Tales from the Borderlands – recenze 1. epizody
8/10
zdroj: tisková zpráva

Tales from the Borderlands – recenze 1. epizody

2. 12. 2014 21:00 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

„Panenko skákavá, tohle bylo mnohem lepší než jsem čekal!“ Nestává se to často, ale po dokončení hry se vám hlavou občas proženou podobné myšlenky a celý den je pak hned sluníčkovější. První epizoda Tales from the Borderlands mezi takové hry patří. Je to jedno velké překvapení a zachraňuje reputaci série, kterou letos pošramotil polovičatý díl Borderlands: The Pre-Sequel. Přitom nejde o střílečku, netočí se kolem bambilionů zbraní a dokonce ji nevyrobili lidé z mateřského studia Gearbox.

Nápad na Tales vznikl před dvěma roky, kdy se zástupci studií Telltale a Gearbox cinkli na galavečeru VGA, což byl tehdejší pokus herního průmyslu konkurovat Oscarům, a dospěli k závěru, že by dávalo smysl udělat poklidnější dobrodružství z jinak neustále explodujícího univerza Borderlands. Když už nic jiného, po grafické stránce si cel-shadová produkce obou týmů notovala a na první pohled byste ani nepoznali, jestli hru pohání engine The Walking Dead, nebo Borderlands. (Á je správně, to jen pro pořádek)

Původní autoři Borderlands dali svým novým kolegům veškeré podklady a konzultovali s nimi kánon, ale jinak jim nechali ruce volné: Tales from the Borderlands  je tedy v prvé řadě adventurou od Telltale. Základní principy jsou přejaté z The Walking Dead, takže většinu času trávíte sledováním filmečků, vybíráním odpovědí v dialozích, mačkáním šipek (popř. kroucením páček) během akčních scén a podléháním iluzi, že vaše volby mají zásadní význam. Samozřejmě nemají.

Hlavní dějový oblouk je předem vybetonovaný , takže ovlivňujete jen drobné dílčí záležitosti. Tenhle trik jsme už všichni dávno prokoukli, ale přesto nad každou reakcí váhám a občas dokonce pozastavím tok času mezerníkem, abych měl extra čas na rozmyšlenou.

Oproti depresivní zombie adventuře nebo The Wolf Among Us jsou Příběhy z Borderlands plné černého humoru. Scenáristům se povedlo perfektně zachytit atmosféru světa, do kterého rychle a bezbolestně uvedou i lidi, co předlohu neznají. Přesně tak, Tales si užijete i bez znalosti ságy Borderlands. A pokud ji znáte? Pak naopak oceníte hlubší exkurzi do duší banditů a psychoušů, kterými jste doteď jen zavlažovali suchý pandorský písek. 

Ve dvou se to lépe táhne, ale ti dva nesmí táhnout proti sobě 

Jedním z trumfů hry (nebo spíš první epizody) je přítomnost dvou hlavních postav, mezi nimiž pravidelně přeskakujete. Vtip je v tom, že obě dvě individua se nemůžou vystát. První epizoda je tak vlastně o událostech minulých, které dvojice protagonistů zažila spolu, jenže je každý vypráví po svém a v průběhu se vtipně osočují z překrucování.

V jedné ruce máte Rhyse, v druhé Fionu. Do bájných lovců pokladů mají oba daleko. Rhys je podlý kravaťák z korporace Hyperion, Fiona je podlou podvodnicí z rodinného gangu. V zásadě si nemají co vyčítat. Děj navazuje na události Borderlands 2, kdy už je Handsome Jack kaput (byť u něj člověk nikdy neví) a jeho kožené křeslo připadá slizkému Vasquezovi, který z Rhyse obratem udělá viceprezidenta uklízeček.

Rhysovi málem praskne žilka, ale pak se dozvídá o bájném klíči k sejfu na Pandoře (tzv. vault key) a vydává se na planetu, kde má lidský život cenu opečeného buřtu. Setká se zde s Fionou, čímž začíná příběh o jednom velkém podvodu, pořádném balíku peněz a strašlivém fiasku. Rhys i Fiona jsou zkrátka chamtiví zmetci, občasní popletové a je těžké si je neoblíbit.

zdroj: Vlastní

Střídání dvou perspektiv je v režii hry (sami mezi postavami přeskakovat nemůžete) a dochází k němu vždy po několika desítkách minut, což doprovází i chytrá změna uživatelského rozhrání. Celé to funguje bravurně a scenáristé díky tomu elegantně vykreslují jednu událost dvěma různými pohledy. Znáte z filmů takový ten náramně uspokojující pocit „Aha!“, kdy se děj oklikou vrátí k dříve nejasné momentce, která najednou začne dávat smysl? Dvě různé perspektivy v Tales fungují stejně. Stejně dobře, nutno podotknout.

Tohle vyprávění zkrátka umí překvapovat a ještě k tomu se skvěle poslouchá. Špičkový dabing je u Telltale už samozřejmostí a tvůrci navíc přihazují i výborný soundtrack, který po vzoru Borderlands obsahuje rock i dub-dub-dubstep.

Adventura, co dělá adventurní věci 

Stejně jako The Walking Dead a The Wolf Among Us je Tales from the Borderlands v prvé řadě o postavách, čili o dialozích. Oproti zmiňované dvojici adventur mi však přišlo, že teď přeci jen „hraji“ o něco víc. Během chodících pasáží může Rhys aktivovat svůj oční implantát (tzv. echo eye), kterým oskenuje všemožné předměty v okolí a může se tak dozvědět spoustu dodatečných informací. Nemusíte to dělat, ale pro větší pochopení zdejšího světa to doporučuju. Navíc občas narazíte na vtipné hlody (viz obrázek).

Kromě toho sem tam seberete nějaké peníze (které pak skutečně můžete utratit), otevřete nějaké truhly, hacknete nějaké haraburdí nebo si naprogramujete výbavu robota, který za vámi přiletí z oběžné dráhy a rozdupe dotírající bandity. Tales from the Borderlands je rozhodně zběsilejší a akčnější než poslední dvě adventury od Telltale a kupříkladu dlouhá automobilová honička na postapokalyptických gladiátorských hrách patří mezi nejlepší akční pasáže, které kdy Telltale udělali. Jak je začátek zhruba dvouhodinové epizody rozvláčný, tak konec je našlapaný.

První epizoda zkrátka nabízí skvěle gradované vyprávění a velmi slibný rozjezd nové série. Epizoda Zer0 Sum ukázala, že adventura ze světa Borderlands nebyl vůbec špatný nápad a jen doufám, že na další díl nebudeme čekat dva měsíce jako u předchozích titulů Telltale. Tvůrci se totiž nešetří a spolu s Tales odstartovali i šestidílnou sérii Game of Thrones, jejíž první epizodu omrkneme v nejbližších dnech. Je koneckonců nejvyšší čas, dnešní ledovka jasně signalizuje, že „winter is coming“.

Verdikt:

První epizoda Tales from the Borderlands dopadla nad očekávání dobře. Jde o parádní ztřeštěnou jízdu, které se daří to nejdůležitější: pobaví příznivce Borderlands i adventur od Telltale obecně.

Nejnovější články