Autor: Martin Zavřel Publikováno: 16.října 2009 | Verze: PS3/review/anglická Doba recenzování: 1 týden |
Uncharted 2 se po stránce konceptu zcela drží původního dílu. Hlavní menu dokonce obsahuje stejnou ústřední skladbu (byť nově nahranou), což ale na druhou stranu dělají i filmy s Indiana Jonesem. Po zhruba minutovém loadingu (hra se vůbec neinstaluje na harddisk) následuje tradičně skvělé filmové intro (před-renderované v engine hry), které zcela plynule přejde do samotné hry. Obsahuje přes dvacet kapitol (nebo úrovní, chcete-li) a je celkově zhruba o třetinu rozsáhlejší, než jednička: tento dojem ještě zesiluje fakt, že budete více cestovat a prostředí i příběh jsou mnohem pestřejší. Přesto (v závislosti na obtížnosti či na tom, jak moc se rozhlížíte, plížíte a hledáte skryté poklady) je možné hru dohrát zhruba za dvanáct až patnáct hodin. Uncharted 2 dá od začátku najevo, že hnacím motorem bude kvalitně postavěný příběh – úvodní kapitola je totiž pasáž, vytrhnutá zhruba z poloviny hry – zatímco se Nathan Drake, váš hrdina, sbírá po očividně spektakulární havárii a hledá cestu ze zdemolovaného vlaku, postupně mu před očima (formou vsunutých filmových sekvencí) probleskávají vzpomínky na zápletku, kterou jeho cesta začala. Tyto jsou přitom vtipně navázané na jeho současnou situaci (např. filmová sekvence končí jeho úsměvem v minulosti a hláškou „to bude v pohodě, co by se mohlo pokazit?“ a následuje návrat do současnosti, kde se zkrvavený Nate válí na zemi po tlakové vlně od výbuchu). Po prvních dvou kapitolách plných časových posunů a flashbacků nicméně naskočíte do plynulé příběhové linie, která se nepřetržitě podobá divokému hollywoodskému blockbusteru - s jedinou klidnější pasáží, kde budete moci na chvilku vydechnout. Pokud nebudete hru chtít dohrát naráz, mírumilovná vesnice v horách bude vaše jediná šance udělat si v hraní pauzu do příštího dne; nikde jinde se dost dobře nemáte šanci odtrhnout. Deja vu Jak už jsem naznačil výše, hra dodržuje šablonu, nastavenou prvním dílem. Týká se to samozřejmě také hratelnosti, byť její dávkování a celkový spád hry jsou ještě mnohonásobně zdařilejší. Takže jde opět o 3rd person akční adventuru, zapadající někam mezi Resident Evil a Tomb Raider. Poměr jednotlivých složek hratelnosti je zhruba 50% akce, 30% plošinovkování/šplhání/skákání/navigace a 20% puzzle typu „nastavte schovanými/hůře dostupnými pákami obří sochy do určité formace, aby se otevřely dveře“. Pokud jde o akci, je na vás, zda střílíte nebo jdete pěstmi tělo na tělo. Stejně tak můžete velkou část hry zvládnout tichým „stealth“ stylem, nicméně podobně jako v Metal Gear Solid vás k tomu hra nenutí (pouze vás za to odměňuje: při stealth zabití „vypadávají“ z nepřátel lepší předměty, jako např. granáty). Každopádně rychlé a zákeřné Natovy útoky zezadu navíc dobře vypadají a jde o velmi efektivní způsob, jak pročistit nepřátelské území ještě předtím, než padne první výstřel. Kapitolou samou pro sebe jsou strhující pasáže honiček, např. na vlaku, mezi vozy uhánějícího vojenského konvoje nebo uvnitř hroutící se budovy (to vás potká několikrát) – tyhle sekvence jsou prostě jako vystřižené z letního hollywoodského blockbusteru, přičemž celkem pravidelně se během nich zásadním způsobem plynule mění herní prostředí a scenérie. U plošinovkové/navigační části hry si možná postesknete, že je striktně lineární – vždy existuje jen jedna cesta dál, jde pouze o to ji nalézt. Na druhou stranu je díky tomu tato cesta dokonale připravena a udržuje si spád (propadávající se podlahy apod.) – prostě jde o průchod filmovými kulisami podle scénáře. Puzzle jsou ozvláštněné především tím, že pro jejich řešení musíte otevřít Natův deník a hledat nápovědy v jeho poznámkách, fotografiích a náčrtcích. Mimochodem, v deníku jsou i různé Natovy vtípky, což je jeden z obrovské záplavy chytrých detailů, kterými hra doslova přetéká a ožívá. Nate a jeho kumpáni Jestliže příběh o hledání ztraceného pokladu Marca Pola (odehrávajícím se zhruba rok po událostech prvního dílu) je sám o sobě poněkud stereotypní a předvídatelný (byť se dočkáte i mírného nadpřirozena, podobně jako v jedničce), jeho postavy jsou naprosto brilantní a jedinečné. Nate sám je znovu neskonale zábavný svým humorem (např. komentář „je škoda na něčem tak pěkném sedět“, když pomáhá své parťačce zespodu vylézt na vyvýšený žebřík), ale kromě toho je tentokrát i lidštější díky určitým morálním volbám a svědomí, které během příběhu prokáže. Stejně zajímavé jsou i obě ženské protagonistky, nová drsná lovkyně pokladů Chloe a mírně upjatá novinářka Elena z minulého dílu. Mezi nimi a Natem samozřejmě vznikne zajímavý milostný trojúhelník a vše se párkrát zkomplikuje díky zradě či hře na obě strany. Minimálně jeden poněkud krutý zvrat zhruba uprostřed hry mě skutečně zaskočil (pro zasvěcené, týká se Elenina kameramana). Snad jedinou slabou postavou je hlavní zloduch, který je prostě… zlý. Přál bych si, aby tam byl někdo na úrovni Andyho Serkise z Heavenly Swordu. Jinak jsou všechny postavy vynikající, a to jak ve zhruba třech hodinách filmových sekvencí, tak díky skvěle dávkovaným dialogům během hry. Je to dílo nejen skvělého scénáře, ale především vynikajících herců-dabérů. Wow faktor Při vší té designové a hratelnostní symfonii stále zůstává jeden aspekt hry, který neustále přebíjí všechny ostatní dojmy: totiž efekt otevřených úst a vytřeštěných očí, způsobený vizuální nádherou. Obrázky a videa bohužel nevystihují plnokrevnost HD zážitku na velké/kvalitní LCD TV, navíc ty nejkrásnější scenérie a lokace vývojáři očividně tajili jako překvapení pro hráče. Několikrát jsem se přistihl, že jsem odložil ovladač a přisedl jsem si blíže k televizi, ohromeně zkoumajíce, na co se to vlastně dívám, kam až jde dohlédnout a že se to všechno hýbe. Tuhle nádheru netvoří jen mimořádná dohlednost nebo přehršel speciálních efektů se světlem, vodou či sněhem. Je to také zásluha pečlivého sladění barev a vysoké míry unikátních detailů, jako jsou třeba drobné předměty v jednotlivých místnostech. V této souvislosti zamrzí, že zvuková stránka hry (efekty, nikoliv velkolepá orchestrální hudba) zdaleka není tak detailní a propracovaná. Že by to bylo zaměřením veškerého výkonu na vizuál a jeho (dokonalou) plynulost? Každopádně řeči vývojářů o tom, že jejich nová iterace herního engine využívá procesor PS3 na 100% (zatímco první díl Uncharted pouze na 30%) jsou zcela na místě – cokoliv udělali, nemám pro to lepší pojmenování, než kouzlo. S chladnou hlavou Po dohrání bude hodně dlouho trvat, než z vás opadne adrenalinové vytržení a celkové nadšení. Hra skutečně funguje jako velkorozpočtová hollywoodská jízda, ohromující, dravá a pohlcující (to je kromě jiného příčinou, proč jsem od ní nedokázal odejít a projel ji praktiky nonstop). Nicméně až bude po všem, možná se někteří zamyslí nad tím, že Uncharted 2 vlastně nepřináší po koncepční stránce nic nového (oproti jedničce). Někoho třeba zamrzí finále, které není nějak mimořádně vypointované ani emotivní, spíše předvídatelné a „odpovídající“. Umělá inteligence a skriptování přestřelek jsou o něco lepší (nepřátelé se víc pohybují a nechodí už v nepřetržitých vlnách, pokud zůstanete na jednom místě), nicméně během stealth hraní občas zazlobí (tohle je bohužel problém v nejnudnější, druhé úrovni hry, která je povinně stealth a dle mého neměla ve hře vůbec být). další obrázky v galerii Nic z toho ale nedokáže zkalit vynikající celkový dojem. Hra takto výpravná, geniálně „dávkovaná“ a detailně propracovaná se vidí jednou za několik let. V případě PS3 jde celkem bez diskuze o doposud nejsilnější titul, proti kterému bledne i taková Killzone 2. Grafici, animátoři a programátoři, které znám, se svorně shodovali v tom, že po technické stránce jde o zázrak napříč platformami, který důstojně obstojí třeba i ve srovnání s Crysis. Když k tomu připočítáte ještě zcela nový multiplayer (kooperativní sekvence z příběhových misí a plnokrevné kompetitivní módy, celkem podobné Gears of War 2 – to vše ale navíc využívá střelecké i „plošinovkové“ vlastnosti postav - více se budem MP věnovat v samostatném článku), dostanete naprosto zaručený tip na letošní Vánoce. Vůbec bych se nedivil, kdyby tato hra sama o sobě zvýšila prodejnost konzole jako takové. Stáhněte si: Trailery, Videa... Související články:Preview, Novinky.... |
Martin Zavřel | |
autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |