Předchozí díl Transformers s podtitulem Dark of the Moon by však nespasilo, ani kdyby fandové přivřeli obě dvě oči. Vývojářský tým z High Moon Studios na něm názorně převedl, jak by taková hra neměla vypadat. Takže teď možná kroutíte hlavou nad tím, že další díl Transformers pochází znovu od High Moon Studios. A co potom až vám prozradím, že tentokrát se autoři vážně vytáhli.
Hezčí, větší, zábavnější
Poučeni předchozím nezdarem, pustili se tvůrci do vylepšování nejvíce omílaných problémů – nepěkného grafického zpracování a generických misí. Výsledkem jsou impozantní scenérie, které vám vezmou dech a neustále přibývající variabilita herních možností, pramenící z ovládání mnoha různých postav nebo z objevování jejich dalších schopností.
Jelikož chlapíci z High Moon Studios dali protentokrát přednost kvalitě před kvantitou, smrskla se příběhová část na 13 kapitol a přibližně 10 hodin herního času. V nich se podíváte na planetu Cybertron a zúčastníte se války o nadvládu mezi Deceptiony a Autoboty.
Zápletka má spád a na správných místech graduje a umí být také docela vtipná. Nemá ale smysl ji více rozebírat, jelikož byste byli ochuzeni o podstatnou složku hry. Prozradím jen to, že postupně budete ovládat Bublebeeho, Optimuse Prima, Cliffjumpera, Vortexe, Megatrona a další oblíbené postavy, které mají různé vlastnosti, jimž je přizpůsobená i celá náplň příslušné mise.
Rozcvička s roboty
Postupně budete skákat, vznášet se, zneviditelňovat, přitahovat se k plošinám za pomoci vystřelovacích háků a samozřejmě se i přeměňovat v auta, vrtulníky a dokonce i dinoboty. Při všech těchto činnostech je po vzoru filmového zpracování pohyb naprosto ladný a transformeři úplně sametově hladce přecházejí z jedné podoby do druhé.
Přirozené zpracování transformace má velký podíl na skvělém herním zážitku. Některé mise vás k ní přímo vedou, ale můžete ji ve svůj prospěch použít třeba i jen tak a vytvořit jakési pohybové kombo, které bude mít velmi podstatný dopad na váš úspěch na bojišti. Sesypala se na vás spousta Decepticonů a vy se jich nemůžete zbavit? Nevadí. Přecvakněte se pěkně do auta a poodjeďte kousek stranou, kde je pokosíte bezpečně z dálky.
K tomuto účelu si můžete vybrat z pestré škály zbraní, mezi kterými nechybí zástupci lehkých pušek, těžkých pistolí, brokovnicí, laserových ostřelovaček a pomocných věciček, jakými jsou dočasné nepohyblivé štíty proti střelám, drony nebo třeba můj oblíbený Dimensional Decimator, který nedělá hanbu svému jménu a je tak silný, že všechny menší roboty v místnosti okamžitě rozloží zpět na součástky a poté vcucne do černé díry.
zdroj: Archiv
Občas je potřeba dobít baterky
Mít to všechno zadarmo by ale bylo moc snadné. Některé zbraně sice můžete cestou vyměnit za jiné, k dalším se však dostanete pouze u jakéhosi terminálu, jenž plní funkci obchodu. Zde směňujete peníze (kostky), které vyděláte zabíjením nepřátel a rozbíjením beden, za zbraně a jejich upgrady, ale také za zpřístupnění dodatečných funkcí tohoto zařízení, jakými jsou doplnění zdraví, pancéřování, větší síla, rychlost a dalších přibližně pět možností. Po jejich zakoupení tedy terminál plní i jakousi funkci ozdravně – vylepšovací, avšak jen s omezenou dobou trvání.
Terminály jsou volně rozesety po lokacích, přičemž jim na některých místech byla přiřknuta stěžejní funkce, protože v nich musí hráči pravidelně dobíjet náboje, k nimž se jinak nedostanou (někde se sice válí po zemi, ale cesta k nim je prostě odříznutá). Stejně jako autíčko na ovládání. Zajezdíš si, ale za chvíli musíš dobít šťávu. A ono to docela funguje.
Je potřeba dostat se do rytmu, a pak už to sviští. Hop sem, výstřel, hop tam, výstřel, dobití, výstřel, mohutné výbuchy, cinkání zbraní… a pak cinkne něco dalšího, jenže vy máte zrovna na mušce toho šmejda, a tak vám jen probleskne hlavou: „snad to nebude granát“… a sypete to do něj dál… a najednou je po vás… „ó ano, samozřejmě, že to byl granát“.
Blyštivá krása s parádním scénářem
Tahle hra totiž člověka neskutečně strhne. Ať už jde o úchvatné scenérie, které dokáží zapůsobit tak, že se oproti vyobrazeným megalomanským objektům cítíte úplně bezmocně a zoufale, nebo o různé momenty překvapení, které vás opravdu vyděsí.
Štrádujete si to takhle hezky chodbou, kde by neměl nikdo být a narazíte na dva velmi silné nepřátelské roboty, o kterých moc dobře víte, že je právě kvůli té chodbě nemáte šanci porazit. I přesto se ale snažíte zachránit a v panice začnete střílet, když v tom je zvenku rozdrtí gigantický robot, váš pomocník Metroplex. Skvostné. A takových WOW okamžiků je tu mnohem víc.
Zklamáním tak může být pouze chybějící kooperativní multiplayer, který však alespoň zčásti vynahradí hra proti sobě, kde můžete měřit své síly s dalšími 11 hráči. K tomu je umožněno vytvořit si svého jedinečného transformera a získat s ním navíc ještě pár jedinečných schopností.
Společně s hledáním částí plánu, jehož kousky se válejí různě po úrovních a jejichž sebráním se zpřístupňuje možnost zakoupit si některé další zbraně, významně prodlužuje dobu hratelnosti. Pro mě je proto Transformer: Fall of Cybertron nejlépe rozpohybovaná hromada šrotu, kterou jsem kdy viděla.
