Komedianti dělají thriller
Vážnost je tím, co dýchá jak z komiksu Walking Dead od Roberta Kirkmana tak z televizní adaptace. Svět se v nich sice dostane do učebnicového stavu po vypuknutí (ne)smrtící infekce, ale namísto akčních konfrontací se zombáky se tu hlavně řeší napětí v rámci skupiny přežívajících. V ideálním světě by všichni táhli za jedno lano, jenže ve Walking Dead jsou lidé prostě jen lidé. Dělají si naschvály, sledují svoje vlastní cíle a jsou ochotní obětovat kvůli vlastnímu přežití jiné. Je potom lepší žít ve skupině potenciálních zrádců nebo bojovat sám za sebe s menší šancí na přežití?
Přesně tímhle motivem Kirkmanova vesmíru se nechal inspirovat scénárista Sean Vanaman, k jehož úspěchům na poli popkultury se počítá třeba spolupráce na filmu Lví král anebo koncept Spectorovy hry Epic Mickey a později několik her od fabriky na interaktivní komedie Telltale. S takovým životopisem je na místě otázka, zda je Vanaman tím pravým pro thrillerovou hru. Kupodivu ano. Společně s kolegy dokázal nemožné: postavil napínavou zombie hru na dialozích, adventurních prvcích a hlavně na vybroušených emocích, které budete během přibližně dvouhodinové první epizody prožívat. Dojde dokonce i na střílení.
On a ona a všichni ostatní
Do příběhu vstupujeme jako univerzitní učitel Lee Everett, který byl atlantským soudem odsouzen pro vraždu a při převozu do vězení uniká z policejního auta. Brzy potká osamělou Clementinu, pro kterou se stává adoptivním otcem a společně se skupinkou přežívajících se dostává do okoukaných situací typu „jsme zavřeni v obchodě, jak se dostaneme ven?“ a „nemáme benzín do auta, někdo musí jít přes celé město pro kanystry.“ Telltale vás nechá všechny situace prožívat skrz konverzace s jednotlivými členy skupiny, plížení troskami měst a sem tam přihodí i nějaký ten akční QTE.
Právě konverzace jsou oním mávnutím motýlích křídel, které může změnit celý svět – v našem případě kvalitu hry. Lee musí neustále uklidňovat Clementinu a reagovat na všetečné dotazy výborně napsaných kolegů. Jejich osobnostní profily jen tak nezapomenete. Na odpovědi je vyhrazeno pár sekund a započítávají se do toho, jak se k vám budou jednotlivé postavy chovat v budoucnosti. Naivní chování vám vynese riziko vydírání, naopak odvádění konverzace od osobních problémů vzbudí v ostatních podezíravost. Přitom neexistuje jedna jediná správná cesta prokecání se na konec epizody. Každý má své temné stránky a je dobré je respektovat pro budoucí koalice. Zásadní rozhodnutí nejen ovlivňují dílčí části příběhu (do té míry, že se objeví i nové postavy), ale mají se přenášet mezi jednotlivými epizodami.
zdroj: Archiv
Thriller plný nemrtvých
Vanaman vás neustále udržuje v napětí. Potměšile našeptává: někdo zemře, kdo to bude? A volba, koho ponecháte zombíkům napospas, je skutečně hrozná. Bude to novinářka, která ví o vaší minulosti, ale zároveň je skvělá střelkyně, nebo obtloustlý chlapík, který neví nic, ale také nic moc neumí? Situace, kdy se skupina dostane do smrtelného rizika, přicházejí nečekaně a na rozhodnutí, kterého možná budete litovat, máte jen málo času. Napětí pramenící z takových okamžiků by se dalo krájet.
Stejně tak v akci. Kdo se obával nečekané trapné změny adventury na střílečku, ten může zůstat v klidu. Akční části jsou provedené vyloženě kombinačně. Samotnému aktu prohnání kulky/sekery/šroubováku hlavou zombie předchází sekvence úkonů. Dostanete se třeba do situace, kdy je třeba zabít několik zombie, aniž by si toho jejich soudruzi všimli. Musíte se potichu plížit kolem zaparkovaných aut a v jednom okamžiku třeba zombie namáčknout odbrzděným pickupem ke zdi. Jedině tak dosáhnete na požární sekeru, se kterou rozsekáte pár dalších zombie. Akční momenty ve vás svojí civilností vyvolají reálné zamyšlení nad tím, jak byste se zachovali vy sami v podobné situaci.
Žádný zombík není dokonalý
Nemá smysl předstírat, že Walking Dead je hrozně složitá adventura s příšerně komplikovanými problémy. Není a ani nemá být. V Telltale podřizují vše výraznému filmovému zážitku (jisté náznaky byly už v Jurském parku) a je pro ně důležitější, aby příběh plynul bez záseků a měl správný rytmus. Zřejmě nejtěžší (a zároveň skutečně nejblbější) adventurní problém je nalezení dvou baterií do rádia, které má novinářka. I přes svou investigativní bystrost není schopná si je v té samé místnosti najít sama. Možná je to proto, že vidí svět skrz stejně neohrabanou kameru jako vy. Jindy nemile překvapí nová postava tím, že osloví Everetta jménem ještě dřív, než se představí.
U jiných adventur bych nad podobným zaškobrtnutím mávl rukou. Jenže Walking Dead působí i přes vydařenou komiksovou stylizaci ve všech směrech tak realisticky a logicky, jak jen může být realistická a logická hra z prostředí zombie apokalypsy. Takovou atmosféru nabourat blbými úkoly – to zabolí. Krom jiného Telltale cílí své hry na iPady a zřejmě někde v hloubce svých studií mají úžasný stroj, který přechroupe kód a vyplivne iOS i PC verzi zároveň. Jinak si nedovedu vysvětlit technické nedostatky, jako je občasná brutální komprese textur nebo dialogů, které jsou jinak perfektně namluveny.
Lidé z Telltale se konečně dostali tam, kde chtěli být: k interaktivnímu filmovému zážitku, který plnohodnotně doplňuje populární licenci a je kvalitně propracovaný jak ve směru příběhu, dialogů a emocí, tak co se týče grafického ztvárnění. Nesmíte ale zapomínat, že jde o první díl celé série, takže se můžeme dočkat ještě nepříjemného úpadku kvality. Z toho důvodu neudělujeme hře hodnocení a počkáme si, až bude první sezóna kompletní.
