Tales from the Borderlands - recenze 4. epizody
7/10
zdroj: tisková zpráva

Tales from the Borderlands - recenze 4. epizody

21. 8. 2015 19:30 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Pokud by hry reflektovaly náladu ve studiích jejich autorů, v Telltale Games by posledních pár let nebylo moc veselo. Jejich práce je sice žádanější než kdy předtím, ale to máte depresivní zombokalypsu na jedné straně (The Walking Dead), vraždy pohádkových prostitutek na straně druhé (The Wolf Among Us) a navíc dělají hru vycházející z knih nejkrvelačnějšího spisovatele současnosti (Game of Thrones). V téhle společnosti působí Tales from the Borderlands jako klaun na srazu satanistů. Radost pohledět.

Slzička ukápla

Čtvrtá (a předposlední) epizoda je nadále plná humorných a absurdních scének, které vám vykouzlí úsměv na tváři, ale zároveň obsahuje několik vážných momentů, které kupodivu nezazdí žádným vtípkem. Znáte ten trapný pocit, kdy se ve společnosti smějete a smějete, a až se zpožděním vám dojde, že se vlastně není čemu smát? Tak tady se ho dočkáte taky. Navíc osoby, které se týkal, mi bylo vysloveně líto. A aby toho nebylo málo, dojde i na (ne)předvídatelnou zradu ve vlastních řadách…

Jinak se Escape Plan Bravo točí výhradně kolem dvojice hratelných protagonistů, korporátní krysy Rhyse a podvodnice Fiony, a výrazně upozaďuje plejádu vedlejších postav, s nimiž jsme se seznámili v předchozích epizodách. To se promítá i do pomalejšího tempa, které nyní postrádá např. akční sekvence s vault huntery.

Celek se místy táhne jako med, což v tomto případě není sladký kompliment, nýbrž stížnost na několik nudnějších pasáží – nemá to ani dvě hodiny a beztak jsem několikrát mačkal pauzu a vyrážel na zpestřující vycházky do ledničky. Rozvláčnější tempo zároveň připomíná, že Tales from the Borderlands je v prvé řadě adventura o dialozích a lidech, nikoli o záplavě zbraních a lootu jako původní Borderlands.

A také to není adventura o klasickém adventurním hraní, ale primárně o poslouchání, sledování a občasném ovlivňování dialogů. Některé epizody adventur od Telltale jsou více hrací, některé méně a některé skoro vůbec. Escape Plan Bravo patří do třetí kategorie a obsahuje vysloveně směšné herní momenty, které vypadají tak, že několik minut sledujete dialogy, pak vás hra nechá kliknutím myši stisknout tlačítko, a zase sledujete dialogy. Nelze však říct, že by se nic nedělo a oproti simultánně vycházející sérii Game of Thrones je Tales from the Borderlands o poznání nápaditější co do zábavného střihu a práce s kamerou. Zejména dlouhá humorná intra každé epizody jsou výtečná.

Nerdi útočí

Děj předchozí epizody neskončil pro naše hrdiny nikterak vesele. Banditka Vallory je za pomoci svých poskoků a stokilového raketometu (doslova) uzemnila a chudáci teď musejí tancovat, jak paní domu píská. Její pískání je zavede až za hranice Pandory a prakticky celý děj se odehrává na vesmírné stanici korporace Hyperion, kde mají najít poslední součástku pro Gortyse, roztomilého robůtka a tak trochu nevlastního sourozence Claptrapa, který je pak bude schopen zavést do bájného sejfu.

zdroj: Archiv

Obyvatelé Pandory vám možná připadají jako maniaci a s kravaťáky z Hyperionu se nemohou vystát, ovšem jak sami brzy zjistíte, sami kravaťáci nejsou o moc lepší. Je to banda násilných, podlých a Handsome Jacka fanaticky uctívajících paniců, mezi nimiž by i stereotypní matfyzák vynikl jako sociálně zdatný alfa samec. Aniž bych prozrazoval detaily, zdejší bitka s nerdy je asi nejlepší „akční“ sekvencí, kterou kdy v Telltale natočili a už několikrát jsem se kvůli ní vracel na YouTube.

Tales from the Borderlands si nadále samozřejmě udržuje svou vysokou úroveň hereckých výkonů, byť musím uznat, že některé vtipy a reakce postav jsou už trochu ohrané, a kdo je alergický na americký popcornový humor, ten už bude mít chuť celou hru vyhodit oknem. Přesto autoři pár vskutku úsměvných momentů vymysleli, ať už jde o zmíněnou „přestřelku“ nebo o obličejovou pizza párty psychoušů na Pandoře. Výborné úlety.

K úletům nyní bohužel dochází i v oblasti technického zpracování hry a až příliš často jsem zaznamenával prolínání modelů postav. Jsou to drobnosti, které u masivních RPG s obrovskými světy přecházíme mávnutím ruky, ale u ani ne dvouhodinové hry, která je stoprocentně nalinkovaná a neobsahuje žádnou svobodu pohybu, jde o těžko omluvitelné přešlapy. Na ještě větší bug jsem pak narazil na samotném konci, kde jsem ruku v ruce s Handsome Jackem učinil jedno zdánlivě zásadní rozhodnutí, avšak podle závěrečných statistik srovnávajících mé volby s volbami ostatních hráčů jsem prý učinil přesný opak. Sám teď tedy vlastně netuším, co od úvodu příští epizody čekat.

Oproti minulé epizodě se v té čtvrté nedočkáme ani žádného posunu ve vztahu k záhadnému vězniteli Rhyse a Fiony. Ten naši antihrdinskou dvojku nadále svazuje svou brokovnicí (a kobercovkou) a oni mu na oplátku vyprávějí o honu na sejf. Nadále nevíme, o koho se jedná (mám svůj tip, ale pšššt) a už jen kvůli překlenutí mezi minulostí a současností slibuje pátá epizoda pořádný finiš, před nímž bude Escape Plan Bravo vypadat jenom jako slabší výplň. Nebo v to aspoň doufejme.

Verdikt:

Escape Plan Bravo opět dokáže od srdce rozesmát, ale v porovnání s předchozími epizodami jde přeci jen o slabší, rozvláčnější a technicky nedotaženější kousek. Každopádně vše nasvědčuje tomu, že příště náš čeká velké finále!

Nejnovější články