Auto je na vás hodné, pokud ho výletním tempem (těsně nad hranicí volnoběhu) vodíte po pobřežních silničkách a sem tam někde s ním zamachrujete na sličnou stopařku nebo ji vyfotíte. Nevím, jestli tohle měli borci v Edenu v plánu, ale v relax módu se dá s TDU2 docela žít. Možná kdyby šlo sem tam vystoupit, doběhnout pro rohlíky a vyvenčit psa, mohla by se hra ujmout jako motorizovaná konkurence Simíků. Jenže na to není dost všestranná - jakkoliv je její rozptyl zároveň její největší slabinou. K čertu s tím, že překonáte dávivý reflex z hloupoučkých cutscén, nepovedeného řízení a průměrné grafiky. Jakmile si najdete svou vlastní cestu skrz jistě košatou hru, kousne vás její nedopečenost do zadku ve chvíli, kdy budete připraveni změřit své síly s ostatními závodníky.
Absolutní svoboda... podělat cokoliv
O tom, že se autoři TDU2 soustředili spíš na kvantitu než kvalitu, už jsem se zmínil. V multiplayeru se tahle rovnice nemění, ale jistou výhodou je, že už zhruba víte, do čeho jdete. Chování aut sice začne být opět o něco bolavější, ale jestli jste se s McLarenem sžili při taxikaření v singlu, máte relativně šanci uhrát slušné skóre v multiplayerových úkolech (ty najdete na mapě a lze je aktivovat jen při hře online) nebo rovnou při soubojích s ostatními hráči. Těch se ve "vaší" mapě pohybuje celkem osm. Můžete je vyzvat k duelu probliknutím světel (pak následuje volba trasy a možnost vsadit odpovídající částku na to, že dojedete první), očumovat jejich auta v klubu nebo s nimi jezdit jako navigátor, což se při delších závodech vyplatí - správně zvolená zkratka vykompenzuje slabší řízení, takže tuhle možnost nepodceňujte.
Řada speciálních módů (Follow the Leader, Keep Your Distance) přímo závisí na tom, jaký odstup máte od vozu před sebou nebo za sebou, takže rychlé rozhodování na nejbližší odbočce je klíčovým aspektem. Zní to skoro až moc dobře, že? A právě tady opět zasahuje karma. Každý dobrý nápad totiž potřebuje odpovídající provedení. Nebo alespoň servery, jež na svých zádech unesou pár závodních speciálů. Vzhledem k mizivému množství závodníků bych ovšem svaloval vinu spíš na nefunkční síťový kód a doufal tedy, že ho případný patch zkusí vylepšit.
zdroj: Archiv
Videorecenze PC verze TDU2 zaměřená na singleplayerBěhem závodů se často stane, že vám zmizí protivník před nosem nebo ještě hůře za zadkem. Z tučné odměny za vyhraný souboj pak máte leda houby. Závodníci často mizí rovnou ve skupinkách, navigátora je třeba na sousedním sedadle také kontrolovat, protože logicky mívá podobné tendence. Během rozjetého závodu to opět nepotěší, takže se asi nebudete divit, že většina diskuzí v klubech se netočí kolem závistivých poznámek na adresu vašeho vozového parku nebo okolo nadcházejícího závodu s konkurenčním klubem, ale týká se právě technických potíží se hrou.
V sázce je přitom relativně hodně. Pokud váš klub začne porážet ostatní, nahoní si statistiky, může do něj vstoupit víc členů a také dosáhne na exkluzivní auta dostupná pouze v multiplayeru. Pro někoho je to dostatečná motivace k tomu, aby překousnul nedostatky hry a vydal se na dlouhou a strastiplnou pouť za onlinovou slávou. Tím spíš, že Solar Crown v singlu příliš velkou výzvou není.
Don´t worry, be happy
Při onlinovém brouzdání však narazíte i na poměrně početnou skupinku lidí, co i v online módu praktikují značně casual přístup k celému konceptu TDU. Buď postávají v klubu a předvádějí kejkle se svými vytuněnými avatary nebo s ještě šíleněji vypadajícími přibližovadly (některé samolepky a barevné kombinace by se měly banovat) vyrážejí na spanilé jízdy kolem celého ostrova. Trochu mi to připomnělo mladíky v otuněných hondách, co se večer v deset sejdou na pumpě, pustí nahlas rádio a většinu času stráví tím, že se pohupují na kapotě, zatímco jejich auta vysedávají ďůlek do asfaltu.
Ale proč vlastně ne, flákání a chatování k tomuhle podivně pestrému světu taky patří a tyhle existence alespoň čas od času vyrazí na road trip ve vycházkovém tempu, ke kterému se můžete přidat. Jet v koloně osmi aut a tu a tam cestou ozdobit parkoviště tuctem "donutů" nemusí být nikomu proti srsti. Jen na to musí mít tu správnou náladu.
A to je právě to drzé motto se kterým si TDU2 u většiny hráčů vyláme zuby. Veškeré její jednotlivosti blednou ve srovnání s lépe vybavenou konkurencí. Co se týče rozhraní, snad se ani nechce věřit, že se jedná o druhý díl od stejných autorů. Spartánské možnosti customizace ovládání a herních prvků, chabá nabídka rádií nebo vyloženě nepraktické ovládání řady přístrojů (už jste zkoušeli zapnout a vypnout pravý blinkr? Je k tomu potřeba cca deset kliknutí!), to všechno jsou tak školácké chyby, že se člověk musí jít znovu a znovu chodit dívat do garáže na vyleštěné Ferrari, aby si připomenul, proč si tu hru vlastně koupil.
Jen pro vyvolené
Jestli vám to při pohledu na rudý sporťák sepne, máte napůl vyhráno. Ten zbytek už zajistí internetová komunita. Zatímco singl dřív nebo později vyšumí - ať už jsou to pro někoho desítky hodin a pro jiného desítky dní - v multiplayeru vždycky najdete lidi, kteří jezdit chtějí a jsou smířeni s tím, že hra prostě má svoje mouchy. Tenhle kolektivní duch občas doslova hory přenáší. A že je to potřeba, zvlášť když vás server vykopne v nejnevhodnější okamžik nebo zjistíte, že hře nelze nařídit, aby vaše kamarády na vaší mapě prioritně udržela, když se tam tlačí horda dalších, vám zcela neznámých hráčů.
V takových momentech je třeba počítat do deseti a s každou číslovkou si uvědomit, že TDU2 je sice hodně svojská, ale zároveň nabízí odvážnou žánrovou kombinaci, která se při správné konstelaci jen tak neokouká. Největší z optimistů pak mohou doufat, že většina výtluků na virtuální silnici se časem spraví. Eden by se ostatně měl začít spoléhat na víc než jen sebevědomé reakce ve stylu "Hra je taková, jakou jsme ji chtěli". Komunitní závodní hra vyžaduje péči tím spíš, že za humny už burácí další (Need for Speed) Shift, Motorstorm nebo Dirt (dojmy ze hry).
Že to není přímá konkurence? Možná ne, ale všechny zmíněné série v sobě mají tu pověstnou jiskru a opravdovou radost z krocení stovek koní. A to je přesně ten základ, který dovede odlákat publikum navzdory tunám nastavované kaše. Pro Eden tak nastává ten nejvyšší čas zamířit zpátky do boxů. Patche, DLC s motorkami a pár velkorysých slibů by možná ještě mohlo ledacos zachránit. První TDU tu s námi bylo přes čtyři roky a některé věrné duše ho smažily ještě do předminulého týdne, takže je rozhodně o co hrát.
