Zhostíte se role bezejmenného pistolníka (ano, narážkami na různá westernová klišé je hra přímo nasáklá) při jeho výpravě za pomstou. Neznámý desperát, který má na svědomí smrt hrdinovy rodiny, je však pouhou fata morgánou, jež se tetelí v pekelně rozpáleném vzduchu nad vyprahlým horizontem. Nevíte o něm téměř nic až na to, že nosí široký klobouk. A tak začíná dlouhá pouť za vypátráním jeho identity a spravedlivým trestem.

Čůrací zastávka na území chřestýšů

Tedy, "dlouhá". Po prvním dohrání a troše blbnutí po městech se časomíra zastavila někde u čtyř hodin. To se opravdu nejeví jako žádná sláva, ovšem zdání v tomto případě klame. Že lze hlavní příběhovou linku dokončit vcelku rychle totiž neznamená, že by toho hra nabízela málo.

Budete se vyptávat lidí, postávajících před tradičními saloony. Budete odrážet útok banditů na dostavník. Vaši pomoc neodmítne ani zoufalá manželka, která nedokáže dostat muže domů z nálevny. Vaše služby využije i přednosta stanice, stejně jako hrobař, šerif a podobně. Obsazení rolí je tedy naprosto klasické a krásně poplatné žánru.

A co by to bylo za western, kdyby v něm nešlo svlažit hrdlo sklenkou alkoholu či si zahrát partičku pokeru s karbaníky u vedlejšího stolu? K pokeru je však nutné poznamenat, že jsem buď měl z pekla štěstí, nebo je generátor náhodných čísel možná až příliš přátelský - kdyby takhle chodily karty i ve skutečnosti, pravděpodobně bych si velice brzy mohl dovolit koupit vlastní ostrov.

Odměnou za pomoc a ochranu vám, krom hrsti dolarů navíc, budou i kusé útržky informací, tedy indicie o tom, jak onen tajemný vrah vypadal. Jednou vám slečna kloboučnice, odměnou za dohození nových švadlen, pošeptá, že se děsem zkřivené tváře jeho obětí odrážely ve zlaté přezce jeho pásku. Jindy se zase od farmáře dozvíte, že jeho stín, podobný samotné smrti, je korunován plochým kloboukem. Z těchto zmínek se pak snažíte poskládat úplnou podobu.

Masakr oděný do pixel artu

O vizuálu si každý může udělat představu z okolo se povalujících obrázků. Jistě, existuje pixel art a pixel art, ovšem zrovna v tomto případě není na co dštít síru. Scenérie jsou krásně barevně sladěné, stylově konzistentní a citlivě navržené. Jednotlivé obrazovky navíc ožívají množstvím animovaných prvků - hejna ptáků před vámi odlétají, slepice utíkají, hadi si hledí svého a podobně. Ani zvuku není moc co vytknout. Westerado samozřejmě nenabízí orchestrální orgie, ovšem mix harmoniky a bendža, společně se zvuky prostředí, skvěle buduje atmosféru.

Bezesporu největší devizou hry ale je, jak nečekaně málo vás ve vašem konání omezuje. Prázdná stránka, kterou bezejmenný bez minulosti ztělesňuje, tak nabírá zcela nový rozměr. Můžete být opravdu kýmkoliv. Chcete být statečnou legendou a majákem naděje, který se vždy staví na stranu bezbranných a utlačovaných? Jak je libo. Chcete být neúprosným štváčem, jenž s těmi, kdo mu stojí v cestě, nemluví jinak než olovem? Prosím. Přejete si roli maniaka, co nemá problém postřílet na potkání nevinné, protože co kdyby někdo z nich byl onen tajemný vrah? Žádný problém. Budete Buck Duane, bandita, který se v očích zákona ospravedlní? Ale samozřejmě, proč ne!

zdroj: Archiv

Ano, ve Westeradu můžete poslat kulku mezi oči na potkání naprosto komukoliv, stejně jako máte možnost tasit revolver i uprostřed rozhovoru. Postavy na vaše chování samozřejmě reagují - někdy se dají na útěk, někdy dojde na souboj, jindy jim například imponuje vaše odvaha a jsou svolnější s vámi jednat.

Samozřejmě, že když preventivně zastřelíte hrobaře, už ho nebudete moci najmout na odklizení sesuvu půdy. A když zemře například šerif, už se nikdy nedozvíte jeho část skládanky, kterou vám chtěl říci. Hra vám ovšem nic nepřikazuje a nesnaží se vás vést do nějakých kolejí, což je velice sympatické a osvěžující.

Krásným příkladem je scéna, kdy proti sobě stojí tři znepřátelené tábory - rančeři, ropný magnát, jenž touží po jejich půdě, a indiánská osada, která chce matku přírodu z područí bledých tváří naopak vysvobodit. Všichni naznačují, že vám s hledání vaší nemesis dovedou poradit, ale jak situaci vyřešíte, to už je jen na vás. Budete hrát na dvě, případně tři strany? Čestně se budete držet jen jedné? Nebo některou z nich prachsprostě využijete - a pak zradíte?

Brokovnice proklatě nízko

Ačkoliv některé rozepře, pokud si to hráč přeje, lze vyřešit alespoň částečně mírovou cestou, jsou přestřelky zásadní součástí tohoto westernového zážitku - a tak to má přeci být. Souboje ve Westeradu nejsou obzvlášť složité či nervy drásající. To ovšem neznamená, že by byly nudné.

Všechny zbraně, které se vám dostanou do rukou, ať už se jedná o věrný kolt, ničivou brokovnici nebo přesnou pušku, je třeba ručně nabít, a před stisknutím kohoutku také ručně natáhnout. V tom právě tkví taktický nádech a zábavnost bojů. Střelba totiž probíhá jen ve vodorovné úrovni, stejně tak uhýbání a vlastně veškerý pohyb.

S nataženým revolverem čekáte na ránu nelítostného bandity, abyste ji mohli uhnout a honem ji opětovat. Ale rychle, protože se vás snaží obejít jeho komplic, který šanci vás napálit do zad, když budete přebíjet, nenechá nevyužitou. A jakmile se dostanete do konfliktu s početnější přesilou, z divokého tance mezi hvízdajícími kulkami se stává krásně adrenalinová záležitost. To podtrhují i povedené zvukové efekty - rozhodně tedy nemáte pocit, že po sobě pálíte z maket zbraní, což se u her stává všeobecně dost často.

Je to film? Není to film?

Když se zamyslím, moc věcí, které by mi na Westeradu vadily, mě nenapadá. Jistě, označení questů na mapě by mohlo být přehlednější a někdy informuje na férovku úplně špatně. Takže je lepší vyrazit do prérie nazdařbůh a plnit, co se zrovna naskytne. Samozřejmě, že by hudební smyčky zasluhovaly poněkud dokonalejší zauzlení, aby nebylo tak jednoznačně slyšet, kdy se přehrávají znovu od začátku. A achievement za to, že jste se se svým zářným hráčským skillem dokázali vypotácet z první místnosti, by si hra taky mohla nechat. Ale to jsou jen maličkosti - rozhodně nejde o nic, z čeho bych se překotil z křesla.

Výraznější výtka tak směřuje jen k jisté nekonzistenci atmosféry, která nepříjemně kontrastuje s krásně udržovaným vizuálním stylem. Chvíli je hra naprosto vážná a tradiční, chvíli se snaží být psychologická, aby pak, jak slon do porcelánu, přihodila dvojsmyslný vtípek. Nic proti odlehčování hutné atmosféry. Zde mi však spíše přijde, že se tvůrci nedovedli rozhodnout, jakým směrem se má jejich dítko ubírat. A tak těch směrů do hry nakonec nacpali co nejvíc.

Nejhorší zabiják atmosféry a pohlcení do děje jsou ovšem narážky na to, že se jedná o pouhou kulisu filmu. Že se zakladatel jednoho z měst jmenuje East Clintwood, to bych ještě přešel s úsměvem jako jakž takž vkusnou narážku - vždyť sami tvůrci vydatnou inspiraci spaghetti westerny hrdě přiznávají. Najít ale v rohu mapy filmovou kameru, to je vážně pěst na oko. Stejně tak, když budete zabíjet nevinné obyvatele města dost dlouho, spustíte tím jakéhosi deus ex machina, v podobě "režiséra", který vám vynadá, že mu kazíte scénu. A na to konto na vás začne posílat ze všech koutů města kompars s pistolemi, co vás má zklidnit. To samozřejmě dokáže poslat jakoukoliv westernovou atmosféru do kytek naprosto s přehledem a zdůrazní to nechuť designérů počítat i s možností, že se hráč bude chtít vydat cestou opravdu absolutního masakru. Ve světě, který je jinak otevřený a neomezující, je to dost nepříjemný mantinel.

I přesto ale musím všem, kdo při pohledu na pixelovatou grafiku nemusí odejít na záchod, Westerado doporučit. Obzvlášť, když nabídka westernových her na PC, které nejsou jen čistými střílečkami, je pustá a vyprahlá, jak step pod kopyty obránce Osamělé hvězdy. Za přízeň se vám hra odvděčí téměř úplnou svobodou a dobrodružstvím z Divokého západu, které si píšete skoro sami.