Titan Souls - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Titan Souls - recenze

1. 5. 2015 18:15 | Recenze | autor: Ondřej Švára |

Čím menší herní projekt, tím větší mají autoři chuť tvořit nekonvenčně. Titan Souls je proto hrou v dokonalém přestrojení. Svým retro designem, skromnými rozměry map a velmi úzce zaměřenou hratelností působí až dětinským dojmem, ale přitom v ní zuří vysoká obtížnost i frustrace, a pouze nejodolnější hráči, kteří jsou schopní překonat obrovské výzvy, si užijí opravdovou zábavu. Titan Souls je vlkem v rouše beránčím, ale i přes svoji kontroverznost a orientaci na "masochistické" publikum stojí za vyzkoušení. Už jen kvůli rozšíření obzorů.

Titan of the Colossus

Zatímco mainstreamový projekt by si nedovolil své publikum jakkoliv klamat, o Titan Souls se v žádném případě nedá říct, že by hra držela jednotnou linii hratelnosti. Typické je pro ni zejména kolísání obtížnosti, která nehrozí při pobíhání liduprázdnými mapami, ale děsuplně roste při soubojích ve speciálních arénách. Peklo, které se spouští v samostatných akčních částech, řadí Titan Souls mezi nejnáročnější hry současnosti a bezpochyby by vyčnívalo i v "sadistických" osmdesátých letech.

Ostatně do této éry spadá i stylizace projektu. Ne nadarmo se Titan Souls přezdívá "Shadow of the Colossus v šestnáctibitové grafice". Spojením moderny s retrem nám novinka důležitě sděluje, že i s pixelatou grafikou umí v akčních arénách nabídnout moderní zábavu. Věříte? Já ano, svým způsobem to hra opravdu dokáže.

Stroze náročné 

V Titan Souls se sice nesetkáte s čímkoliv skutečně fyzicky obrovským, ale již zmíněná obtížnost způsobuje, že z jakékoliv akční konfrontace budete mít zaručeně obrovskou hrůzu. Charakteristické souboje s bossy, s nimiž se Shadow of the Colossus proslavila, byly totiž v Titan Souls povýšeny nade všechno ostatní, takže na hráče čeká sice poněkud strohá, leč maximálně nervy drásající zábava.

Pobíhání mapou v top down perspektivě, jako vystřižené ze staré (šestnáctibitové) Zeldy, doplňuje hra opravdu jen arénovými mači s titány, jejichž duše si po vyhraných bitvách hlavní hrdina poněkud bezohledně přisvojuje. Souboje s bossy tedy časem rozhodnou, zda Titan Souls budete jako celek milovat či nenávidět, nebo zda se od jednoho pocitu postupně propracujete k druhému.

zdroj: Archiv

Ostatně jaksi bipolární je i celková akční filozofie hry.  K soubojům s relativně těžkotonážními bossy totiž hrdina vyráží nezvykle nalehko. K dispozici má jako zbraň pouze šíp s bumerangovou schopností útočit jak při výstřelu, tak i na cestě zpět.

Kouzelný šíp, vracející se k hráči, jakmile jej akčním tlačítkem "zavolá", však nemůže nikoho zbavit pochybností, že ve hře dochází k šílenému kontrastu. V soubojích se pokaždé střetávají David s Goliášem (kdo jste vy, je snad jasné) a není toho věru moc, co taková šipka zmůže proti jedovatým květinám s chapadly, hltounským bublinám, kamenným kolosům, sněžným mužům či lávovým kamenožroutům...

Taktika rychlejší než smrt 

Velký nepoměr sil je pochopitelně hlavním důvodem časté hrdinovy smrti, po které se nutně vrací na začátek každého souboje, což Titan Souls posunuje do roviny roguelike her.  Jako každá kvalitně postavená roguelike hra, však i Titan Souls nabízí možnosti, jak všudypřítomné smrti uniknout. Souboje ctí doktrínu chytrého válčení, takže v nich hráč upřednostňuje lstivou taktiku před bezhlavým útočením. Klíčem k úspěchu je vždy hbitý, ale zároveň pečlivě naplánovaný pohyb v aréně, kombinovaný se schopností ve správnou chvíli útočit na bossovo citlivé místo.

Každý titán, má samozřejmě svoji Achillovu patu. Když ji zásahnete, můžete téměř okamžitě vyhrát. Choulostivé partie sněžného muže, házejícího smrtelné koule, mají podobu ...ehm, růžové zadnice, u oživlých kamen s řemdichy je to zase popelník, u lávové koule třeba ohnivá pusa. Dál ale slabá místa titánů prozrazovat nebudu, protože vtip je v tom, že než hráč dokáže citlivé místo najít a vymyslet správný útok, nesčetněkrát zemře. Tvůrci totiž titánům nadělili poměrně solidní inteligenci i houževnatost, se kterou dokáží na hrdinu fatálně útočit.

Opakování, matka života 

Úspěch od nezdaru v Titan Souls dělí obrovská propast plná sebevražedných omylů a infarktových situací. Skalp každého titána je tedy vykoupený značným úsilím, které dokáže i frustrovat. Zvlášť v situacích, kdy se opakování soubojů stává zdlouhavou rutinou.

Kouzlo hry naštěstí spočívá v tom, že ty nejtrpělivější hráče nakonec odmění sladkými pocity zadostiučinění, a že všichni, kteří jsou ochotni na sobě pracovat, nakonec přeci jen poznají, že počet smrtí nutných k vítězství se může utěšeně snižovat.

Ačkoliv tedy Titan Souls v každém souboji vzkazuje "jsem hra pro šílence," nejde o prvoplánově bezohledný projekt k neporažení. Proto ani vysoká obtížnost nemůže být v žádném případě tím, co by hru diskvalifikovalo v porovnání s mnohem umírněnější arkádami.

Horší ovládání, nudné kulisy 

Větší či menší výhrady, které ovlivňují výsledné hodnocení, naopak směřují k tomu málu, co arénovité mače obklopuje a řídí. Nelíbilo se mi například poněkud nepoddajné ovládání. Přestože je pohyb hlavního hrdiny definován pouze směrovkami a příkazy ke kotoulu a střelbě, působí ovládání nepřesně a těžkopádně. Způsobují to pomalejší reakce na povely a relativně malá citlivost na změnu míření. Nutno také podotknout, že zvolená top down perspektiva zrovna neusnadňuje orientaci - často vaše kroky či střelba směřují do absolutně nezamýšlených směrů.

Poněkud sporná je také absence jakýchkoliv RPG prvků a osobnostního vývoje hrdiny včetně jeho výbavy, což souvisí s celkovou strohostí titulu. Lze akceptovat argument, že s výše popsanými prvky by Titan Souls přišla o kus charakteru. Nelze ovšem přehlédnout, že hratelnost se kvůli absenci klasické žánrové výbavy v podstatě nikam nevyvíjí. Pokud má hráč na starosti pouze obměnu bojové taktiky, nevyhnutelně spěje k únavě ze stereotypu.

Ani prostředí bohužel nepředstavuje v Titan Souls něco, co by hratelnost kdovíjak ozvláštňovalo. Mapy se sice utěšeně mění od zahrad a hradu přes les a bažiny či jakési lávové peklo, ale protože jde de facto jenom o koridory mezi jednotlivými arénami, nebyla mapám věnována zvýšená péče. O atmosféru hry se tak musí postarat jen docela kvalitní hudba.

Z přísného pohledu je tedy Titan Souls pouhým shlukem arén se špičkovými, ale zároveň výsostně obtížnými souboji. Ničím jiným ale tato hra ani neměla být a sami si musíte rozhodnout, zda vám za to stojí. Oddané publikum si každopádně Titan Souls určitě najde.

Verdikt:

Nervydrásající souboje, nervydrásající souboje, nervydrásající souboje. Nic víc od Titan Souls nečekejte. Je to strohá akční arkáda, která ovšem docela úspěšně imituje Shadow of the Colossus.

Nejnovější články