Prozíravě ale nešlo do žádných velkých risků a místo kdovíjak propracovaného a příběhově náročného RPG stvořilo diablovku se synem Van Helsinga v hlavní roli. Otázkou je, zda se jim tenhle výlet do jiného herního žánru povedl, nebo se měli tvůrci držet toho, co jim jde.
Rodinný podnik
Tatíček Van Helsing zestárl a přenechal lovení monster i s poslušným duchem lady Katariny svému synáčkovi. A protože je svět divoké místo, kde se lovci bestií nestíhají ohánět, vyráží tahle dynamická, verbálně se pošťuchující dvojice do akce.
V jednom velkém a vlivném městě se rozlezl mechanický šmejd šíleného vědce a narušuje veškerý fantasy kýč svými světýlky, cívkami, silovými poli a tak nějak technologií celkově. Což se samozřejmě lidem, zvyklým na standardní vlkodlaky a stvoření bez generátorů na zádech, moc nezamlouvá.
Na vašich bedrech tedy spočine úkol navrátit fantasy světu jeho tuctovost a zbavit ho šíleného vědátora. Uznávám, není to bůhvíjak originální mezi RPG hrami ani napříč jinými žánry. A právě to, zda vám takováto „obyčejnost“ vadí, nebo naopak vyhovuje, rozhodne, zda je Van Helsing hra pro vás.
Pokud se o Van Helsing - neuvěřitelná dobrodružství musí něco říct, pak hlavně to, že jde o absolutně tuctovou, nezajímavou a ničím nevyčnívající rubačku. Hned poté je ale třeba dodat, že od hromady dalších hru odlišuje fakt, že funguje, je milá i velmi zábavná a místy vzbuzuje pocit, že se nad ní někdo zamyslel.
Jednoduše řečeno: kdokoliv se zkušenostmi s Diablem či Torchlightem do Helsinga nasedne zcela pohodlně a bude si připadat jako doma. Je to dobře? Inu, pokud hledáte originalitu a geniální myšlenky, asi ne. Chcete-li ale nenáročnou klikačku na dlouhé letní večery a upocená odpoledne, kdy jemný pohyb myší a občasné vypití ozdravující lahvičky je vrcholem vašeho úsilí, tak Van Helsing je kandidátem na zajímavou koupi.
Pravá ruka
Van Helsing - neuvěřitelná dobrodružství (jak zní český název hry) vypadá na budgetové poměry hezky (jak ostatně vidíte na obrázcích okolo) a dokonce se i dobře hraje. Zejména proto, že co se herních mechanik týče, je hra naprosto efektivní a poskytuje vám přemíru volnosti. Samotného Helsinga můžete vést buďto cestou palných zbraní, nebo boje na blízko s využitím mečů. Lady Katarině podle zvoleného zaměření přidělíte zbraň a nějaké ty podpůrné dovednosti, a pak už jen klikáte a užíváte si, jak všechno na obrazovce umírá.
Katarina je navíc velmi inteligentní „petík“, za něhož budete vývojářům nesčetněkrát děkovat a jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, že takhle nefungují pomocníci i v ostatních hrách. Můžete jí totiž nastavit, jakou roli má hrát v potyčkách, ale také ji donutit sbírat za vás různé druhy předmětů a posílat ji do města nejen prodávat věci z inventáře, ale také nakupovat. V praxi díky Katarině do města nebo jiných „výchozích“ lokací musíte pouze kvůli dokončení úkolů, což je zatraceně příjemné. Můžete se proto věnovat naplno akci, která je ve zdejším provedení hektická a takřka neutuchající.
Lokace, kterými si budete klestit cestu, jsou obrovské a napěchované nepřáteli k prasknutí. Zároveň do nich ale autoři rozeseli i pár zajímavostí, které jistým způsobem ozvláštňují hratelnost. Jednu chvíli můžete sbírat kameny k aktivaci sochy, poté zase hledat starou minci, kterou byste mohli hodit do magické studny, nebo si od obchodníka vyžebráte mapu k pokladu a vyrazíte za bájným lootem. Příjemně si při tom odpočinete od hlavní dějové linky, která není kdovíjak světoborná a slouží jen jako důvod k tomu, abyste mohli jít kosit všechno, co se hýbe.
Kvantita nad kreativitou?
Pokud se autoři zrovna s originalitou moc nepředali, vynahradili si to množstvím nepřátel, kterých je zde skutečně nesčetně. Nabíhají na vás v houfech, které vás okamžitě pohltí a uvězní v sobě. Všude jsou jich desítky, v rámci lokací stovky a někde bych se dokonce odvážil jít ještě o řád výš. Což obzvláště v pokročilejších fázích hry začíná otravovat. Monster je totiž stále víc a nejsou to jednoranky, takže jejich likvidace vyžaduje čas a stává se úmornou.
Naštěstí vám s ní mohou pomoct další hráči, které si můžete libovolně vpustit do hry a páchat pak fantasy genocidu až ve čtyřech najednou. Samozřejmě, každý Helsing má po boku svou Katarinu se všemi podpůrnými kouzly a aurami, a tak si asi dovedete představit, jaký masakr se vám na monitorech v plném počtu rozpoutá...
Monstra ale s narůstajícím počtem hráčů sílí, a tak se ona již zmíněná úmornost zcela nevytrácí. Dělá to z Helsinga hru, kterou nedokončíte za jedno odpoledne. Na jedné straně je to dobře, na straně druhé je toho ale dosáhnuto ne zcela příjemnou cestou pro hráče.
Van Helsing - neuvěřitelná dobrodružství je zkrátka milé a dobře hratelné akční RPG, které se časem trochu utápí samo v sobě, nevyrazí vám dech žádnou novinkou, ale v rámci žánru se neztratí. Autoři se možná drželi až příliš při zemi a mohli se pustit aspoň do „nějakých“ experimentů, ale za budgetovou cenu se na tohle dobrodružství vyrazit rozhodně vyplatí.
P.S. Recenzovali jsme ENG verzi, ale TopCD prý brzy vydá verzi českou.
