Propracovaných RPG her jsme si v posledních měsících užili docela dost. Žádná z nich ale nebyla o upírech. Vampire The Masquerade je a vůbec nedopadla špatně.

• Příběh
Christof znal ten vítězný pocit, když nasmrt unavení procházíte bitevním polem, vyhýbáte se navršeným zakrváceným tělům a neuvědomujete si, jak strašná bitva právě proběhla. Byl to vojevůdce k pohledání, který podobných bitev vybojoval desítky. Toho dne mu však štěstí nepřálo. Už bylo téměř dobojováno a zbývalo pouze několik nepřátel. Christof se sklonil, aby se vypořádal dost možná s posledním, ovšem nevšiml si jiného, který mu zezadu zasadil pořádný úder. Pak už jenom následovala tma a víra v to, že se Christofovi oči ještě někdy otevřou.

Zraněného bojovníka odvezli do kláštera v Praze, kde o něj ve dne v noci pečovala sestra Anežka. Zranění bylo vážné, ale bůh (nebo snad ďábel) tomu chtěl, aby se zahojilo. Mezi Christofem a jeho ošetřovatelkou se navíc vyvinul velmi intimní vztah, takže se zdálo, že cesta do Prahy nebyla vůbec marná. Situace se však zkomplikovala. V pražských ulicích se už nějakou dobu potulovala nebezpečná monstra a terorizovala tamní obyvatele, čemuž se Christof rozhodl učinit přítrž. Pro zkušeného bojovníka to nebyl těžký úkol, zvlášť když jej díky Anežce poháněl ochranářský pud. Jeho síly a schopností si však všiml jeden z upírských klanů, kterých v Praze sídlilo hned několik a rozhodl se jich využít pro vlastní účel. A když se upír rozhodne, obyčejný smrtelník mu to těžko vymluví. Stačilo malé kousnutí a Christof už neměl na výběr, stal se z něj částečný upír. Sice se tím značně snížily šance na jeho návrat k svým spolubojovníkům i šance na naplnění jeho lásky k Anežce, ale nakonec se ukázalo, že se nestala zas tak strašná věc. Christofovo lidství není ještě úplně ztraceno.

Po počátečním zděšení z nenadálé přeměny se náš hrdina nechá přesvědčit k tomu, aby za svůj nový rod Brujah proléval drahocennou krev. Jako doprovod na cestě za plněním nejrůznějších úkolů se k němu přidává upír Wilhem, který na něj nejprve dává pozor a později se stane součástí jeho družiny. Vysvětluje mu upírské zvyklosti a potřeby, zasvěcuje ho do využívání krve a učí ho kouzlit, až jednoho dne zjistí, že mu přerostl přes hlavu…

• Vynikající grafika a animace
Vampire: The Masquerade je vlastně klasická RPG. Parta lidí, nebo říkejme radši bytostí, vyrazí kempovat do podzemních kobek a tam narazí na agresivní nepřátele, s nimiž bojuje. Z hlediska kvality hry není ani tak důležité, jaké důvody je k tomu vedou (třebaže zdejší příběh vůbec není špatný), jako jak se jim bojuje, jak vypadá prostředí kolem nich, s kým se setkávají a co všechno zažijí, než splní svůj úkol.

zdroj: tisková zpráva Začněme od technických aspektů hry, které jsou ostatně tím nejlepším, co Vampire nabízí. Už od prvních minut, které strávíte na Starém městě, musíte obdivovat velice detailní grafiku a použité palety barev, jejichž až truecolorová hloubka se zdá tentokrát efektnější než kdy jindy. Hlavní zásluhu na tom má kromě hráčovy videokarty herní engine, který Nihilistic vyvíjeli speciálně pro Vampire. Mimo obvyklých priorit jako je osvětlování předmětů, kouř, mlha, nebo odrazy světla, se jeho tvůrci zaměřili i na takové věci jako je východ a západ slunce, měsíční svit, sezónní změny počasí a podobně. Setkáváme se také s takzvaným dynamickým osvětlování objektů, což má za následek například to, že stín se pohybuje v závislosti postavení objektu ke zdroji světla. V četných animacích, kde kamera snímá postavy z různých úhlů a vzdáleností je dobře vidět, jak je všechno skutečné. Projde-li například právě v momentě animace kolem člověk, uvidíte ho. Na druhou stranu si jen těžko umím vysvětlit animaci, která následovala těsně po těžkém souboji, v němž zahynul jeden z vašich hrdinů. Hra s tím ovšem nepočítá a v animaci ho ukazuje nezraněného. Řekněme ale, že jej přeživší kamarádi pomocí kouzla „awaken“ oživili.

Animace postav jako taková je rovněž na velmi dobré úrovni, ať už jde o pohyb nepřátel, kteří vás různě obíhají a obímají, nebo o pohyb vašich hrdinů. Nihilistic tentokrát použili engine vytvořený pro hru Jedi Knight a následně upravený, aby vyhoval standardům hry. Některé postavičky jsou tvořené až dvěma tisíci polygony a jsou animovány podle vlastních koster, skládajících se z třiceti až čtyřiceti částí. Protože vždycky vidíte, jakou zbraň má kdo zrovna v ruce, musely se pro každou z nich dělat vlastní animace, takže když například vezmete do ruky meč a uděláte pár kroků, postavička půjde jiným způsobem, než kdyby tu samou cestu nesla dejme tomu halapartnu.

• Historická Praha
Další velký kus práce museli autoři odvést při vytváření měst, která tu jsou hned čtyři. Po Praze se ještě podíváte do Vídně, Londýna a New Yorku, přičemž dvě poslední města už zažijete v současné, moderní době. Celá hra vás totiž provede časovým úsekem osmi set let a vzhled všech věcí se pochopitelně za tu dobu musí měnit. Co se týče Prahy, stoprocentně nevypadala ve středověku tak jako ve hře, kde je notně zjednodušená, ale důležité je, že se tam setkáte s takovými místy jako je Juditin most nebo Pražský hrad.

Ani po hudební stránce nedopadl Vampire vůbec špatně. Během vašeho putování vám bude hrát ponurá, atmosferická hudba, plná hororových prvků jako jsou vysoké tóny smyčců nebo chladné piano. Hrůzostrašný dojem podporují zvukové efekty jako meluzína, kroky, nejrůznější řevy atd. Perfektní namluvení postav k nim odpovídajícími hlasy nám kazí pouze anglická výslovnost českých slov, takže sestra Anežka je "Aneska" nebo král Václav "Váklav". Přitom se stačilo zeptat.