Pendulo Studios totiž vyprávějí vtip a vy se smějete. A pak samým nadšením přidají další a vám je stydno. Jste paf z nádherně zpracovaných obrazovek, ale za moment pláčete v koutku jedné z nich, protože nic nedává sebemenší smysl. To všechno v nové adventuře The Next Big Thing, která klame názvem – jde ve skutečnosti o staronovou “věc”, v podstatě remake Hollywood Monsters z roku 1997 od stejných autorů. A právě název původní hry pomůže rozklíčovat, o čem je i ta nová.
Kráska a zvíře
Středobodem jejího dění je filmové studio MKO, specializující se na šlágry plné monster. Fór je v tom, že jde o monstra skutečná, existující ve fiktivním světě hry paralelně s lidmi. A lidé je mimo stříbrné plátno berou celkem v klidu, alespoň tedy co se týče hlavních hrdinů, novinářské dvojice-proti-své-vůli, Liz Allaire a Dana Murrayho. Zatímco fešák Dan je prototypem floutka a sukničkáře a nade vše ho zajímají nablýskané káry a box, Liz je ambiciózní reportérka, která to naprosto rozkošným způsobem nemá v hlavě v pořádku.
Společně se zaplétají do všeobjímající konspirace, ve které jednotlivé (a pochopitelně všelijak bizarní a psychicky i fyzicky deformované) hvězdy studia hrají rozdílné role. Naší dvojici ale v investigativní cestě za odhalením pravdy stojí především fakt, že se oba upřímně nesnášejí: Dan nemůže vystát manýry své kolegyně a ta pro změnu pohrdá jeho šovinistickým světonázorem.
Tahle vcelku provařená kombinace protikladů dostává šťávu jednak zasazením do pološíleného světa filmových monster a tamních intrik, ale především má výborně napsané oba své protagonisty. Na scéně se sice pohybují vesměs izolovaně, ale jejich vzájemná dynamika funguje neustále a kouzlo mají každý zvlášť. O prsa (ale ne kvůli nim) vyhrává Liz, protože skrze její zběsilé slovní tiky a velmi dlouhé a zašmodrchané vedení pouští autoři svou fantazii na špacír.
Nezastavují se při tom skoro před ničím a s chutí bourají i tu pomyslnou stěnu mezi světem hry a jejím hráčem. Jenom způsob, jakým si pohrávají třeba s pojmenováním aktivních míst na obrazovce čistě podle toho, jak o nich Liz zrovna smýšlí, hraničí s genialitou. Pokud ale Španělé skutečně nějakou disponovali, bohužel už jim nevyzbyla na samotnou herní náplň.
Nakonec Japonec
Hádanky a zádrhely tu totiž balancují mezi cáklou logikou herního světa a absolutní nelogičností a ne vždycky se jim ten balanc daří udržet. Ve hře je sice přítomna spolehlivá záchrana v podobě velmi stylové nápovědy, ale člověka ani tak nezamrzí zběsilost některých řešení jako spíš jejich banalita. Na každém kroku vám hra představuje opravdu nápadité scény, ale až na výjimky na ně bez uzardění roubuje problémy naprosto bez nápadu.
Jako by autoři nalili tolik svého umu do vtipu v absurdních rozhovorech a barev v krásných obrazovkách, že jim pak nevyzbylo na to, co dělá adventury opravdu dobrými adventurami. Možná jim také došel čas a peníze, protože v napínavém ději zbrkle skáčou dopředu a zkratkami se vyhýbají scénám, které přímo volají po tom, aby si je hráč mohl zahrát.
Ten největší skok naneštěstí udělají v samotném závěru, ke kterému nejdřív vystaví poutavý dramatický oblouk a... vzápětí vás z něj bez varování skutálí dolů k závěrečným titulkům. Záhada je vyřešena, dobrá věc se podaří, ale zajímavá témata, která hra paralelně s komediální linkou nastíní, zůstávají trestuhodně nedořečena. A aby snad mrzutostí nebylo málo, mazanost zcela posledního záseku rozdupe gag, který absolutně neklapne a jeho holá zbytečnost sebere vítr z plachet i jinak chytrému poslednímu mrknutí před samotnými titulky.
Daň z výjimečnosti
Jindy by si člověk prostě řekl, že jsou autoři idioti, ale tohle obvykle platné vysvětlení u Next Big Thing platit nemůže. Z každé obrazovky tu totiž trčí jenom ty nejlepší autorské úmysly a chuť přinést když ne Velkou věc, tak alespoň něco osvěžujícího. Španělům také nechybí odvaha, obzvlášť Liz a její výlet do vlastní pošahané hlavy zaslouží uložit do kroniky celého žánru – jenomže v rámci upřímné snahy hráče překvapit šlápnou často úplně vedle. Rozhrkaný výsledek pak sice zachraňuje řemeslná zručnost (včetně parádního anglického namluvení), ale jen do té míry, že je ze hry vcelku slušná adventura.
A takových je dnes na trhu, zvlášť když do něj započítáme i nezávislé tituly, celá řada. Jaká škoda, že zrovna tuhle táhnou k zemi prvky, díky kterým zároveň vystupuje z davu. Nedorozumění? Možná. Co se mě týče, láska z toho každopádně nebyla.
Recenzovali jsme anglickou verzi, kterou nám poskytl český distributor hry Hypermax. V průběhu května - června vyjde hra s českými texty.
