Krkolomná cesta plná nezájmu investorů, neúspěšného kickstarteru a zdlouhavého early accessu skončila před pár dny a rovnou říkám, že můžeme být rádi, že závodní arkáda Wreckfest vůbec vyjela na silnice. Má totiž zábavy na rozdávání, i když sem tam vystrčí růžky nějaký ten amatérismus (v jednom případě jsou to pořádné rohy). Přesto by mohla v jistých ohledech být doplňkovým předmětem na kurzu pro začínající auto-vývojáře.
Jízdnímu modelu bylo věnováno tolik péče, že se během těch 5–6 let vývoje trochu pozapomnělo na pohodlí zákazníka. V menu vás tak přivítají nepřehledné dlaždice s několika vnořenými sekcemi, kterých se napoprvé zaleknete, podruhé je snad i pochopíte, ale najít i při třetím pokusu to, co hledáte, je stále oříšek. Naštěstí stačí pár kliků a už jste v závodě, který vás okamžitě spolkne, po pár kolech vyvrhne rozmačkaného, načež se zase ženete do ocelového chřtánu drtičky, ale s úsměvem na tváři.
zdroj: Archiv
Konečně jedu tam, kam chci
Vypíchnout hlavního strůjce zábavy prakticky nelze. Svůj podíl na adrenalinovém zážitku mají jednak snadno zapamatovatelné tratě kombinující prach s asfaltem, jednak i desítky nelicencovaných vozů určených k demolici, z nichž se každý ovládá o poznání jinak. To jsou ale jen dva okrajoví zástupci. Nejvíc se budete v případě singleplayeru bavit umělou inteligencí, přesným jízdním modelem a téměř bezkonkurenční destrukcí (teď mrkám směrem k BeamNG.drive).
Vývojářům z Bugbear se podařilo vměstnat do jedné scény 24 vozidel (schválně neříkám automobilů, viz níže), a to nejen pro případy arénové demoliční derby, ale i pro „běžné“ okruhové závody. Zatímco se rozjezd na startovní rovince může zdát poklidný, první zatáčka je pro spoustu závodníků konečná.
Vzduchem sviští stovky různých dílů, které dříve držely jednotlivá auta po hromadě. Kolem hlavy vám proletí plaňky z plotu a kusy billboardů, kousek před sebou spatříte výbuch zdi z pneumatik, která tak tak posloužila svému účelu, a najednou vám na střeše přistane cosi, co vypadá jako vykostěné Bentley. A to je jen první zatáčka několikakolového závodu. Dalo by se říct vytrvalostního.
zdroj:
tisková zpráva
Klasický průjezd první zatáčkou. Držte se uvnitř
Není výjimkou, že nedojedete. Nemáte možnost přetočit čas, jen restart. A já si nevzpomínám, kdy naposledy mě bavilo jezdit ten samý závod pořád a pořád dokola, dokud konečně nestanu na nejvyšším stupni bedny vítězů. Tak dobře se to totiž hraje. Auto neplave, ale jede přesně tam, kam chcete, udělá přesně takový drift, jaký zamýšlíte, a v případě kolize reaguje tak, jak byste očekávali.
Čumákem, dveřmi, zadkem i střechou napřed
Auta mají pocitově odpovídající váhu, krásně se o sebe mačkají, deformují se jen tam, kde mají, nezaklesnou se do sebe, uspokojivě se kutálí ze srázu a při všech těchto činnostech vydávají odpovídající zvuky mačkaného plechu a tříštěného skla, ze kterých mrazí. Stejně tak vás může mrazit ze soundtracku, protože narazíte jen na tvrdé metalové skladby, které rozhodně nejsou pro každého.
Na trati si přitom nikdy nepřipadáte sami a ani nezatoužíte po lidských protivnících. Umělá inteligence vám prostě vezme dech. Stará se totiž o veškerou podívanou na trati. Soupeři mezi sebou neustále bojují, vráží jeden do druhého, roztáčí se, vytlačují z tratě a dělají stejné chyby jako vy. Na vás si samozřejmě smlsnou také. Po pár zkušenostech se naučíte předjíždět širokým obloukem, protože jinak má AI tendenci strhávat vám do cesty volant, což opět končí kdesi v poli.
Na střední obtížnosti je vítězství příjemnou výzvou, kde jedna chyba znamená rozloučení se s bednou. Nedochází zde k žádnému nesmyslnému rubber bandingu, takže buď ujedete soupeřům vy, nebo oni vám, nebo se otloukáte v chumlu. Nemáte k dispozici ani nitro, takže je vše jen o vašich řidičských schopnostech, se kterými souvisí i umění vyvarovat se nehodám, které vaši cestu ukončí.
Trať po jednom kole závodu vypadá jako bojiště druhé světové války, a i díky pěknému vizuálu se dokážete nadchnout pro foto mód, který v jiných hrách považuji za naprosto zbytečný. Ale ve Wreckfestu stačí spustit brutální demoliční derby a hned po prvním kontaktu zapauzovat – rázem dokážete stvořit desítky unikátních fotografií, kde každá zachycuje krásu mačkaného plechu v jiné situaci.
zdroj:
tisková zpráva
Nefér? Na to se tu nehraje
Kaskadér tvrdý chleba má
To vše vám nabídne kariéra rozdělená do pěti postupně větších a obtížnějších šampionátů, ve které za své umístění získáváte zkušeností body a peníze. Zkušenosti vám odemykají nová vozidla a tuningové díly, které nakupujete za nastřádané peníze. Úprava výkonu má znatelný vliv na ovladatelnost vozidla a rychlost, obranné prvky zase na jeho výdrž a váhu.
Rovněž si můžete zvolit tuhost pružin, vyvážení brzd, délku převodů a diferenciál. Hra nabízí i kosmetické úpravy včetně polepů, a ukazuje zde svou vtipnou stránku – na střeše vozidla můžete mít klidně obří pěst nebo rakev. Jen tak po radost.
Vtip prostupuje i kampaní, kde narazíte na speciální výzvy – jednou jde o destrukční derby zahradních traktůrků, podruhé o nelítostnou řež kombajnů, abyste se následně octli v Beanově tříkolce na okruhu s 23 autobusy a v další disciplíně zase za volantem autobusu s 23 tříkolkami. V těchto momentech se atmosféra Wreckfestu blíží původním FlatOutům, i když disciplíny s vystřelováním panáka zde chybí.
A je to vlastně dobře. Tvůrci se zkrátka rozhodli jít vlastní cestou, která v mnohém připomíná zmiňovanou legendu, ale nabízí vlastní obsah i hratelnost a tvoří tak vlastní styl. Dokud jste zavření v závodech, procházíte kariérou a nevšímáte si ničeho jiného, jste v sedmém nebi. Sice vás trkne do očí, že totálně zdemolované auto s hořícím motorem se nechová o nic hůř než na startu, ale pak si uvědomíte, že by asi nebylo moc zábavné nedostat se ani za první horizont vlivem nevyhnutelné totální demolice v první zatáčce.
Poškození tam, kde ho nechceš…
Ale po chvíli pocítíte spoustu neduhů. Počasí není dynamické, neprší ani nesněží. Při nákupu aut chybí filtrování, i když po vás hra chce, abyste závodili s vozem kategorie B s náhonem na zadek. Při pohledu zpoza volantu máte čisté sklo, přičemž z venku je přes něj několik pavouků. Řidič se nelidsky deformuje spolu s vozidlem, i když v případě sekačky (a jen zde) je opatřen pěknou ragdoll fyzikou.
Přestože hra nabízí nádherné momentky zachytitelné photo módem, pořád koukáte na jednu a tu samou načítací obrazovku. A vážně by mě zajímalo, jak tvůrci chápou slovo „normální“, když vedle něj nabízejí i „realistické“ poškození. Podobných drobností není málo a společně vrhají stín na jinak skvělou hratelnost.
Ale ze všeho největší hrůzu budí multiplayer. Jakmile rozkliknete tento režim v menu, během pár vteřin se vrátíte o 10–20 let zpátky. Žádné dedikované servery, žádný matchmaking, žádné ligy, nic. Jen zmatečný seznam 130+ hráčských serverů s různě nastavenými pravidly, z nichž je plných tak pět a do šestého se se štěstím připojíte.
V dnešní době nechci něco takového řešit. Nechci zapínat desítky předvoleb a brodit se desítkami mrtvých serverů. To za mě má obstarat hra. Samotné multiplayerové ježdění je samozřejmě o dost jiný zážitek. Bez moderace jde o čirou anarchii, na kterou buď přistoupíte a rozhodnete se v ní excelovat, nebo se nebudete bavit. To už je holt daň, kterou s sebou přináší možnost kohokoliv "zwreckovat", což je pro většinu hráčů asi větší zábava než vyhrát.
zdroj:
tisková zpráva
A komu patří tenhle bordel?
Škrabanec na vyleštěné karoserii
Naštěstí se díky skvělé umělé inteligenci a obsáhlé kariéře dokážete zabavit sami, případně se po dlouhé době domluvte s kamarády na pořádnou LAN party. V singlu vás z dlouhodobějšího hlediska zabaví i moderská komunita, díky které vyzkoušíte nová vozidla, tratě a další úpravy hry.
Škoda, že si v Bugbear nechali ujít tolik drobností, které ve výsledku mají dopad na vnímání hry jako celku. Když ale zmizíte z menu, necháte za sebou chybějící filtry a další drobné nedostatky a naplno se pohroužíte do vlastních závodů, rozlije se vám na tváři úsměv.
Díky kvalitám v jízdním a destrukčním modelu a zábavnosti umělé inteligence považuji Wreckfest za nejlepší závodní hru, která se mi letos dostala do rukou. A upřímně doufám, že Wreckfest není název jen jedné hry, ale celé série, jejíž případné další díly doladí neduhy tohoto prvního odvážlivce.
