Until Dawn - recenze
8/10
zdroj: tisková zpráva

Until Dawn - recenze

28. 8. 2015 19:30 | Recenze | autor: Honza Konfršt |

O Until Dawn jsem toho věděl už před vydáním hodně, ale dojmy nebo videa mě stejně nedokázaly připravit na to, co se stalo, když jsem zatáhl žaluzie, vzal papír a tužku do ruky a vložil Blu-ray do konzole.

Základní premisa hry je jasná - před hráče staví klasický teen horor s mnoha hrdiny, ve kterém však v daném momentě ovládáte vždy jedinou postavu. S tou se za pomocí krkolomného ovládání a statické kamery pohybujete, rozhlížíte, skládáte lehké adventurní prvky do skládačky jménem záhadné mizení kamarádů či kamarádek, ale především se snažíte přežít. Na první pohled se jedná o vcelku klasický recept na horor plný lekaček, který již před lety představil například Alone in the Dark. V něčem je však Until Dawn přeci jen natolik unikátní, že byste si měli hru opravdu zahrát.

Jakékoli unikátnosti přitom nenasvědčuje žádná z klíčových vlastnosti hry – jedná se o horor, ve kterém se snažíte ve zdánlivě opuštěné zasněžené horské krajině uniknout neznámému nebezpečí. A jak to tak bývá po vzoru těch nejklasičtějších béčkových vyvražďovaček, tak se v roli hráče ujímáte role bandy osmi teenagerů a nevyhnete se ani scénám, kdy budete ovládat i spoře oděné krasotinky. V žánru ostříleným borcům takový popis obočí příliš nenazdvihne a stejně tak tomu neprospějí ani časté QTE nebo celková pasivita hráče. Kvalita hry totiž vězí v něčem jiném.

Kdo bude další na řadě?

Ke smrti prvních postav se dá dopracovat během prvních pěti minut. Co když ale šly zachránit, což by zásadně ovlivnilo další děj? Nejdůležitějším prvkem hratelnosti Until Dawn a zároveň největším lákadlem je spousta voleb, mnohem více než v Life Is Strange či ve hrách od studia Telltale. Hratelnost rychle ubíhá, postavy se posouvají kupředu v rámci výročního setkání v opravdu, ale opravdu odlehlém srubu uprostřed hor a před hráče je co chvíli předhozena volba. I ta nejmenší může mít drastické následky pro další vývoj děje a osud protagonistů.  

Stačí se zaplést do rozhovoru s kamarádem, co hru hraje simultánně a kroutíte hlavou nad tím, zda vlastně nehrajete jinou hru. Sebemenší rozhodnutí, jinak vyřešená hádka, kdekoli zanechaný předmět či jen rozhodnutí podívat se do stacionárního dalekohledu může mít zcela zásadní vliv na to, kdo přežije odpočet času do úsvitu.

zdroj: tisková zpráva

Hrát opatrně a s rozvahou však moc nelze – některé volby jsou sice očividně morálně lepší než jiné (třeba jestli zastřelit veverku či nikoli), o jejich důsledcích se však nedozvíte předem a rozhodně nemáte šanci je jakkoli zvrátit podobně, jako tomu bylo například v Life Is Strange. Jediné, co může hráčům napovědět, je tak šelest motýlích křídel, která se po každé volbě mihne obrazovkou a napoví, zda hráč může očekávat průšvih či nikoli. 

Stát se může zkrátka cokoli a následná ztráta některé z postav (vůbec si nefanděte, že byste je zachránili všechny) není ničím vzácným – někdy to však zamrzí. Každá z postav je svá, každá má vlastní osobnost a každá se dočká kratičkého představení, když se prvně ukáže na scéně. Vždy se jedná o pár přídavných jmen vystihujících jejich osobnost. U každé máme navíc k dispozici statistiku, která odhaluje, jak se vyvíjí její vztah k dalším postavám – i to lze pochopitelně volbami ovlivňovat.

Bojíte se tmy?

Atmosféru hry od první chvíle vytváří především propracovaná grafická stránka, navrch však autoři přidávají ještě povedený soundtrack a skvělé herecké výkony. Holky ječí, chlapci přehrávají, ale ruku na srdce, toto k žánru sedne jak dobře mířená facka - ani na moment jsem se tak v tomto ohledu necítil trapně.

Potěší například přítomnost herce Petera Stormarea, kterého znáte například ze seriálu Prison Break. Má ve hře speciální roli a rozhovory s ním jsou vedeny v duchu hovorů s psychiatrem. Zároveň však i tyto zdánlivě nevinné hovory mají zásadní vliv na to, z čeho se vaše postavy následně sesypou. A věřte mi, jedná se o solidně zvrácenou záležitost. Do detailů však raději zabíhat nebudu.

Jednotlivé postavy jsou každopádně uvěřitelné, takže si k nim velmi rychle vytvoříte vztah a berete je vážne – ten je idiot, tato fiflena a tamta, jo, ta by stála za hřích, kdyby alespoň nebyla tak hlasitá. Vtáhnou vás do děje a přijmete za své i jejich svět plný, pro tento žánr typických, dementních nápadů - zapomeňte, že by se snad někdo pokoušel hledat vypínač či jakýkoli zdroj světla. Dočkáte se také řady preburetálních návrhů typu pojďme obejmout medvěda či klasické školácké chyby typu osamělý výlet do temného hvozdu.

Until Dawn je tak v řadě ohledů zvláštní hra – ve své podstatě se jedná o klasický lekačkový horor s mírně krkolomným ovládáním, statickou kamerou a s náplní věrnou béčkové produkci se záměrně přehnanými hereckými výkony. Navrch celá hra koketuje s konceptem interaktivního filmu. Na druhou stranu jde ale zároveň o hru s perfektním spádem i s poutavým dějem, který hráče dokonale vtáhne i s pomocí hutné atmosféry, budované také hudbou a zvukovým doprovodem, co vás nenechá ani na chvíli oddechnout.

Navrch autoři přidávají propracovaný systém voleb, který ze dvou průchodů hrou činí zcela odlišné zážitky. Nejednou jsem si při hraní vzpomněl na snímek It Follows (v češtině Neutečeš) a jeho netradiční přístup nejenom k hororvému žánru, ale hlavně důraz na hudební doprovod. Společným jmenovatelem těchto dvou děl jsou hlavně nemalé, ale zvládnuté, ambice a právě onen netradiční přístup.

Neváhejte, volba je jen na vás

Until Dawn je jednou z nejzajímavějších her poslední doby. Navzdory několika nedostatkům nabízí zážitek, který mě vtáhl do děje, celou dobu mě bavil, a u kterého jsem dychtil po dalších řádcích dialogů a dramatických scénách. Takže dopíšu recenzi a vrátím se k hraní. Jiný průchod hrou znamená jiné přeživší a odvyprávěný příběh jiných postav. A vzhledem k tomu, že hra nabízí circa 10 hodin zábavy na jedno dohrání, tak se jedná o skutečně zajímavou investici.

Jaký kone v Until Dawn uvídíte a zažijete, je čistě na vás. Zlomových momentů je ve hře celá řada. Třeba se vám povede dostat na konec s partou všech osmi mláďat živých a zdravých. Anebo se můžete pustit do experimentů, kdy se pokusíte studentíky nechat zahynout všechny. I v tom tkví kouzlo hry, protože to umožňuje.

Verdikt:

Na první pohled jen dobrá videoherní adaptace klasické hororové vyvražďovačky, která ale vyniká hereckými výkony, grafickým zpracováním a hlavně obrovským množstvím voleb, s jejichž pomocí zažijete při každém hraní jiný příběh.

Nejnovější články