou s obří rukou. (A ano, i to můžete hrát spolu s kámošem.)
Takže jo, je toho opravdu dost. A jako všechny mlátičky, i Super Smash Bros funguje hlavně, pokud hru paříte s kámoši nebo přes net a jako relaxaci mezi dalšími hrami. Úderů je sice málo, ale jelikož na bitevní plochu ustavičně dopadají nějaká udělátka (meče, plamenomety, pistole i pokémoni), nudit se nebudete. Ovládání je snadné a intuitivní, ale přiznám se, že mi trochu vadilo, jak je to všechno prťavé.
Co je malé, to je sice možná hezké, možná dokonce i šikovné – ale nepřehledné. Na Nintendu 3DS jsem si hru rozhodně neužil tak, jako kdybych ji hrál na velké obrazovce, s velkými efekty. Malé jsou i arény... i když tam to bohatě vyvažuje skutečnost, že jsou pohyblivé a často se mění. Navíc jsou opravdu pestré – můžete bojovat na Linkově vlaku, na stíhačce, před arénou pokemonů i v obýváku s čoklem.
Super Smash Bros. není úžasná velká bojovka s množstvím vychytaných chvatů. Takové si zahrajete na PlayStationu či Xboxu. Tohle je zábavná malá hra pro Nintendo 3DS s překvapivou spoustou možností. Hra, u které můžete demolovat i závěrečné titulky. A to se počítá.
Tato recenze vyšla původně v Levelu 246, který je stále na stáncích!
