Znalci tvorby Platinum Games (Mad World, Bayonetta nebo MGS: Revengance) ale tuší, odkud vítr fouká. The Wonderful 101 je v první řadě akční bojovka, která zahazuje typické 3D zobrazení a místo jednoho hrdiny či hrdinky nabízí rovnou stovku herních charakterů najednou. Za svou originalitu se rozhodně nemusí stydět, jen by mohla být pro většinového hráče pochopitelnější a k novému hráči smířlivější. Když jsem se poprvé prokousával tutoriálem, lehce jsem nechápal, jak mám vlastně všechno stíhat. A jakmile jsem pustil první ostrou misi, zuřil jsem.
Běsnil jsem do té míry, že jsem po první hodině ve světě Wonderful 101 byl v pokušení prohodit ovladač od Wii U oknem, jít na pivo a šéfredaktorovi napsat, že tenhle barevný bordel se nedá hrát rozumně charakterizovat a recenzi prostě nedám. Fázi vzteku jsem ale překonal a díky tomu pronikl pod kůži výjimečnému titulu, který v sobě spojuje originální mix herních prvků, přesné ovládání, vtip, hravost i povedený design levelů.
Morfujeme!
Za lehce infantilní grafikou a 2D zobrazením se ukrývá poctivá bojovka, v níž není nouze o překvapivá setkání a spoustu taktizování. Zpočátku dostanete k dispozici jen necelou dvacítku hrdinů a zbytek stálých členů i spousty těch prozatímních musíte zrekrutovat v následujících misích. Pouze dva z celé jednotky však budou od počátku „barevní“. Ne, nejde o žádnou rasistickou narážku, ale o to, že jen členové speciálního duhového gangu umožňují celé skupině složení do speciálních zbraní.
Wonder-Red, hlavní hrdina hry, může své kolegy složit do obří červené pěsti a Wonder-Blue má zase k dispozici meč. Jak jste asi uhodli, jednotlivé zbraně se hodí především při soubojích. Do zbraně však nezmorfujete pouhým stiskem tlačítka: místo toho musíte na dotykovém displeji nebo pravým analogem nakreslit unikátní symbol. Ruku obstará kolečko, meč zase dlouhá čára – čím delší a masivnější, tím více ostatních členů týmu použijete a tím silnější také bude výsledný produkt.
Jenže to má i několik háčků. Čím větší a silnější je symbol, tím je náročnější na energii, která se doplňuje poměrně pomalu. I sebelepší zbraň se po čase rozpadne, navíc její strukturu naruší jakýkoliv úder. Může se tak stát, že i přes zpomalení času při kreslení, dostanete těsně po proměně takovou pecku, že superzbraní ani nestihnete máchnout, než se rozpadne na jednotlivé členy úžasného komanda. A co s tím obřím bojovým robotem chcete potom dělat?
Taktizujte a bojujte ve více lidech
Po mnoha úmrtích a misích ohodnocených posměšnou „cenou útěchy“ místo platinové medaile pro ty největší drsňáky se ale začnete hře dostávat na kloub. Jako první se naučíte poznat útoky nepřátel a šikovně se jim bránit i přes další možné proměny, které je možné zakoupit v obchodu. Obranný základ, který si kupte okamžitě po tutoriálu, tvoří morf do pružiny (rychlé odskočení před drtivými útoky) a morf do obrovského želé, které se hodí k odrážení dělových koulí zpět na nepřátele, jejichž likvidace je jinak poměrně náročná.
Jakmile na tyhle základy přijdete, začnete se královsky bavit. Nejdřív skrz analog nakreslíte dlouhou čáru pro meč a základní mimozemské pěšáky, kteří se rozhodli útočit na Zemi, a rozsekáte několika seknutími jeho nejsilnější verzí. Jenže pozor, támhle se už rozbíhá robot, před kterým je třeba uskočit, aby vás nezranil. Tak rychle odpružinkovat kousek vedle, na displeji vystřihnout kolečko a pěstí zasadit soupeři tvrdý direkt. Další robot, tentokrát střílející lasery? Rychle zpátky do meče, který nepříjemné paprsky odráží. Vydechnout si budete moci v hrobě nebo po splnění mise!
S rozšiřováním týmu rychle přijdete na to, že stisknutím tlačítka X namísto standardního A se do zbraně neproměníte vy, ale některý z vašich kolegů. Najednou může váš tým zmorfovat maximálně do čtyř různých zbraní. Pokud se vám některý z nepřátel dobře odkryje, má větší útočná síla cenu zlata a hlavně na obrazovce rozpoutáte ještě barevnější a šílenější apokalypsu. A že si postupem času vážně můžete vybírat: tělnatý Francouz Wonder-Green přidá do mixu zelenou pistoli/raketomet, Rusák Wonder-Yellow s tělesnou stavbou Arnolda Schwarzeneggera umí morfovat do kladiva, Wonder-White zase všechny obdaří Wolwerinovskými drápy…
Nejen bojem živ je člověk
Správné vyvážení proměn a jejich kombinace je spolu s rychlými prsty klíčem k úspěchu, což jistě všechny fanoušky bojovek potěší. Nejen v soubojích, ale také při četných environmentálních hádankách, které Wonderful 101 nabízí. S Wonder-Pink se budete houpat přes propasti na obřím biči, na rogalu složeném z těl superhrdinů zase kličkovat mezi projektily, a obří ruka se bude hodit třeba k pilotování velké bitevní lodi. Činností je spousta a učebnicová dynamika s fázemi klidu a brutální akce vás dokonale zabaví. Navíc jich je hodně, jsou originální a typicky japonsky ujeté.
Povedené jsou i pasáže, v nichž se podíváte někam „dovnitř“ a obraz se přesune z televizní obrazovky na Gamepad. Pro úspěšné vyřešení hádanky je většinou nutné rozdělit svou pozornost mezi obě obrazovky. Jen škoda, že kamera v ruce je někdy až moc citlivá.
Problémy s kamerou jsou ostatně Achillovou patou hry - jakmile je po boji, má kamera tendenci se přiblížit k vašemu zástupu superhrdinů nepříjemně blízko, což značně znepřehledňuje situaci v celé úrovni. Občas tak přehlídnete „jen“ nějaký bonus, ale občas mi dělalo problémy i pouhé nalezení cesty dál. Absolutního vrcholu nepřehlednosti kamera dosahovala ve chvílích, kdy jsem musel proskákat částí úrovně, která se bortila. Kamera v té chvíli jaksi „předběhla“ můj tým a já absolutně netušil, kam a kdy to vlastně skáču.
Tuhý chleba hrdinův
Problémová je rovněž obtížnost, resp. ne zcela férový přístup k hráči v základním designu. Obzvláště v prvních úrovních je znát, že byste v určitých chvílích potřebovali pomoc členů Wonderful 100, kteří s vámi ještě nejsou. Musíte tedy misi splnit s jistou ztrátou na nejlepší možný čas či zranění. Pro zisk maximálního hodnocení, od něhož se odvíjí výše finanční odměny, za kterou nakupujete nové proměny, nezbývá nic jiného, než úroveň rozehrát později znovu a s celým týmem. Pořád je to zábava a na podruhé možná i větší, než při prvním průchodu, kdy jste hru neměli dostatečně pod palcem, ale postup to není ideální.
Časem si též uvědomíte nedostatečnou variabilitu nepřátel a lehce se opakující souboje s bossy. Naštěstí nejde o klasické větší verze normálních nepřátel, které více vydrží, ale o plnohodnotné obří kreatury, jejich poražení vám zabere klidně i půl hodiny.
Hra vás v bitkách s bossáky netlačí do bezmyšlenkovitého bušení do vrat. Staví do cesty logické problémy a vtipné QTE, které se však nezakládá na bušení do tlačítek, ale na kreslení tvarů pro speciální morfování. Jen mě zaráží, že zrovna u soubojů s bossy mi dělalo problém namalovat kladivo, když při normálním hraní systém mé patvary v pohodě uznával.
Hrajte si a bavte se!
Chyby Wonderful 101 však bohatě vynahrazuje frenetická hratelnost, které jde pouze o zábavu. Zážitek podporuje i poměrně zajímavý a totálně ujetý příběh, který možná nedává valný smysl, ale přesto se mu nějakým záhadným způsobem daří vás bavit a táhnout dál při představě další vtipné slovní výměny mezi jednotlivými hrdiny. A že je to obtížné a občas na zlomení prstů? Hlavně, že se u toho bavíte a ovládání je přesné a nehází vám samo o sobě klacky pod nohy - ve většině případů můžete při chybě vinit jen sami sebe.
The Wonderful 101 mazaně skrývá svou pravou tváří, ale každý zkušenější hráč se do ní časem zamiluje. Po Pikmin 3, ZombiU, New Super Mario Bros U a třeba Rayman Legends se Wii U dočkala další hry, kvůli které je možné o zakoupení konzole naplno uvažovat (pokud nemáte 3DS, přidejte si i výtečného Monster Huntera).
