The Bard's Tale IV: Barrows Deep - recenze

9. 10. 2018 19:00 - Recenze
autor: Vilém Koubek

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: PS4, Windows, MAC, Xbox One, Linux, PS4 Pro, Xbox One X

Studio inXile Entertainment se prostřednictvím crowdfundingu pokusilo oživit osmdesátkovou RPG sérii The Bard's Tale. Pomocí moderních technologií chtělo stvořit plnohodnotné pokračování, které by kvalitou sneslo srovnání se svými předchůdci, ale zároveň zcela neodradilo moderního „neotrlého“ hráče. Výsledek s názvem The Bard's Tale IV: Barrows Deep je do jisté míry rozporuplný, staromilcům však udělá radost. 

Verdikt

Ačkoliv studio inXile Entertainment vypustilo do světa značně rozbitou hru, její jádro je zábavné a propracované. Zatímco tedy updaty postupně řeší jeden problém za druhým, na povrch prosvítá stále zřetelněji dobrá hratelnost a obrovské množství péče. Kvůli technickým problémům a některým značně nezvládnutým prvkům jde zatím o slušný nadprůměr. S průběžnými opravami navíc můžete čekat lepší zážitek.

Hodnocení redakce
7
Karta hry ▶

Recenze

První dojem obvykle mate. Pokud na něj ovšem opravdu dáte, od The Bard's Tale IV: Barrows Deep (dále TBT) byste v den vydání utekli: Když se mi totiž konečně hra po více než minutě načítání rozjela, připomínala slideshow s postupně naskakujícími texturami a frameratem pod hranicí dvaceti FPS.

Jakmile jsem se pak vydal napříč počáteční lokací – městem Skara Brae – můj pocit rozčarování jen sílil, protože byla v nejlepším případě ošklivá. A během prvního rozhovoru s postavou, která vypadala jako patnáct let starý zamítnutý model, jsem musel zhnusení už docela rozdýchávat. Nakonec jsem ale zatnul zuby, pohrál si s nastaveními, smířil se s modely postav a pokračoval v dobrodružství – nutno říct, že jsem dobře udělal.

Celá galerie

Buďte trpěliví

TBT totiž sice vyšla ve stavu, kdy jsem zcela pochyboval o tom, že ji někdo vůbec testoval, ale inXile Entertainment se okamžitě chytili za nos a přišli s krizovým řešením: Komunitě slíbili týdny patchování, opravení hromady chyb, zlepšení optimalizace, urychlení načítání atd. Obecně světu naznačili, že sice nezvládli vydání, ale hra je v jejich očích natolik dobrá, aby bojovali za zlepšení její pověsti.

Něco málo přes dva týdny od vydání je proto řada problémů vyřešená a jiné jsou zmírněné na snesitelnou mez. Práce na TBT navíc nepřestává, takže se dá bezpečně tvrdit, že se hra bude dále zlepšovat. Jedná se tedy o jeden z těch titulů, jimž s přibývajícím časem poroste i hodnocení.

Nicméně ani po spásných opravách není TBT zážitkem pro každého. Jakožto pocta osmdesátkám a devadesátkám se hlásí mimo jiné k odkazu sérií, jako jsou Wizardry nebo Might and Magic: Na svět se díváte z pohledu vlastních očí a víc než příběh vás u titulu drží hratelnost postavená na soubojích, vývoji postav a řešení logických hádanek. To je koncept, který v dnešní době výpravných RPG, která mají vysoké tempo a vynikající chemii mezi charaktery, působí zastarale. TBT zkrátka není moderní hra a ani se o to nesnaží – právě v tom ale vidím také její sílu.

Učíme se s enginem

Pokud totiž toužíte po zážitcích, které nabízela RPG před spoustou let, TBT vás vezme na nostalgický výlet, který bude dungeon od dungeonu lepší. Skara Brae je nejošklivější lokací celé hry a jakmile město opustíte, začne kvalita vizuálu stoupat. Skoro jako by se na počáteční lokaci autoři teprve učili s Unreal enginem a výsledky jejich snahy začaly být vidět až v pozdějších fázích.

S každým dalším prostranstvím si budete říkat, že je hra krásnější, propracovanější a obecně lepší. Nakonec se octnete v lokalitách, které jsou vyloženě nádherné. Osobitost krajiny dále úžasným způsobem dotváří folkové písně, které zní skoro na každém kroku a staví na keltské atmosféře.

Krása to navíc není samoúčelná, protože řada prvků v okolí funguje v rámci logických hádanek. Jejich řešením strávíte solidní část z více než čtyřicetihodinového zážitku a věřte, že vám nejednou pořádně zavaří mozek. Autoři se ale nechali slyšet, že nebylo jejich cílem utopit vás na logických puzzlech, a přímo ve složce se hrou proto naleznete kompletní návod. Výzvu si tak můžete namíchat přesně podle svých představ – abyste se stále bavili, ale neměli frustrující zásek.

Celá galerie

Lov pokladů

V inXile Entertainment navíc stvořili svět, který je plný skrytých zákoutí a tajemství, za jejichž objevení jste odměněni lepší výbavou nebo poklady. V drtivé většině případů platí, že pokud vidíte nějakou alternativní cestu nebo odbočku, vyplatí se vám po ní jít. Herní plocha je doslova prošpikovaná různými způsoby, jak vás odměnit za chytrost nebo čas vynaložený touláním se. Objevování světa je proto zábavné, což je ve hře postavené na rozlehlých lokacích velmi důležité.

Podobně jsou nastaveni také nepřátelé, jejichž síla se nepřizpůsobuje té vaší. Vyplatí se proto likvidovat i škodnou, kterou nemusíte, jelikož v konečném důsledku budete mít náskok a usnadníte si život. Za odbočky, vedlejší úkoly a nepovinné souboje jste odměněni zkušenostmi i lupem.

Paleta bojovníků

Souboje jsou tahové a chytře vymyšlené tak, aby nebyly ubíjející, ale zároveň vás nutily takticky uvažovat. Obrazovka se během nich rozdělí do mřížky, každý útok nebo schopnost má omezené pole působnosti a akční body v jednotlivých kolech jsou pro skupinu společné. Nezáleží proto, zda máte na výpravě šest bojovníků nebo čtyři, jelikož všichni dohromady každé kolo hospodaří s pěti akčními body. Vaší skupině se zkrátka s rostoucím počtem členů nerozšiřuje množství tahů – spíše v ní přibývá taktických možností. Nepřátelské grupy fungují stejně, takže jsou potyčky zajímavé. Obzvláště to platí pro pozdější fáze, kdy musíte například oponenty likvidovat cíleně, jinak ožívají.

Jádro oldschoolové hratelnosti je proto vynikající a udělá radost každému staromilci. U něj ale dle mého měli v inXile Entertainment skončit a nesnažit se za každou cenu působit staromódně „drsně“. Do hry by se jim tak jistě nedostalo třeba ukládání pouze na předem daných místech. TBT totiž není Dark Souls, která umně pracuje se smrtí – když zde umřete, prostě se vrátíte k předešlému, často vzdálenému bodu a přicházíte o veškerý postup, což je otrava.

Otravné drobnosti

Ne zrovna příjemný je také inventář, jehož přerovnávání je neintuitivní noční můra. Mapa se na můj vkus nedá dostatečně oddálit a ztrácí na přehlednosti. Při pohybu světem narážíte na velké množství neviditelných bariér a podobně kontroverzních prvků je ve hře více. Vývojáři je sice opravují, ale v současném stavu je prostě musím zkritizovat.

Ani popsané chyby však v mých očích nedokázaly převážit hratelnost TBT, která mě u sebe držela desítky hodin a stále přede mě kladla nová lákadla. Svět je velký a krásný, taktické souboje nutí k vynalézavosti a logických puzzlů a hádanek má hra doslova na rozdávání. Staromilec ve mně sice občas nadával, ale jinak byl na své výpravě do minulosti nadprůměrně spokojený.

Tagy: RPG dungeon herní série dungeon crawler

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)