Střílečka XIII vzbuzuje pozornost hlavně svým netradičním vzhledem v komiksovém stylu. Zda může vedle originální grafiky nabídnout i solidní příběh a dobrou hratelnost, vám prozradí tato recenze.

Autor: Kate
Publikováno: 2.ledna 2004

Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva Při dnešním množství vydávaných her není pro tvůrce vůbec lehké zmlsané hráče zaujmout. Zvolí-li navíc žánr FPS, je to úkol téměř nadlidský. Ve francouzském Ubisoftu se proto rozhodli vsadit na zpracování v takzvaném cel-shadovaném nebo chcete-li komiksovém stylu. Už v létě vydané demo (první dojmy) působilo velice dobře, a tak bez okolků přiznám, že jsem se na plnou verzi špionážně laděné hry, inspirované zavražděním J.F.Kenedyho, opravdu hodně těšila. Zda vedle originální grafiky nabídnout i solidní příběh a dobrou hratelnost, vám prozradí tato recenze.

• Se ztrátou paměti a problémy
Představa, že vás na pláži po ránu probudí pohledná slečna, nemusí znít pro většinu pánů nijak děsivě. Připočteme-li k tomu ale fakt, že absolutně netušíte, kdo jste a milá slečna dostane jen o pár minut později pořádnou salvu kulek do těla, idylka je rázem v háji. Pomocí jediné indicie se vydáváte hledat svoji totožnost, na kterou záhy padá neochvějný stín vraha. Je opravdu možné, že vy jste Steve Rowland, který spáchal atentát na prezidenta Sheridana? Vytetovaná třináctka u krku, pletky s FBI, vzpomínky na podivný klan a více či méně příjemné kontakty v armádě dávají tušit, že v této hře půjde o hodně a že rozuzlení celé záhady potrvá víc než jen pár hodin hraní.

Upřímně si ale musíme přiznat, že dějová zápletka zrovna dvakrát originální není. Přestože se téma „ztratil jsem paměť a teď půjdu zjistit, kdo vlastně jsem“ objevilo ve hrách (Chaser) i filmech (Agent bez minulosti) už mnohokrát, dokáže XIII v hráči udržovat po celou dobu jiskřičku zvídavosti i potřebné napětí. Animace mezi jednotlivými levely a v klíčových úsecích hry, útržky dialogů, záblesky pomalu se vracející paměti – na tom všem se rozhodli v Ubisoftu vystavit kvalitní příběh a nedá se říct, že by se jim to nepovedlo.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Rychlý spád - alespoň ze začátku
Než se v úvodu hry stačíte pořádně rozkoukat, roztočí se s vámi kolotoč misí, ve kterých nejdřív osvobozujete sebe, pak jistého generála a nakonec se vydáváte odhalit, proč jste to celé měli vůbec zapotřebí. Během svého honu za vlastní identitou budete utíkat z banky, nenápadně čistit armádní základnu, infiltrovat ponorku nebo skákat z hořící kabiny lanovky. Ze zasněženého lesa povedou vaše kroky do psychiatrické léčebny a odtud dál přes rozpálený kaňon, který navždy poznamenají ďábelské „otisky“ vaší bazooky.
zdroj: tisková zpráva
Minimálně v první půlce hry se určitě nudit nebudete. V XIII se totiž v pravý čas střídá prostředí a mění úkoly. Jinak řečeno - kvůli splnění jednoho úkolu nemusíte u hry sedět dvě hodiny nebo pobíhat stále po jedné budově. Postupně ale hra přece jen lehce ztrácí na obrátkách i zábavnosti, nebo se lépe řečeno prostě okouká.

• Vesměs klasické úkoly
Pokud jde o samotnou náplň misí, nic, co byste dosud už neznali, nečekejte. Ze začátku především utíkáte, postupně přibývají i konkrétní úkoly jako třeba vypnout generátory, umístit nálož, nainstalovat štěnici, bezpečně eskortovat svého generála nebo odposlouchávat oknem hotelového pokoje. Podmínkou splnění mise často není jen to, co udělat musíte, ale také to, co se naopak stát nesmí - ačkoliv tyto „úkoly“ jsou většinou omezeny na pouhé nezabití dané skupiny lidí (policistů nebo lékařského personálu). Dobrým nápadem je rovněž zařazení misí, kde můžete - a nebo dokonce pro jejich úspěšné dokončení musíte - vzít rukojmí.

Několikrát za celou dobu využijete také stealth postup, tedy kradmé plížení, doplněné nenápadnou a hlavně tichou likvidací nepřátel. Dle mých zkušeností je ale stealth způsob hraní spíš alternativou, protože pokud dokážete všechny nepřátele postřílet rychleji než spustí alarm nebo zavolají posily, můžete se na nějakou nenápadnost s klidem vykašlat.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Lineární nesvoboda
Cesta jednotlivými levely je možná až příliš lineární. Těžko se totiž někde ztratíte nebo budete váhat, co dál a pokud náhodou ano, věřte, že to bude z 90% způsobeno vaší nepozorností než tím, že by hra vyžadovala nějaké netradiční myšlenkové postupy (možná až na prosekávání živého plotu :) Klíčové předměty se vám navíc samy prozradí. Jen vstoupíte do místnosti, už vám červený rámeček označí, kde přesně na stole leží karta nebo že u opasku mrtvého hlídače visí potřebný klíč. Podobně hra upozorní i na nepřítele, číhající za rohem s RPG nebo sniperkou.

Ani dané lokace nejsou nijak rozlehlé, i když tak na první pohled vypadají. Spousta dveří nejde otevřít, mnoho uliček je slepých. Dokonce ani venkovní mapy nejsou po pečlivém prozkoumání zrovna dvakrát velké a ve většině případů existuje prakticky jediná cesta, jak jimi projít.

• Interaktivita prostředí
XIII se snaží nabídnout interaktivní prostředí - můžete sebrat určité předměty (například židle, tácky, košťata nebo láhve) a použít je jako zbraň, či lépe řečeno s nimi někoho praštit, protože slouží jen na jedno použití. Mimochodem, věřili byste, že rána smetákem se svoji účinností vyrovná přesnému headshotu sniperkou? :) Většinu vozidel, na která ve hře narazíte, lze zase vyhodit do povětří, což ale druhá strana zřejmě neví a ráda se za ně schovává.

zdroj: tisková zpráva
Autoři si také vyhráli s drobnými a vesměs nepodstatnými detaily. Například některá skla jdou ve hře rozbít a navíc jejích tříštění vypadá velice efektně. Svoji procházku si tak můžete zpestřit rozbíjením různých výplní, vitrín a oken. To je sice chvíli zábavné, ale na kvalitní navození dojmu interaktivity to prostě dlouhodobě nestačí. Prostředí XIII není totiž ani nijak bohaté, ani v tom pravém slova smyslu interaktivní, i když výše zmiňované drobnosti při hraní jistě potěší.

• Komiks jako "živý"
Konečně se dostáváme k viditelné podstatě hry, tedy jejímu vizuálnímu zpracování. Licencovaný engine Unrealu předvedl v XIII opět své bohaté možnosti a pokud nejste na cel-shade vyloženě alergičtí, musíte uznat, že hra vypadá jednoduše skvěle.

Netradiční grafické ztvárnění tak, jak jej vidíte na obrázcích okolo, však není to jediné, co dělá z XIII pravou komiksovou akci. Atmosféru dokonale dokresluje i množství detailů jako třeba bubliny při rozhovorech, obláčky s popisy zvuků u výbuchů či řinčení nebo legrační „tap tap“, které se objevuje u nohou pohybujících se postav. Když váš nepřítel lehce zahlédne, s největší pravděpodobností se nad jeho hlavou zjeví pochyby ve formě otazníků. Když už si je stoprocentně jist, že má v revíru škodnou, naskočí mu „nebezpečná svatozář“ ve formě nápisu „Danger“. Všechno samozřejmě doprovází i patřičné zvuky.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Pokud někoho trefíte sniperkou či kuší pěkně do hlavy, objeví se nahoře na obrazovce záběry zásahu, rozfázované do tří částí (oken). Tento prvek se mi opravdu hodně zalíbil - je to vlastně takové resumé dobře odvedené „práce“ a navíc do hry dokonale sedne. Bohužel až po čase zjistíte, že se okénka začínají až nápadně opakovat a záleží vlastně jen na tom, kam z mála zásahových zón jste postavu trefili a jak vypadá její obličej. Na to, že hlavy protivníků nejsou nijak detailní, si mohli dát v Ubisoftu práci též s dalšími typy řadových nepřátel, protože takhle opravdu začnete mít za chvíli pocit, že vraždíte klany agresivních sourozenců.

• Zbraně, dokumenty a užitečné věcičky
zdroj: tisková zpráva Nabídka zbraní je ve hře poměrně široká a navíc si každá udržuje i své základní charakteristiky, což by se od tak arkádově vypadající hry ani nečekalo. S jedním univerzálním kouskem tedy celou dobu nevydržíte, nebo byste alespoň neměli. Jisté situace si prostě říkají o použití ostřelovací pušky nebo kuše, jiné o rychlý kalašnikov, v některých zase skvěle využijete granáty.

Zbraně jsou až na kuš poměrně obvyklé, zajímavá je snad ještě možnost vrhání nožů či harpuna na „konkurenční potápěče“. Obojí je tiché a při přesném zásahu velice účinné. XIII totiž rozlišuje minimálně tři základní zásahové zóny - dle mých zkušeností to je hlava a krk (kde stačí jedna cílená rána), trup a končetiny. Naštěstí se tu neděje to, co v Call of Duty. Pokud v XIII někdo padne, můžete vzít jed na to, že už nevstane.

Vedle zbraní pochopitelně využijete též další věci, a to především vystřelovací kotvičku s lanem, po kterém můžete vyjet nahoru, a paklíč na odemykání zámků. Při své cestě také nacházíte důležité materiály. Ve hře se vám jen zobrazí hláška, že jste sebrali „důležitý dokument“, ale v hlavním menu si jej můžete i prolistovat a lépe tak pochopit pozadí příběhu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

• Dovednosti vaší postavy
Skilly a jejich zlepšování je další věc, sloužící pro zpestření hry. Na začátku získáte dovednost šestého smyslu - tedy vidět „tap tap“ blížících se postav. Časem se „naučíte“ (čtěte: automaticky přibudou) i další dovednosti jako je třeba otvírání zámků, které se časem samo od sebe zrychlí, přesná práce se sniperkou, schopnost vydržet (postupně déle) pod vodou atd. Vše se ale děje automaticky a popravdě řečeno až zbytečně nenápadně, takže o nějakém záměrném zdokonalování z vaší strany nemůže být řeč.

• Umělá (ne)inteligence
zdroj: tisková zpráva Na umělé inteligenci je krásně vidět, že je opravdu umělá a že programátor nemůže myslet na všechno. Pokud jde o běžné přestřelky, tam se dá chování protivníků považovat ještě za obstojné, i když krýt se při přebíjení jim zřejmě přijde jako zbytečná práce. Dokonalá situace však nastala v útrobách psychiatrického ústavu. Stála jsem u stěny, kterou tvořilo neprůstřelné, ale pochopitelně průhledné sklo. Z jeho druhé strany mě zahlídli i nepřátelé, zkušeně se přikrčili a začali střílet o sto šest. Dokud jsem se nehýbala, neměnili pozice ani oni. Napadlo mě, že je nechám vystřílet do neprůstřelného skla všechnu munici a pak je jednoduše dodělám ručně, ovšem to bych tam také mohla stát ještě teď.

Další poklesky umělé inteligence spatřuju v klasické absenci sluchu. Je jedno, že jim otevřete vrata deset metrů za zadkem, „slyší“ prostě jen to, co se děje před nimi, což se dá dokonale zneužít i ve stealth misích. Na druhou stranu musím uznat, že alespoň reakce na sebe navzájem se vesměs povedly. Když váš protivník najde kamaráda v kaluži krve nebo ho uvidí o kus dál padnout, zareaguje celkem pohotově. Někdy až nadpřirozeně, protože se s jistotou vydá hned po vás a je jedno, jak dobře jste schovaní. Předpokládám, že normální člověk by se alespoň rozhlédl.

• Princip ukládání pozice
Ukládání pozic pracuje v XIII na první pohled dle klasického schématu. Hra si ukládá na klíčových místech sama a kdekoliv jinde si můžete uložit i vy. Jenže tak to ve skutečnosti není, protože pokud si uložíte na nějakém místě, příště se vám hra nnahraje na nejbližším předchozím checkpointu nebo začátku levelu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry naleznete v sekci screenshotů
Rozmístění checkpointů mně až na pár výjimek celkem sedlo. Jen občas mi přišlo, že jsou od sebe až příliš daleko (a možností skonat mezi nimi nespočet), jindy zase překvapilo, že záchytný bod není těsně před setkáním s významným bossem nebo před klíčovou událostí, ale ještě o něco dřív (= nudné opakování těch obyčejných částí hry).

• Multiplayer nechybí
Vedle singleplayerové kampaně ve třech obtížnostních stupních, jejíž dohrání zabere kolem 15ti hodin, nabízí hra i multiplayer. Připraven je půltucet starých známých modů (Deathmatch, Capture the Flag atd.) a několik map, použitých ve hře. Na jedné mapě si však může zahrát maximálně 8 hráčů, což je na dnešní dobu docela málo a chtělo by to přinejmenším dvojnásobek. Ty, kteří nemají internet/LAN, určitě potěší možnost zahrát si alespoň s boty.

• Závěrem
zdroj: tisková zpráva Na první pohled může celá recenze vyznívat jako zbytečně kritická. XIII rozhodně není dokonalou hrou, ale přes všechny více či méně důležité nedostatky má zvláštní kouzlo a alespoň mně ji opravdu bavilo hrát. Ze začátku hodně, pak trochu míň, ale stále dost na to, aby si vysloužila nadprůměrné hodnocení. Svým zpracováním je naprosto inovativní a i herním stylem se blíží ke komiksu, který pochopitelně nemůže být nijak spletitý nebo extrémně náročný. XIII jednoduše není z titulů, které můžete hrát několikrát za sebou a znovu vás něčím úžasným překvapí. Věřte však, že minimálně za to jedno zahrání rozhodně stojí.

P.S. pokud vás zajímá, proč jsme recenzi XIII nenapsali dříve, přečtěte si .

Stáhněte si: Demo, Videa, Editor map, Cheaty...

Související články: První dojmy (8/2003), Novinky

Linky: Fanouškovská stránka, Slovenština pro demo

Kate
autorce je 18 let, kromě studia a psaní pro Tiscali Games se občas mihne v televizním pořadu GamePage, nejspolehlivěji ji k počítači připoutá akce s promakaným příběhem nebo vojenské simulace, volný čas ale tráví i jinak (všechny články autora)