Asi největší předností je pořádně temný příběh, který vypráví o tom, jak království Hyrule pomalu pohlcuje Soumračná říše. Klasický příběh o záchraně světa nicméně nabourávají nečernobílé charaktery, kam spadají skoro všechny postavy, jež potkáte. Nejvíce ovšem vystrkuje růžky Midna, vaše spojenkyně v boji proti Soumraku… anebo ne? Její motivy nejsou od počátku jasné, není to ta sladká víla, jež ukazuje cestu dál, ale čarodějka, která nejde pro ostřejší slůvko daleko a která má pochopení i pro druhou stranu konfliktu.
Až po zpětném hodnocení jsem si uvědomil, jak jiná a mnohem temnější Twilight Princess je, stejně jako mě překvapilo, jak dobře se stále hraje. Ano, problémy tu jsou – třeba jízda na Eponě je teď už vyloženě otrava, stejně jako nenadchne do značné míry automatizované skákání – ale velká část kouzla zůstává zachována. Na Twilight Princess je zkrátka vidět, že ji před deseti lety tvůrci udělali s láskou a především s nápady, které nezestárly ani o den. Pořád lehce trápíte hlavu u perfektně nadesignovaných dungeonů, používáte rozličné předměty a vůbec si užíváte stoprocentně odladěnou akční adventuru.
Hratelnost ze staré školy
V rámci hratelnosti titul nevybočuje ze stylu, který žánr vyznával v době vzniku. Typické je, že prozkoumáváte několikapatrové kobky, kde řešíte poměrně jednoduchou hádanku, ale k úspěšnému konci vás většinou dovede jen použití všeho, co jste se do té doby naučili. Sestřelit něco prakem, támhle se přitáhnout drápem, sebrat předmět druhým drápem, přešplhat po stropě, rozbít rozpraskaný kámen, porazit několik nepřátel… však to moc dobře znáte. Pokaždé jste nicméně za neotřelé myšlení odměněni dalším krokem vpřed, anebo minimálně nějakou tou truhlou s rupiemi.
Krom klasického bumerangu, praku a luku navíc v The Legend of Zelda: Twilight Princess HD objevíte spoustu nových hraček, jako je třeba Dominion Rod sloužící k ovládání soch. Jejich zakomponování je novátorské, svěží a vůbec super… jenže brzy zjistíte, že je prakticky využijete jen chvíli po nálezu a v dalších kobkách nebo mimo ně mají jen minimální uplatnění. Je škoda, že do HD verze autoři nepřidali třeba pár hádanek navíc, které by některé mechanismy využily trochu víc. I tak je ale používání speciálních předmětů jedna radost.
Hlavním odlišujícím prvkem od jiných Zeld nicméně nejsou jen některé předměty, ale fakt, že se Link může převtělit do podoby vlka. To mu na jednu stranu umožňuje využívat nové schopnosti (třeba podhrabání se), na tu druhou ale samozřejmě ve zvířecí podobě nemůže použít žádnou jinou zbraň ani nástroj. Za to je ale rychlejší a mrštnější. Je ale škoda, že pasáže za vlka se skládají víceméně jenom z boje a skákání.
Na podobné stesky však dává zapomenout samotný design, kdy je v každém dungeonu pořád co dělat a každý je dobře zapamatovatelný. A to nejen díky první návštěvě, kdy je vše nové, ale potěší i návraty do již prozkoumaných oblastí. Nezřídka totiž využijete novější předměty k tomu, abyste se podívali do dříve nedostupných míst a odnesli si nějaký ten kousek srdíčka, nebo rupie. A hlavně abyste se dobře pobavili a nakoukli do další části nádherného světa.
zdroj: youtube.com
Co přinesl gamepad
Zelda se zkrátka hraje pořád stejně dobře, ale co vás má přesvědčit, abyste ji hráli raději na Wii U než na Wii nebo Gamecube? V prvé řadě je to určitě grafický facelift, který sice nezakryje hranatost některých objektů a hlodající zub času, ale i přes to potěší zejména novými texturami, které dávají vyniknout unikátnímu uměleckému stylu. Pravda, pořád to nevypadá tak dobře jako remake Windwakera, ale i tak ušla grafika kus cesty. Neočekávejte ale, že byste si občas nevšimli toho, že původní hra vyšla před deseti lety.
Co se týče změn, které zasahují do hratelnosti, tou nejpodstatnější je absence pohybového ovládání, což dělá boj jednodušším a přesnějším. Využitý je alespoň gyroskop v gamepadu, který můžete využít třeba při střílení z praku. Maličkost, která potěší. Mnohem užitečnější ovšem je fakt, že na druhé obrazovce vidíte mapu, inventář a můžete si dokonce v reálném čase na dotekovou obrazovku mapovat jednotlivé nástroje a zbraně. Šetříte tak čas, nemusíte pauzovat hra a hlavně nic nenarušuje váš pohled na svět, protože na hlavní obrazovce nemusí být velké uživatelské rozhraní.
Co se týče čistě herních změn, tak těch je v Twillight Princess HD pomálu. Úvod hry je pořád stejné dlouhý a menšího ořezání se dočkaly jen úkoly, v němž hledáte Slzy úsvitu (brouky) v různých lokacích. V těch jich nově musíte sesbírat „jen“ dvanáct místo původních šestnácti. Upřímně, kdybych to nevěděl předem, lehkého seškrtání si nevšimnu. Zvlášť, když je tahle část hry poměrně repetetivní a nezajímavá. Klidně se tu mohlo osekávat víc.
Opravdovou novinkou je pak nový dungeon, který dostanete, když si koupíte Amiibo Linka ve vlčí podobě a připlácnete jej na Gamepad. Nejde ale o nic výjimečného, obsahuje totiž víceméně jen třicet vln nepřátel, které musíte ve vlčí formě odrazit.
Stará dobrá Zelda
Přestože novinek v HD remaku není tolik, pořád má The Legend of Zelda: Twilight Princess HD co nabídnout. Svělý design dungeonů, výborné postavy (mezi nimiž exceluje hlavní záporák), přichází co chvíli s něčím novým a nechává vás, ať si na spoustu věcí přijdete sami. A i když vás občas rázně postrčí, pokaždé se cítíte, jako byste na řešení přišli sami. Roky zkrátka dobrý design nezkazily a pokud jste tuhle Zeldu minuli, rozhodně to napravte.
