Jako v ateliérech
Herní prostředí z The Witness připomíná filmařské ateliéry. Ve volně přístupném kýčovitém parku plném zázraků a pozoruhodností objevíte lokace napodobující šlechtická sídla, sakrální svatostánky, romantickou přírodu, malý přístav či dokonce americký jihozápad - to vše v sytých barvách vyladěných na pohádkovou frekvenci. Hlavně se ale v každé lokaci najde nějaké to sousto pro hladové řešitele rébusů.
Puzzly v každé oblasti jsou klíčem ke spuštění určitých mechanismů. Povětšinou se před hráčem otevírají různé dveře, brány či silová pole, skrz které se posouvá dál ve snaze vdechnout parku trochu nového života. Nad opravdovým cílem hry však visí otazník. Svět The Witness ve skutečnosti žádný viditelný smysl nemá a hráčovu pachtění chybí jednotící směr. Často budete trpět pocitem, že vlastně nevíte, co a proč děláte.
Hledá se myšlenka
Pokud ve hře najdete nějaké silnější vodítko, pogratulujte si. Obvykle vás totiž čeká jen boj s roztříštěnými hádankami uvnitř chaoticky otevřeného prostředí, nicotná příběhová linie a naprostý nedostatek základní nápovědy.
Po dějové stránce novinka absolutně ničím nezaujme. Nemůže se rovnat například žánrově podobné The Talos Principle - jednoduše proto, že žádný děj nemá, respektive je skrytý pod vrstvou nicneříkajících metafor a náznaků. Zatímco The Talos Principle hráči neustále něco příjemně našeptává, podstata snažení v The Witness zůstává víceméně utajena.
Logická hra (rychlík?) pochopitelně sama o sobě příběh mít nemusí. The Witness ale není Tetris, je to dospělá trojrozměrná adventura, která konkuruje právě atmosférické The Talos Principle a jako taková bohužel nedrží pohromadě, protože postrádá cokoliv, co by jí namísto příběhu dodalo řád, logiku a styl. Trpí tím nejen celková atmosféra, ale vzniká kvůli tomu i řada čistě hratelnostních problémů.
zdroj: Archiv
Co si vybrat? Těžko radit
Kvůli všeobecné volnosti se budete často cítit ztraceni v prostoru i logice. V podstatě vám nikdy nebude jasné, podle jakého klíče si máte puzzly v jednotlivých lokalitách vůbec vybírat, a protože je hra děsivě tichá a nekomunikativní, nenajdete opravdu nic, co by vás drželo při vědomí, že to, co děláte, děláte dobře, anebo jste přinejmenším na správné cestě.
Cest je v otevřeném The Witness bohužel tolik, že se prakticky nelze nenachomýtnout k úkolům, které vůbec neodpovídají vašim momentálním schopnostem. To je asi největší chyba celé hry. Otevřené prostředí činí z The Witness nepředvídatelné a frustrující peklo. Některé puzzly jsou primitivní, jiné naopak až brutálně obtížné. Při nulové snaze autorů cokoliv vysvětlovat či alespoň naznačit, nelze obtížnost jakkoliv tušit, natož ji předvídat.
Parádní nálož rébusů
Nepředvídatelnost lze ocenit snad jedině při řešení samotných rébusů. U nich jako by hra najednou rozkvetla a znovu dokázala, že byla stvořena pouze a čistě pro ně. Rébusy jsou pozoruhodné už svojí konstrukcí, kombinují totiž jednoduchost dvourozměrných hříček s 3D prostorem.
Každý puzzle se skládá ze sítě menších a vzájemně propojených úkolů, zobrazovaných na digitálních displejích, rozesetých po celé rozloze každé lokality. Na obrazovkách se ponejvíce objevují klasická bludiště, která možná znáte z křížovkářských časopisů, vzpomeňte si na myšku hledající správnou cestu k vytouženému sýru...
Na jednoduchém principu spojování dvou protilehlých bodů v bludišti ovšem autoři vystavěli celou plejádu mnohem komplikovanějších výzev. Zatímco podstata samotného labyrintu zůstává, veškeré další podmínky se proměňují. Řada puzzlů má proto spíše charakter IQ testů.
Velké výzvy
V labyrintech povedete čáry kolem různých typů obrazců, budete bojovat s jejich kombinacemi i nahodilostí a u všeho dosyta využijete svoji paměť, logiku a pozornost. Zaválčíte si také se zrcadlením či zdvojováním obrazu a s mnoha dalšími grafickými efekty. The Witness se v tomto ohledu projevuje jako správná videohra, dokáže přirozeně nabídnout mnohem víc než obyčejná tužka a papír.
Nanejvýš příjemné je i to, že The Witness dokáže rébusy výrazně ovlivnit i prostředím, ve kterém se řeší. Je radost uvažovat nad lomem světla, siluetami objektů, stíny nebo si hrát s perspektivou. To vše se v puzzlech uplatňuje, vždyť některé z nich se dokonce řeší podle toho, jak se na displejích odráží svit denního slunce...
Variabilita hádanek je vysoká, stejně tak ale i jejich složitost. Právě ta roste s velikostí dané lokality a s tím, jak moc je celkové řešení závislé na chronologii postupu. Výsledek z jednoho displeje může být závislý na jiném, a tak mnohdy uplatníte nejen smysl pro logiku, ale také jakési globální uvažování.
Zajímavá komplikovanost je korunována faktem, že ačkoliv bývají jednotlivé displeje pospojovány elektrickými kabely, autoři si dali tu práci, aby nebyly tak snadno vystopovatelné. V typické situaci někdo přehodil kabel přes zeď a hledejte si kolem ní alternativní cestu...
The Witness je kontroverzní hra s bipolárním světem dobře navržených rébusů a nepovedeného zbytku kolem nich. Nehledáte-li ve hrách hlubší smysl, novinka se vám nejspíše zalíbí. Avšak The Witness vznikla jako alternativa pro Talos Principle, Portal či Quantum Conundrum, kterým se nevyrovná myšlenkou, atmosférou, ani celkovým zpracováním.
