UFO: Afterlight - mega-recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

UFO: Afterlight - mega-recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

5. 2. 2007 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Nejprve jsme rodnou planetu bránili, poté se jí pokoušeli dobýt zpět. Teď však máme jiné starosti a jiné bitevní pole: Mars. Je to tuhý boj, ale hlavně – je to solidní zábava. Co nás k tomuto názoru vede?

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 5. února 2007
Verze hry: review/anglická
Doba recenzování: 1 měsíc

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Znáte sérii UFO? Pokud nejste na poli počítačových her úplnými greenhorny, pak nejspíš ano. Vlastně bychom se neměli ptát na sérii, ale série. Pamětníci totiž jistě rádi zavzpomínají na to, jak ve skvělých hrách s nálepkou X-Com bránili matičku Zemi na souši, pod mořem i mezi věžáky supermoderního města pro šmejdu z vesmíru, ostatní zas snad alespoň pár slov zaslechli o žánrově podobně laděné řadě od brněnského týmu Altar, který má mimojiné na svědomí i povedenou logickou gamesku Fish Fillets.

Třetí v řadě
Afterlight, který jsme mohli pořádně proklepnout a o němž dnes bude řeč, je již na první pohled třetím kouskem tuzemské řady, příběhově i ideově navazující na předchozí Aftermath a Aftershock. Zatímco v prvních dvou dílech jsme se pohybovali na naší rodné planetě, kterou jsme nejprve bránili a poté znovudobývali, nyní se vypravíme na Mars.

Tam byla totiž odsunuta část lidstva po uzavření mírové dohody s Retikulany; většina emigrantů si vesele podřimuje v hybernačních kójích a hrstka novodobých pionýrů se pro ně snaží zajistit co nejlepší podmínky k přežití. Retikulané jim sice pomohli s výstavbou základních budov a zařízení, ale zbytek je na vás. Vše se samozřejmě přemění v kolotoč strategického plánování, práce se zdroji – zejména lidskými -, výzkum, zvelebování základny a pohříchu solidního počtu taktických misí... V tomto ohledu tedy nic vyloženě nového.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Nová Země
Určitě je ale příjemné, že celé vaše snažení má poměrně smysluplný rámec. Už od začátku jste pověřeni terraformingem planety, v prvních fázích pak tak nějak zjišťujete, že na Marsu nejste zdaleka sami, postupně jste konfrontováni s různými nepřátelskými rasami, ale dojde i na spojenectví. Objevují se před vámi zkrátka nové a nové problémy a vy je musíte co nejlépe řešit, nejde jen o tupé vraždění nepřátelských entit. Celou hrou se tak vine alespoň jakýs takýs příběh posouvaný dopředu různými významnými událostmi a objevy; například nechtěným spuštěním prostorové brány, kontaktem se starobylou civilizací, zachycením signálu ze Země a komunikací s Laputiany, tedy hrdiny minulého dílu ságy...

Dobře známé – z minulých dílů od Altaru i z legendární série X-Com – je rozdělení hry na strategickou globální část a taktické bojové mise. Pokud jste se zatím nesetkali ani s jednou ufáckou hrou, tak si představte princip podobný sérii Total War (no, berte to s rezervou), kdy se v globálním módu staráte tak nějak o celý chod své „říše“, a v taktickém režimu pak vedete své svěřence, když se rozhodnete nafackovat svým nepřátelům. A pokud neznáte ani řadu Total War, tak zapojte svoji představivost.

Strategický mód
Takže, co lze vyvádět v hlavním strategickém režimu hry? Předně můžeme v klidu studovat rozložení sil na celé planetě, respektive na její prozkoumané části. Hranice ukazují jednotlivá území, barevně je odlišeno, kdo je ovládá. Na neutrálních územích můžete začít vrtat do země díky vědecké sondě, poté – nachází-li se v dané lokalitě nějaké zajímavé nerostné bohatství - lze vybudovat důl a zajistit tak přísun surovin do skladů.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Tyto i další činnosti zajišťují speciální vozidla osazené vybranou posádkou, jejich management je přitom docela jednoduchý. Stačí kliknout na dané teritorium a zvolit průzkum, vybudování dolu či třeba postavení radaru nebo terraformovací stanice. Vozidla si vaše úkoly pamatují, a při kliknutí na stroj můžete jejich zadání mazat, přehazovat pořadí úkolů a podobně. Elegantní a účinné, i když by možná neškodilo zařadit nějakou přehledovou obrazovku s těmito činnostmi přímo v menu hlavní základny, bez potřeby honit po mapě planet jednotlivá vozítka.

Bez surovin ani ránu
Surovin je několik, přičemž ty vzácnější – jako třeba drahé kovy – objevíte až časem, a těžit je začnete až po vyzkoumání příslušné technologie. Správa surovin je mnohem jednodušší nežli v předchozím díle, kde bylo udržení rovnováhy mezí těžbou a náklady na propojení stanic leckdy dost frustrujícím zážitkem; zde prostě ve chvíli, kdy začnete těžit, automaticky navýšíte úroveň dané suroviny a o nic se nestaráte; jde o jakýsi permanentní přísun, který se sníží jen ve chvíli, kdy třeba přijdete o dané území.

Tento ukazatel lze ovlivnit i pozitivně, třeba stavbou speciálních skladů nebo zajištěním alternativního přísunu, třeba dodávkami od spojenců na Zemi nebo obchodem s jinými obyvateli Marsu. Určitá úroveň surovin je pak potřeba pro výrobu, stavu některých budov a tak dále. V tomto ohledu mi připadá celý „resource-management“ sice trochu nelogický, ale mnohem příjemnější, než dříve.

Dlouhé noci v laboratoři
Samozřejmě, že ve hře se nepohnete ani o kroko bez nových technologií a poznatků. Výzkum je tedy další důležitou položkou hlavního menu a činností, které se budete věnovat v rámci globální úrovně hry. Zahrnuje obrovské množství položek, které jsem se ani nesnažil spočítat. Ty jsou rozděleny do různých kategorií (například medicína, technologie pozemšťanů, technologie Retikulanů atd.), na které se vaši vědátoři tréninkem mohou dokonce specializovat.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Až na bázi postavíte více laboratoří, je určitě dobré seskupovat výzkumné týmy podle specializací, aby třeba nad marťanskou historií nebádali experti na medicínu. Postupně budete poznávat, o co vlastně na Rudé planetě jde, pochopíte i úmysly nepřátel a samozřejmě budete vyvíjet různé lepší a lepší prostředky, jak využít jejich slabá místa. A přitom samozřejmě nesmíte zapomenout, proč tady vlastně jste – ano, vaším primárním cílem je přizpůsobení Marsu k životu celé výpravy, jejíž valná část si spokojeně podřimuje v hybernačních kójích.

 Nepostradatelní technici
Mezi civilními obyvateli nejsou pouze vědci, ale také technici. Ti se samozřejmě cítí jak ryby ve vodě ve vašich dílnách, kde budou montovat všemožné bojové pancíře, zbraně střelné i určené pro boj zblízka, střelivo, psionické přístroje, doplňky pro zbraně i pro bojové obleky, lékárničky, scannery... a dokonce i drony a palubní vybavení pro ně určené. Vyrobitelných předmětů je opravdu dost, a jsou – stejně jako zkoumané technologie – rozděleny do různých kategorií, přičemž na některé z nich se opět mohou vaši svěřenci specializovat (např. zbrojíř).

Dílen můžete mít na základně rovněž více, čímž se samozřejmě výroba notně urychlí. Mnoho předmětů ale získáte i sbíráním vybavení padlým nepřátelům (po úspěšně absolvované misi, ve které nejsou na mapě již žádní nepřátelé, se automaticky zobrazí nákladní prostor vašeho dopravního prostředku a všechny předměty, které lze sebrat, do něj můžete snadno naložit), i když mnohé z nich nejsou pro vaše vojáky použitelné hned. Některé předměty můžete získat i od svých spojenců. Samozřejmostí je opět skládání zbraní, respektive jejich vylepšování pomocí doplňků, jako je optika, tlumič, stabilizátor... Stejně jako v minulém díle.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Jako doma
Výzkum a výroba jsou samozřejmě důležité, ale nesmíte zapomenout ani na stavbu základny. Oproti minulému dílu je velkým zjednodušením fakt, že bázi máte prostě jen jednu, a na ní relativně omezené prostory. Dá se s nimi ale celkem vyjít, jen musíte dobře plánovat; stavby se navíc dělí na externí a interní (pro ty nejprve musíte přichystat místo pomocí stavby ochranné kopule) a některé z nich lze vylepšovat.

Samozřejmě se musíte postarat o laboratoře, dílny, univerzitu, vojenské cvičiště, marodku, střelnici, sklady, elektrárnu, patologii pro skladování mrtvých emzáků... Je toho poměrně dost, a mnoho specializovaných budov budete moci postavit až v pozdějších fázích hry, kdy je vynaleznete a budete mít dostatečný přísun surovin k jejich postavení.

Zajímavěji a přitom přehledněji je řešena i diplomacie. S některými frakcemi, se kterými se setkáte, totiž uzavřete mít – ač třeba jen dočasně – a případně spojenectví; v takovém případě s nimi můžete měnit suroviny, předměty a dokonce i území. To je příjemné, na druhou stranu je nutno dodat, že samotné řešení diplomatických nabídek vám nedává příliš prostoru k manévrování. Ale jde jen o doplňkovou aktivitu, takže to ani moc nevadí.

 Lidé - klíč k úspěchu
Asi nejdůležitější obrazovkou hlavní nabídky je management vašich svěřenců. Lidé (a nejen oni; do vašeho týmu se totiž přidají i další jedinci) jsou totiž vaším hlavním kapitálem. Neustále budete řešit, zda vědce raději poslat zkoumat v geosondě nově objevené lokality, strčíte ho na univerzitu, aby si doplnil znalosti mimozemských technologií, nebo ho plácnete do výzkumného týmu zabývajícího se výzkumem nové super zbraně.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Stejně tak si budete lámat kebuli s výtěžností techniků – zvyšování kvalifikace, dřina v dílně, zvelebování základy či šichta na důlních vrtech? Žádná z těchto činností přitom není zbytečná. Asi nejsnazší rozhodování máte u vojáků – když zrovna neleží rozsekaní na marodce, mohu „jen“ trénovat nebo letět na ostrou misi. A nebylo by to UFO, kdybychom se nedočkali RPG vývoje vašich chrabrých hrdinů a hrdinek.

 Bohatý RPG vývoj
Vaši svěřenci se postupně zlepšují na mnoho způsobů. U vojáků je to vcelku jasné; za úspěšné mise a zabité nepřátele získávají zkušenostní body, a čas od času poskočí na vyšší level. S tím je spojeno příjemné zvýšení zvolené základní vlastnosti (síla, obratnost, zručnost, vůle, intuice; resp. u nadaných Retikulanů namísto dvou posledních jmenovaných dva psionické atributy) a také přidělení jednoho tréninkového bodu.

Zatímco zvyšování vlasntostí se odráží na vylepšování různých dovedností, jako je střelba, manipulace, velení, průzkum či psionické schopnosti, za tréninkové body si pořizujete různé specializace. To ovšem není jen „klik a hotovo“, ale musíte daného chlapíka či děvu pěkně poslat do tréninkového centra, kde si nové schopnosti musí vydřít.

Taková specializace může souviset třeba s různými druhy zbraní; například bez dovednosti zacházení s těžkými zbraněmi si o střelbě z raketometu můžete nechat jen zdát. Ale můžete se specializovat třeba i na lepší krytí za překážkami, schopnost používat dvě jednoruční zbraně současně, kvalifikaci k nošení těžkých pancířů a podobně. Soupis těchto vlastností není třeba oproti minulému dílu zas tak moc obohacen, ale jejich učení je mnohem pochopitelnější a přímočařejší, navíc si u každého vojcla můžete vytvořit takovou kombinaci specializací, jakou chcete, už nejste vázáni úrovní základních vlastností. A vylepšují se dokonce i bojová droidi – při postupu na vyšší levely získávají body, které představují kapacitu pro speciální čipy, které třeba zpřesňují jejich střelbu.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Nejen na bojišti
Příjemné ovšem je, že se postupně zlepšují i vaši vědci a technici. Ti získávají zkušenosti civilními činnostmi; třeba vynalézáním v laborce, makáním v dílně, prací v terénu s geosondou nebo třeba stavěním budov na základně. Zvyšování levelů je u nich provázeno jen přísunem tréninkových bodů, za které je můžete učit – podobně jako v případě vojáků – novým specializacím. Vědci se tak mohou specializovat na různé oblasti výzkumu, technici zas třeba na stavění budov, opravování bojových obleků či rychlejší budování důlních stanic.

Jelikož postav ve hře je omezené množství (zpočátku kolem dvaceti, později o něco více), vypěstujete si k nim citový vztah, budete se je snažit ušetřit zraněním a hlavně si časem zapamatujete, kdo se na jakou činnost hodí, aniž byste pořád museli studovat jejich statistiky. V podstatě takhle nějak si RPG vývoj postav v rámci strategie představuji, i když jiní hráči zas mohou dávat přednost masovému a jednoduchému levelování desítek jednotek...

 Řežba s hnusáky
Důležitou částí hry jsou samozřejmě taktické boje. Tedy, více než důležitou, dalo by se říci přímo zásadní. Své svěřence povedete do bitvy mnohokrát, nesčetněkrát. Nepřátelé jsou různí, od robotů přes různé hnusáky až po původní obyvatele Marsu... Do akce můžete vzít maximálně sedmičlenný tým, více vojáků / droidů se do vašeho přibližovadla prostě nevejde.

Boj probíhá tak, jak jsme zvyklí z předchozích dílů, tedy v reálném čase s možností pozastavení hry či nastavení jedné ze tří rychlostí (to je konec konců možné i v globálním módu), a s různými volbami pro automatické zatavení hry, třeba při spatření nepřítele. Volíte tedy svým svěřencům trasu, cíl střelby a tak dále, a nabízejí se i pokročilejší povely, jako třeba zakleknutí / zalehnutí (to ovšem samozřejmě mohou jen vojáci v lehčím brnění), různé režimy palby a podobně.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Ve dne i v noci
Bitvy probíhají na relativně malých bojištích, což je docela dobře, protože se díky tomu jen málokdy stane, že zdlouhavě dohledáváte třeba posledního nepřítele, kterého je nutné eliminovat. Kromě klasických misí „znič všechno“ se dočkáte i obligátního zajímání vybraného nepřítele, likvidace označených protivníků, sebrání konkrétního předmětu či zničení objektu. I když jsou mise dost zábavné, časem jsem se prostě nevyhnul jistému pocitu stereotypu, což byl konec konců – alespoň z mého pohledu - problém i obou předchozích dílů.

Zajímavým prvkem je i nebezpečnost prostředí (která je odlišná v různých lokalitách a také rozdílná ve dne a v noci), kterému musíte přizpůsobit své vybavení, tedy obleky – některé „suity“ se totiž sice skvěle hodí pro boj, ale nejsou příliš odolné proti drsným povětrnostním vlivům. Mimochodem – rozdíl mezi nočními a denními misemi samozřejmě poznáte i na bojišti skrze rozdílnou viditelnost.

 Slušné zpracování
Technické zpracování je určitě lepší než v předchozích případech; však by bylo smutné, kdyby tomu bylo jinak. Grafika je čistší a koukatelnější, i když oproti áčkovým titulům má pořád dost velké rezervy. I když je Mars dost nehostinným místem, podařilo se autorům vnést do misí alespoň určitou variabilitu, i když se samozřejmě nevyvarovali zasazení většiny bojů do podobné krajiny.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

Za graficky nejhorší pasáž hry považuji interiéry původních obyvatel; ty se opravdu nepovedly vůbec, mají sice působit matoucím dojmem (což také působí, ale nejsem si jist, že je to pro hratelnost zrovna dobře), ale vypadají spíše dost kýčovitě, až trapně. Příjemnější je rychlejší načítání hry (i tady by ale bylo možné mít jisté výhrady) a bleskové ukládání, a také větší stabilita hry, a to i v případě review-verze, což nebývá obvyklé.

 Jednou si dole, jednou nahoře
Obtížnost hry je trochu kolísavá – nicméně není to na úkor hratelnosti -, což je dáno vcelku logickým vývojem situace. Na začátku vystačíte se slabými zbraněmi, ale postupně přituhuje, nepřátelé jsou drsnější a lépe vybavení, obtížnost stoupá... podaří se vám vynalézt a vyrobit bojový oblek a moderní projektilové zbraně a šmejdy kosíte jedna báseň... pak ale přijdou noví nepřátelé a vy se zase budete trápit, dokud nevynaleznete těžké brnění a kulomet... Ač je obecně kolísání obtížnosti jev spíše negativní, tady vás vtáhne do situace a dovolí vychutnat nové technologie, díky kterým máte nad soupeři vždy nějakou chvíli převahu.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva UFO: Afterlight není dokonalým titulem. Stejně jako celá strategická řada UFO jde spíše o titul pro náročnější hráče. Podle mého názoru je Afterlight nejlepší z celé série, i když hardcore odpůrce téhle ságy asi stejně nepřesvědčí.

Stáhněte si: České demo, Videa...

Související články: Novinky, Dojmy, UFO: Aftershock recenze, UFO: Aftermath recenze


Jiří Sládek
autor je manažerem magazínů www.showbizz.cz, Bleskově a dalších služeb portálu Centrum.cz







 
 
Jiří Sládek
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Mise jsou místy stereotypní, grafika není úplně špičková. Ale přesto mne tahle hra dokázala pohltit, vtáhnout do atmosféry, a v lecčems dala i zavzpomínat na legendu herního průmyslu, sérii X-Com. Třetí díl české série je přístupnější, zábavnější, ale přitom zároveň svým způsobem promyšlenější a výpravnější. Velkou pochvalu kromě jiného určitě zaslouží propracovaný vývoj obyvatel stanice, příjemný je i relativně slušný příběh, alespoň na poměry podobných strategií. Osobně Afterlight doporučuji, i když jedním dechem dodávám, že nejde o hru pro každého.

Nejnovější články