Stahovatelný přídavek 400 Days tlačí na příběhový koncept ještě důrazněji, než původní hra. Je lineárnější, a až na jednu malou epizodu vám nedopřeje volného pohybu. Nabízí klikání, sem tam nějaké drcení tlačítek v QTE stylu, ale v prvé řadě sledování, poslouchání a těžké rozhodování. 400 Days je interaktivní seriál, který potvrzuje, že v rybníčku videoherních vypravěčů patří Telltale mezi špičku. Stačí jim k tomu pět postav, pět příběhů a všehovšudy hodina a půl čistého času.

Kterak pejsek a kočička zombíky vařili

Není jasné, jak moc nové postavy zasáhnou do plnohodnotné druhé sezóny, a tak 400 Days samo o sobě působí jako výsledek decentně chaotického experimentu. Každá zkazka se odehrává v jiné době, s jiným protagonistou a společně s ostatními kulminuje ve finále, které svou logikou trochu vrže a je násilně sešroubováno. Zároveň ale vágně načrtává kulisy druhé sezóny.

Zatímco Vincova epizoda dává vzpomenout na Leeho dálniční úvod a odehrává se tedy na začátku samotné apokalypsy, další epizody jsou zasazeny do pokročilejších fází. Celé to končí… no, však si ještě jednou přečtěte název. Pořadí příběhů je na vás.

Kvůli nevalné délce pětice nových dějových linek si z podstaty věci nevybudujete k postavám tak silné vztahy, jako v první sezóně. Jejich vzájemná neprovázanost navíc způsobuje, že následky vašich pochybných činů sotva pocítíte s takovou váhou, jako minule, a jen výjimečně vás donutí podrbat se na šošolce.

Co hůře, opět se ukazuje, že i zdánlivě zásadní volby jsou ve výsledku mnohdy jen iluzí. Příklad? Máte ho mít, jména vynechám, ale bez drobného spoileru to nepůjde. Hned v úvodu jedné epizody se musíte rozhodnout, zda si ponecháte pistoli, s níž právě došlo k vraždě. Pokud se zbraně nezbavíte, následující záběr ukazuje zodpovědnou postavu ve vězeňském autobuse. Pokud se zbraně zbavíte, následující záběr ukazuje zodpovědnou postavu ve vězeňském autobuse.

Prašť, jak uhoď. Na první hraní ale stejně budete paf. A to je nejdůležitější.

zdroj: tisková zpráva

Lidé

Vypravěčský um Telltale je nejzřetelnější v momentech, kdy každá z pěti epizod končí. Ačkoliv s žádnou nestrávíte více, než čtvrt hodinku, i za takovou krátkou dobu k ústředním postavám přilnete. Stačí pár vět, pár gest, a už se vám před očima vykreslují lidé, nikoliv pouze shluky polygonů. Uvěřitelné herecké výkony jsou zpět, stejně jako skvělý dabing a velice přirozené, lidské dialogy.

A jak už nám tvůrci názorně vysvětlili minule, i ve 400 Days nakonec nejsou největším nebezpečím zombie všude kolem, ale doposud žijící lidé. Ve snaze přežít každý chtě nechtě odkrývá svou zvířecí stránku, která následně balancuje na hranici šílenství a rezignace. Co takhle přivřít dychtivého zombíka stahovacím okýnkem v autě a protáhnout jej po silnici. Zábava, no ne? Jak pro koho.

Ačkoliv původní protagonisté se do přídavku nevrací, v jednom z příběhů figuruje dospělá Shel, která má úzkostlivou potřebu starat se o mladou Beccu. Nejsou příbuznými, ale to Lee a Clementine také nebyli – a jak k sobě přilnuli. Zatímco Shel je apokalyptickým hororem zděšená, dětská Becca v něm už přirozeně vyrůstá a bere jej jako přirozený stav. Na věci nahlíží chladně pragmaticky.

zdroj: tisková zpráva

Stejně jako v případě originálu, i o The Walking Dead: 400 Days se mnohem lépe mluví až v momentě, kdy jsme jej všichni hráli a můžeme rozebírat naše individuální činy nebo chování rozličných postav. Je to interaktivní seriál. Pokud vás tedy první sezóna zaujala natolik, že se těšíte na druhou, není co řešit a tahle předehra k druhé sezóně vás napne jako tětivu.