Doktore, jak to teda bude?
Doktor, jak si Valentino Rossi nechává od dob svého kralování v „pětistovkách“ říkat, je člověk zábavný a všestranně nadaný. Podobná je i hra, kterou reprezentuje, a prý i spoluvytvářel. Spojená iniciativa autorů a známého jezdce přinesla ovoce v podobě spousty obsahu navíc, výborného jízdního modelu a konečně i zajímavé atmosféry. Valentino Rossi The Game je zatím nejpovedenější motocyklová hra od Milestone, nikoliv jen přejmenovaná MotoGP 16.
Italové se v posledních letech zbavují pověsti autorů videoher bez duše. Slušnou kvalitu už dokáží podpořit odpovídajícími kulisami a výpravou, což zatím nejlépe demonstrovali v Sébastien Loeb Rally EVO. Tam slavný soutěžák poutavě vyprávěl o své kariéře. Také vzpomínky Valentina Rossiho mají příjemný dokumentární nádech. Ve zcela novém herním bloku nazvaném VR|46 přemítá legendární kudrnáč o nejvýraznějších okamžicích své kariéry, což je nejen parádní materiál pro fanoušky, ale také základ herní zábavy.
Zábavný trénink, ostudná auta
Mód VR|46 je nádhernou ukázkou, že angažování slavných sportovců do her má smysl. Je totiž nejen studnicí autentických Rossiho vzpomínek, ale zároveň se každá výrazná etapa v jeho životě přetavila do praktického hraní. Díky tomu novinka získala hned dva nové jezdecké režimy. Jednak jakousi variaci na plochou dráhu z Rossiho skutečného tréninkového centra MotoRanch, a dále malou rallye arkádu, která odráží šampionovu zálibu v rychlých autech.
MotoRanch je ve hře (i ve skutečnosti) závodní oblast uzpůsobená pro několik variant tratí. Vesměs se vždy dočkáte zábavného a nepříliš náročného závodění na nezpevněném povrchu. Kdo hrál plochodrážní FIM Speedway, přijde klouzavějšímu pohybu strojů rychleji na chuť, ačkoliv o pravé plochodrážní závodění nejde. Spíš se dočkáte takového rovinatého motokrosu.
Rallye arkáda je druhým bonusovým režimem, který z Rossiho herního módu i života přirozeně vychází. V jejím případě jde ale bohužel o velké zklamání. Driftování v Misanu a asfaltové erzety v Monze jsou kvůli trakačovitému chování vozů malou herní katastrofou.
zdroj: Archiv
Divil bych se, pokud by autoři pro doplňkové autozávodění použili fyzikální engine ze svých licenčních rallye her. Na hře to totiž vůbec není poznat. Řídit Rossiho Fiestu není vůbec zábavné, ani realistické a celá automobilová etuda působí dojmem trpěného doplňku, který si slavný závodník zřejmě navzdory všemu a všem vydupal ze země. Klání v Monze, kde se jezdí Formule 1, je akorát tak dobré, abyste si prohlédli méně známá místa tohoto závodního areálu. Ježdění samotné stojí za pendrek.
Z hlediska hratelnosti mají naštěstí oba doplňkové režimy ve hře ještě jeden a mnohem důležitější význam. Jsou totiž nejen součástí ucelené kariéry, která sleduje Rossiho vzestup ke hvězdám, ale zároveň slouží jako trénink, díky kterému se hráč průběžně zdokonaluje.
Těžko na cvičišti…
Trénink a vůbec zdokonalování se v jezdeckém umu je nepřehlédnutelnou součástí hry. Postup hráče je zobrazen v komplexním systému dovedností, který se průběžně aktualizuje na základě získávaných zkušeností. Můžete pilovat své „skilly“ v jízdě na mokru, v zatáčení, práci s plynem, posedu na stroji a podobně, ale nejzajímavější na celém systému asi je, že odráží míru tréninku vůči reálným podmínkám.
Těžko proto získáte body za jízdu na mokru během závodu v JAR, a ani se nestanete mistrem zatáček na rovinkách. Pro pilování konkrétních dovedností zkrátka musíte hledat vhodné příležitosti nebo konkrétní trénink. A tak to má být.
Zkušenostní systém, obohacený ještě o různé bonusové násobiče bodů, je zajímavým dílkem v komplexní obsahové mozaice hry. Dobrý dojem dělá trénink i proto, že nejde o pouhou kulisu, kterou lze ignorovat, což asi nejlépe poznáte v přímém porovnání jízdy za sebe sama, a posléze za „přednastavenou“ hvězdu jako je právě Rossi, která má herní body vyhnané na maximum. Rozdíl v kvalitě jízdy bude propastný.
Skvělá technika jízdy
Pokud něco ve hře hraje ještě důležitější roli než osobnostní statistiky, pak je to samotný jízdní model, v němž se nabité zkušenosti uplatňují. Velmi se povedl. Tvůrci z Milestone opět zdokonalili svoji technologii a fyzika jízdy i ovládání je teď díky tomu ještě o chlup příjemnější než dřív. Oproti MotoGP 15 se novinka zlepšila prakticky ve všech ohledech. Potěší zejména detailnější chování motorek v zatáčkách.
Do šikan je třeba opravdu najíždět (a také je opouštět) bez zbrklé práce s plynem, na který zejména silnější kubatury divoce reagují. Naproti tomu zadní kola motorek konečně přestala plavat, a stroje díky tomu poctivěji drží zvolenou stopu do té doby, než se pneumatiky příliš opotřebují (to lze samozřejmě v menu zakázat). Jízda je tedy zase o něco uvěřitelnější.
zdroj: Archiv
Jedinou kaňkou jízdního modelu je málo účinné brzdění. Prakticky ho nelze využít k předjíždění do zatáček, což bývala velmi zábavná součást hratelnosti. Jít pozdě na brzdy teď znamená buď do někoho před sebou narazit, nebo rovnou vyjet z trati. Problém se sice časem zmírní s růstem zkušeností, nicméně na příliš dlouhé brzdné dráhy si stejně musíte zvyknout.
Na druhou stranu lze autory pochválit za široké možnosti nastavení jak jednotlivých motocyklů, tak i obecné náročnosti hry. Díky mnoha volitelným jízdním asistentům novinka ctí hra příjemnou univerzálnost. Dokáže být vyzývavá, ale i snadno přístupná, a stejně tak umí bavit různě dlouhou dobu – třeba po celou kariéru, ale i jen na pár rychlých kol.
Najít sama sebe je ve Valentino Rossi The Game velmi snadné. Jestli si i tohle slavný jezdec s šestačtyřicítkou na prsou přál, pak může být na svoji hru opravdu hrdý.
