Nehraj si a jdi sbírat vodu!
Atmosféru a prvky původní hry nemá cenu opakovat, můžete si o tom přečíst v recenzi Ondry Šváry. Důležité je, co nového přináší The Little Ones. Jsou to v první řadě dětské postavy se všemi svými mechanikami, ale také dospělí, kteří je v příběhu doprovázejí – dědeček, otec, teta apod. Každé z dětí má trochu jinou osobnost, což můžete postřehnout během konverzací s ostatními, nebo v tom, jak rychle je třeba smutné v závislosti na dění ve skupince.
Pro děti platí zvláštní pravidla. Nemohou jít v noci na výpravu za zásobami, nemohou v noci hlídat, nemohou obchodovat a nezvládnou některé činnosti v domě. Ty, které zvládnou, je někdo musí nejdřív naučit. Mohou si ale hrát, což jim zvedne náladu, pomůže jim i popovídat si s ostatními. Přítomnost veselého dítěte pomáhá dospělým s udržováním psychické pohody, ale když je dítě v úzkých, situaci jeho přítomnost zhoršuje. Sní toho méně než dospělý, ale samozřejmě, pořád je to jeden strávník navíc.
To nejdůležitější, co děti přináší, je morální kompas. To, jak se chováte, se odráží i v jejich interakci s ostatními. Pokud se do hry vžijete, velmi to promění optiku, s jakou se na jednotlivé situace díváte. Kupříkladu s dítětem v domě jsem se snažil omezit své, už tak kontrolované asociální chování skupinky. Kde jsou ty časy, kdy Bruno umlátil v kostele kněze páčidlem, aby se dostal k zásobám? S dítětem, které k vám vzhlíží, si rozmyslíte, zda ukradnete poslední zásoby blízko žijící rodině. Nebo zda vyhovíte někomu, kdo k vám přišel žádat o pomoc. Dítě mění váš pohled na situaci.
zdroj: Archiv
Situace je kritická, do zbraně
Uvedené ale může fungovat i opačným směrem. Ve chvíli, kdy byla malá Iskra hladová a nemocná, se začal stupňovat stres. Zatímco dospělí většinou trpí tiše, Iskra štkala, až by se kámen ustrnul. Jenže léky nikde. Postavám v jejich denících začnou přibývat zápisy reflektující špatný zdravotní stav dítěte, a když Cveta poznamenala, že to malá dlouho nevydrží, přešel jsem do krizového módu. Roman vzal pistoli a vydal se na lov léků bez ohledu na morálku…
Samozřejmě, dítě vám také může pořádně narušit plány na distribuci zdrojů. Pokud je váš nezletilý svěřenec nemocný nebo hodně vyhladovělý a vy máte léky či jídlo, může se stát, že jeden z dospělých použije dané zdroje právě pro dítě. Přidává to na realismu, jen těžko si jde představit uzavřenou skupinku lidí, kde je vyhladovělé dítě a oni mu nenechají svojí porci.
Deus ex machina
Z hlediska atmosféry fungují děti a jejich příběhy i chování ve hře skvěle. Tedy až do okamžiku, který veškerý snažení devalvuje. Děti totiž nemohou zemřít. Ve chvíli, kdy by dospělý zemřel na podchlazení, nemoc či hlady místo toho zafunguje systém deus ex machina a dítě odejde. Někdo ho odvede pryč, odejde, prostě hra se vyhne konstatování, že dítě zemřelo a raději zvolí pohádkovou cestu. Když se mi to poprvé stalo s Iskrou, ještě jsem to bral jako jednu z příběhových možností. Ale po experimentu, kdy jsem nechal v jiné hře malého Ivana i s celou skupinkou vyhladovět (bylo to nelidské, přiznávám) ho jeho stejně vyhladovělý dědeček sbalil a odešli.
Pro atmosféru hry je to pořádná rána. Netoužím sledovat fotografii s obličejem mrtvého dítěte, ale je prostě fakt, že děti ve válce umírají. Je to nejstrašnější tvář konfliktů a This War of Mine je hra, která se snaží tuto tvář ukazovat. Je pohlcující právě proto, že se nebojí zabíjet, nebojí se dokonce ve chvílích krize nechat zabíjet členy vaší skupinky navzájem. Dobře ukazuje postupnou otupělost, s níž přijímáte nové ztráty. Ale ve chvíli, kdy má ukázat to nejhorší, bohužel ustoupí. Ukáže idealistický scénář, v němž je pořád jedna úniková cesta, jedna možnost, jak zabránit tomu nejhoršímu. Od hry, která tak lpí na syrovém realismu, jsem tohle nečekal. V době, kdy vidíme tolik obrazů z reálného světa o dětském utrpení, to působí falešně.
Že nemůže dítě zemřít, navíc devalvuje další hraní. Najednou nejsou poznámky o tom, že bez léků brzy zemře prázdné. Jeho nářky jsou sice nepříjemné, ale víte, že ho stejně jeho příbuzný vezme a odejde do bezpečí. Víte, že ve skutečnosti život dítěte nezávisí na vašich rozhodnutích. A to je v případě hry jako This War of Mine fatální chyba. Jediným řešením je tvářit se, že zpráva o odchodu dospělého s dítětem je jen metafora smrti, ale to už je hodně přitažené za vlasy. Je navíc i škoda, že v úkrytu můžete mít jen jedno dítě. Teoreticky by oba problémy mohl vyřešit nějaký mod, ale na jeho základě nemohu DLC hodnotit.
zdroj: Archiv
A to je všechno?
Otázkou tedy je, zda se The Little Ones vyplatí pořizovat jako datadisk. Ačkoliv přítomnost dětí přidává hodně na atmosféře (a jejich nesmrtelnost jí naopak hodně ubírá), i tak bych se rozmýšlel, zda rozšíření doporučit. Jedno euro z prodeje každého kusu sice jde na charitu, ale popravdě řečeno, děti nepřináší zase tolik nového. Co hůř, vím, že další hry, ať už základní nebo z editoru scénářů, budu hrát bez dětí, protože mému deprimovanému ponoření se do hry fakt, že se všichni tváří, že jde o život dítěte, i když tomu tak není, spíš škodí. Ale to už je na vašich osobních preferencích, zda vás v This War of Mine víc láká morální a atmosférická stránka, nebo ta manažerská.
