Vampire: Bloodlines - recenze

29. 11. 2004 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows

Srk srk... Chtěli jste někdy zažít, jaké to je být upírem? Máte šanci ve Vampire: The Masquerade - Bloodlines, akcí okořeněném RPG z originálního prostředí, které je navíc postavené na licencovaném enginu Half-Life 2.

Verdikt

Ať si kdo chce co chce říká, Bloodlines je super RPG. Ano, boje by mohly být vyřešeny lépe a testeři asi také mohli nad hrou strávit o pár hodin víc, ale i tak se zatím nejspíš jedná o nejlepší RPG tohoto roku. Výborná atmosféra, kvalitní RPG systém, originální prostředí, slušné zpracování. A navíc – upíří tématika je docela fajn, nemyslíte? Srk srk...

Hodnocení redakce
9
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 29.listopadu 2004
Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1,5 týdne


Upíří tématika je sice poměrně exotická, nicméně několik her se zubatými frajery a frajerkami v hlavní roli už jsme tu měli. Je však pravda, že do žánru RPG zatím za upíry výrazněji promluvil jen titul Vampire: The Masquerade – Redemption (recenze) inspirovaný „stolním“ RPG Vampire the Masquerade z herní rodiny World of Darkness. Ve stejných stopách kráčí i aktuální hra Vampire: The Masquerade – Bloodlines od erpégé specialistů Troika Games, kteří jsou autory trochu nedoceněných gamesek Arcanum: of Steamworks and Magic Obscura (recenze) a Greyhawk: The Temple of Elemental Evil (recenze). Titul Bloodlines má zejména z komerčního hlediska ovšem mnohem vyšší ambice – pro širokou hráčskou obec je totiž přitažlivý zejména tím, že je po novém Half-Life první hrou, která je postavena na tolik opěvovaném Source enginu.

 Pozadí příběhu
V papírové předloze od studia White Wolf nejsou upíři bájnými netvory běhajícími krvelačně po ulicích a trhajících na kusy všechno živé (tedy, až na výjimky...). Naopak. V prostředí zasazeném do moderní doby prostě žijí mezi lidmi. Ven sice vycházejí jen v noci, ale jinak se na první pohled chovají jako běžní smrtelníci. Mnozí z nich mají prsty v zákulisních politických intrikách, jiní vedou úspěšné firmy... nebo ovládají lidi, kteří to dělají za ně. Jsou tu však i monstra, která se musejí skrývat ve stokách a na opuštěných místech.

Upíři nejsou jednotní. Zjednodušeně řečeno existují dvě organizace – Camarilla (ti dobří, respektive méně špatní) a Sabbat (fuj fuj hošíci a dívky). A pak také nezávislí Anarchové. Upíry, nebo lépe a přesněji řečeno Rodné neboli Kainity, lze rozdělit do mnoha klanů. Hratelných je sedm základních camarillských, jen je trochu škoda, že nelze navolit vizáž postavy, k dispozici je prostě od každého klanu jeden chlapík a jedna slečna. Ač se od sebe jednotlivé klany navzájem v mnohém liší, jedno mají společné – ke svému životu, či spíše neživotu (jelikož klinicky jsou mrtví) potřebují krev.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Těžký (ne)život upíra
Autoři Bloodlines do hry velmi dobře implementovali pozadí a zákony upířího světa. Hráč začíná jako čerstvě zrozený upír, který toho o svém druhu ani mnoho neví. Samozřejmě toho mnoho neví ani o nebezpečích, která na něj čekají, o svých schopnostech, o možnostech, které mu jeho existence nabízí. Když se trochu rozkoukáte, začnete zjišťovat, co všechno upírský neživot obnáší....

Jasně, brzy budete muset pít. Pít krev. Nemusí to být jen krev lidská, trochu vás zasytí i potkani z kanálů, ale to je hnus, co si budeme povídat. Pokud zvolíte vznešený klan Ventrue, budete si muset vybírat. Na krysy rovnou zapomeňte, ale kromě toho si moc nepošmáknete ani na homelesácích či kurv... eeeh, prostitutkách. Lidí je ovšem v ulicích dost a dost. Jenže bacha! Jen tak se napájet na ulici před svědky - to nejde. Když pomineme to, že po vás za chvíli půjdou policajti a časem i Lovci (tedy lovci upírů a další paranormální chátry), hlavně vám klesne ukazatel Maškarády.

Co je Maškaráda? Nejdůležitější pravidlo Camarilly – nutnost skrývat před lidstvem svoji pravou podstatu, čili v širších souvislosti skrývat existenci upírů jako takových. Když se pětkrát prozradíte, je konec hry. Proti zákonům svého druhu se prostě proviníte natolik, že jste příliš nebezpeční. Ještě k tomu bumbání: je dobré, že vysátého člověka nemusíte zabít, stačí si cucnout. A jak známo, oběť si upíří kousnutí nepamatuje a také po něm nekrvácí, takže všechno je v pořádku. Pokud byste snad někoho nevinného takto (nebo jinak) zabili, klesne vám humanita. A pokud vám klesne hodně, přestanete se ovládat. Ukazatel Maškarády i humanity se dá čas od času zvýšit, obvykle tím, že něco prospěšného vykonáte.

 Vlastnosti, dovednosti, schopnosti
RPG systém je sice oproti předloze zjednodušený, nicméně hráčům VtM (tahle zkratka opravdu neznamená časopis Věda a Technika Mládeže :) bude velice povědomý. Jedná se o systém bodový, tedy žádné skákání po levelech a nabírání desítek a stovek hitpointů, ale zkušenostní body, za které si postupně můžete zlepšovat své vlastnosti a dovednosti.


Každá akce ve hře je přitom vázána právě na jeden atribut a na jeden skill. Když se budete chtít někam nepozorovaně dostat, bude záležet na vaší obratnosti a plížení. Jestliže se rozhodnete někoho poškádlit brokovnicí, bude zas roli hrát postřeh a dovednost ve střelbě. Od vašich statistik se odvíjí například šance na objevení skrytých předmětů, ukecání, svedení či zastrašení nějaké osoby, získání lepší ceny v obchodě, vypáčení zámku, nahackování počítače a tak dále.

 Magie krve
Kromě toho všeho ještě upíři disponují nadpřirozenými schopnostmi, takzvanými disciplínami. Ty zahrnují různé bojové schopnosti, ale také třeba umění neviditelnosti nebo oblbnutí nepřítele. Velice vychytanou disciplínou je Dominate, které umožňuje mimo jiné použít přesvědčovací „kouzlo“ přímo v dialogu s NPC (je to prostě něco jako mentální příkaz rytířů Jedi z Hvězdných válek – čili třeba „Ustup ode dveří a nech mne projít“ nebo „dej mi ten balíček a zapomeň na tento rozhovor“). Při používání disciplín upír spaluje krev, kterou si pak musí doplnit z chodících krevních soudků (rozuměj z lidí). Za zkušenostní body se kromě disciplín dá také dokoupit humanita, ale není to zrovna laciná záležitost.

 Souboje by mohly být lepší
I když by se mohlo zdát, že jste jako upíři nezranitelní, opak je pravdou. I čerstvě zrozený upír je sice nebezpečnější než běžný člověk, ale sázet na to nemůžete. Jste sice trochu odolnější, můžete si na chvíli naboostovat fyzické vlastnosti a hned od začátku ovládáte pár disciplín, ale pokud nebudete opatrní, čeká vás smrt – tentokráte definitivní. A jak vlastně probíhají boje? Dost akčně, v reálném čase. Můžete se ohánět pěstmi či zbraněmi na blízko, nebo kolem sebe střílet. A také používat disciplíny, pochopitelně.


Boje popravdě řečeno nejsou úplně nejsilnější stránkou hry a to hlavně proto, že Bloodlines prostě nejsou primárně akční hrou. Ovládání není úplně ideální a do čistě akční řežby zasahují statistiky postavy, což může znamenat třeba to, že přesně zamíříte na nepřítele, zmáčknete kohoutek (ok, tak aspoň tlačítko myši) a... minete. Ono to asi nejde vymyslet moc jinak, ale třeba více automatizovaný boj nebo naopak čistě akční (kde by vaše dovednosti ovlivňovaly třeba jen způsobené poškození či rychlost palby) by byl možná lepší než tento kompromis.

 Akční RPG?
Pokud teď máte pocit, že Bloodlines je akčním RPG, dovolím si vás malinko vyvést z omylu. Ano, boje akční jsou, ale vlastně jich není zas tak moc. V klasických ARPG se na vás valí nepřátelé po desítkách a stovkách, tady jich je obvykle dost málo a jejich počty jsou logické (malý pouliční gang čítá pár týpků, stejně tak třeba mafiánská ochranka – prostě jako ve skutečnosti). Jsou ovšem i lokace, kde je nepřátel více.

Mnoha bojům se můžete vyhnout dobře vedeným rozhovorem nebo nějakou alternativní cestou, třeba plížením větracími šachtami (tenhle prvek trochu připomíná Deus Ex, když už jsme u toho). Zkušenosti navíc získáváte jen za splněné úkoly, takže k likvidaci všech nepřátel za každou cenu vás může nutit maximálně honba za náboji, které po většině ozbrojenců zbudou. Takže já osobně bych Bloodlines označil jako RPG s akčně pojatými boji.

 Grafika skoro jako v Half-Life 2
Všichni dobře víte, že Vampire: the Masquerade – Bloodlines je postaveno na licencovaném Source enginu, který pohání Half-Life 2. Asi nejvíce je to znát na výborné mimice obličejů a gestech při rozhovorech s NPC. Při hraní navštívíte pár skutečně pěkně vyvedených lokací, ale celková úroveň grafiky kvalit HL2 nedosahuje. Navíc některé animace nejsou zrovna nejpovedenější, a hardwarové nároky jsou přitom ještě drsnější než v případě Freemanova dobrodružství. Naopak potěšitelná je slušná interaktivita prostředí, i když většinou nemá pro hru jako takovou velký význam (no dobře, občas si posunete krabici tak, abyste s její pomocí mohli vyskočit někam nahoru...).


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Atmosféra a hratelnost
A jak se to celé vlastně hraje? Skvěle, skutečně skvěle. Hra je docela nelineární a k cíli obvykle vede více cest. Spoustu problémů můžete řešit jinak než hrubou silou, což je fajn. Prostředí je poměrně rozmanité - budete se potulovat po čtyřech čtvrtích Los Angeles, mrknete se do zapáchajících stok a navíc navštívíte několik menších lokací, například nákladní loď, muzeum, bizarní vilu, už zmiňovaný strašidelný hotel, opravdu nechutný dům plný krve a lidských ostatků a další veselá místa (mapka). Atmosféra je náramná, design herního světa bezvadný a příběh slušný – pokud hře přijdete na chuť, doslova vás pohltí na několik desítek hodin.

Některé questy jsou docela tradiční, jiné ovšem v klasických fantasy či sci-fi RPG nevídané. Například odhalení úchylného upíra skrývající se pod maskou chirurga nebo rozdvojená osobnost jedné důležité postavy jsou docela interesantní. Za samostatnou kapitolu lze považovat část hry odehrávající se v opuštěném hotelu, ve kterém straší duch jisté nešťastné dámy.

Ve hře se ovšem bohužel skrývá i pár bugů, nicméně já jsem při hraní originálky narazil jen na chybky drobné. Na některých diskusních fórech se to však hemží stížnostmi na bugy tady, bugy támhle, takže těžko generalizovat a odhadovat, jestli to je způsobeno jen HW konfigurací počítače nebo i něčím jiným. Snad to vyřeší chystaný patch. Když ovšem zhodnotíme všechna pro a proti, vychází nám hra velice nadprůměrná. A dost originální, což se cení. Když k tomu připočteme tu skvělou atmosféru... ale víte co, radši si Bloodlines zahrajte sami, stojí to za to.

Stáhněte si: Trailery, Videa, Cheaty...

Související články: Novinky, Vampire: The Masquerade Redemption recenze (8/2000)

Jiří Sládek
autorovi je 26 let a pracuje v papírovém herním magazínu GameStar, hry jsou jeho prací i koníčkem, zvláště pak RPG, strategie, taktické hry a vesmírné obchodní simulátory (divná kombinace, že? :-)


 
 
Jiří Sládek

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)