Slzička ukápla
Čtvrtá (a předposlední) epizoda je nadále plná humorných a absurdních scének, které vám vykouzlí úsměv na tváři, ale zároveň obsahuje několik vážných momentů, které kupodivu nezazdí žádným vtípkem. Znáte ten trapný pocit, kdy se ve společnosti smějete a smějete, a až se zpožděním vám dojde, že se vlastně není čemu smát? Tak tady se ho dočkáte taky. Navíc osoby, které se týkal, mi bylo vysloveně líto. A aby toho nebylo málo, dojde i na (ne)předvídatelnou zradu ve vlastních řadách…
Jinak se Escape Plan Bravo točí výhradně kolem dvojice hratelných protagonistů, korporátní krysy Rhyse a podvodnice Fiony, a výrazně upozaďuje plejádu vedlejších postav, s nimiž jsme se seznámili v předchozích epizodách. To se promítá i do pomalejšího tempa, které nyní postrádá např. akční sekvence s vault huntery.
Celek se místy táhne jako med, což v tomto případě není sladký kompliment, nýbrž stížnost na několik nudnějších pasáží – nemá to ani dvě hodiny a beztak jsem několikrát mačkal pauzu a vyrážel na zpestřující vycházky do ledničky. Rozvláčnější tempo zároveň připomíná, že Tales from the Borderlands je v prvé řadě adventura o dialozích a lidech, nikoli o záplavě zbraních a lootu jako původní Borderlands.
A také to není adventura o klasickém adventurním hraní, ale primárně o poslouchání, sledování a občasném ovlivňování dialogů. Některé epizody adventur od Telltale jsou více hrací, některé méně a některé skoro vůbec. Escape Plan Bravo patří do třetí kategorie a obsahuje vysloveně směšné herní momenty, které vypadají tak, že několik minut sledujete dialogy, pak vás hra nechá kliknutím myši stisknout tlačítko, a zase sledujete dialogy. Nelze však říct, že by se nic nedělo a oproti simultánně vycházející sérii Game of Thrones je Tales from the Borderlands o poznání nápaditější co do zábavného střihu a práce s kamerou. Zejména dlouhá humorná intra každé epizody jsou výtečná.
Nerdi útočí
Děj předchozí epizody neskončil pro naše hrdiny nikterak vesele. Banditka Vallory je za pomoci svých poskoků a stokilového raketometu (doslova) uzemnila a chudáci teď musejí tancovat, jak paní domu píská. Její pískání je zavede až za hranice Pandory a prakticky celý děj se odehrává na vesmírné stanici korporace Hyperion, kde mají najít poslední součástku pro Gortyse, roztomilého robůtka a tak trochu nevlastního sourozence Claptrapa, který je pak bude schopen zavést do bájného sejfu.
zdroj: Archiv
Obyvatelé Pandory vám možná připadají jako maniaci a s kravaťáky z Hyperionu se nemohou vystát, ovšem jak sami brzy zjistíte, sami kravaťáci nejsou o moc lepší. Je to banda násilných, podlých a Handsome Jacka fanaticky uctívajících paniců, mezi nimiž by i stereotypní matfyzák vynikl jako sociálně zdatný alfa samec. Aniž bych prozrazoval detaily, zdejší bitka s nerdy je asi nejlepší „akční“ sekvencí, kterou kdy v Telltale natočili a už několikrát jsem se kvůli ní vracel na YouTube.
Tales from the Borderlands si nadále samozřejmě udržuje svou vysokou úroveň hereckých výkonů, byť musím uznat, že některé vtipy a reakce postav jsou už trochu ohrané, a kdo je alergický na americký popcornový humor, ten už bude mít chuť celou hru vyhodit oknem. Přesto autoři pár vskutku úsměvných momentů vymysleli, ať už jde o zmíněnou „přestřelku“ nebo o obličejovou pizza párty psychoušů na Pandoře. Výborné úlety.
K úletům nyní bohužel dochází i v oblasti technického zpracování hry a až příliš často jsem zaznamenával prolínání modelů postav. Jsou to drobnosti, které u masivních RPG s obrovskými světy přecházíme mávnutím ruky, ale u ani ne dvouhodinové hry, která je stoprocentně nalinkovaná a neobsahuje žádnou svobodu pohybu, jde o těžko omluvitelné přešlapy. Na ještě větší bug jsem pak narazil na samotném konci, kde jsem ruku v ruce s Handsome Jackem učinil jedno zdánlivě zásadní rozhodnutí, avšak podle závěrečných statistik srovnávajících mé volby s volbami ostatních hráčů jsem prý učinil přesný opak. Sám teď tedy vlastně netuším, co od úvodu příští epizody čekat.
Oproti minulé epizodě se v té čtvrté nedočkáme ani žádného posunu ve vztahu k záhadnému vězniteli Rhyse a Fiony. Ten naši antihrdinskou dvojku nadále svazuje svou brokovnicí (a kobercovkou) a oni mu na oplátku vyprávějí o honu na sejf. Nadále nevíme, o koho se jedná (mám svůj tip, ale pšššt) a už jen kvůli překlenutí mezi minulostí a současností slibuje pátá epizoda pořádný finiš, před nímž bude Escape Plan Bravo vypadat jenom jako slabší výplň. Nebo v to aspoň doufejme.