Yoshi's New Island - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

Yoshi's New Island - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

13. 3. 2014 20:15 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

„Plošinovka od Nintenda“ představuje stejný punc kvality, jako „hodinky od Švýcarů“ nebo „buchta od babičky“. Řemeslu skákání a hopsání ve hrách asi nikdo nerozumí lépe, ale i mistr tesař se někdy utne. Nebo jinak: mistr tesař občas ani netne a nechá za sebe tnout někoho jiného. Yoshi's New Island má na svědomí studio Arzest, které sice dlouhodobě spolupracuje s Nintendem, jenže výsledek značí, že roztomilého dinosaura vedení kolem Satoru Iwaty odsunulo na vedlejší kolej.

Yoshi's New Island to už od začátku neměl lehké. Pomineme-li solidní Yoshi's Island DS z roku 2006, mluvíme tady 2D o pokračování v podstatě geniální, bezmála dvacetileté plošinovky Super Mario World 2: Yoshi's Island, která kdysi vzala útokem SNES. Laťka byla nastavena setsakramentsky vysoko a po dokončení nejnovějšího dinosauřího dobrodružství mám pocit, že se jí nové vývojářské studio ani nesnažilo přeskočit. Jednoduše ji podlezli a dopustili se hříchu nejzávažnějšího – udělali Nintendo hru, která je nenápaditá, bezkrevná a mnohdy nudná.

Baby Mario, Baby Luigi a zmatený čáp

Tvůrci se drží typického Nintendo mustru - kdo má za sebou předchozí Yoshi hry, bude v New Island doma. Opět se zde přehrává starý známý příběh, kterak zmatený čáp špatně doručil malého Maria a Luigiho. Než svou chybu napravil, přepadl čápa podlý čaroděj Kamek na koštěti, Baby Luigiho ukradl a Mario v plenkách při tom všem spadl na Vaječný ostrov (odtud název), kde se ho ujali pestrobarevní zástupci Yoshi klanu.

Yoshíci si hodili Maria na záda a přes roztodivná prostředí vyrazili za Baby Luigim, do hradu Bowsera. Vlastně Baby Bowsera. Čeká vás tedy klasika nejklasičtější! Zůstaly i takové detaily jako úvodní hudba, střílení do obláčků, „jošíí“ výkřiky nebo dinosaurovo zarputilé úpění při kopání nožičkami, což prodlužuje polet a nahrazuje dvojskok z jiných her.

Do Yoshi's New Island se samozřejmě obtiskly základní herní mechanismy minulých 2D dílů a protagonisté umí potvory nejen zadupávat do země, ale také po nich házet vajíčka. A když vajíčka dojdou? Jednoduše někoho sežerete a rázem nové vejce vylíhnete. Na házení stojí i řada soubojů s bossy, které bych si však pro jejich tuctovost nevybavil ani den po dohrání. Jde o další oblast, která mě nutila vzpomínat na loňský, citelně kvalitnější Donkey Kong Country Returns 3D. Nemluvě o tom, že když se během finálních soubojů (výjimečně) nezadaří, musíte opakovat významnou část celé úrovně.

Yoshi's New Island není náročná hra, ale obsahuje „klouzavý jízdní model“. Jinými slovy, Yoshi po dopadu nezastaví na místě, ale ještě o kousek popojede. To samé platí o jeho akceleraci a změně směru běhu. Pokud jste zvyklí na ne-nintenďácké plošinovky s přesným ovládáním, budete s Yoshi's New Island trochu bojovat. A možná vám také bude vrtat hlavou, proč za sebou občas taháte vajíčka několikanásobně převyšující vaši postavičku – vězte, že se jedná o tzv. mega eggdozery, kterými se dají probourat zdi. Celé to říkám jenom proto, že autoři vyzdvihovali mega vejce coby jednu ze zásadních inovací, což o něčem svědčí.

Nintendo z Game Makeru

Kouzlo her od Nintenda spočívá mimo jiné v tom, že si je, podobně jako kvalitní pixarácké filmy, užijí malí i velcí, začátečníci i pokročilí. Ne tak Yoshi's New Island. Zatímco předchozí díly byly hutnými skákačkami, na nichž si vylámali zuby i zkušení harcovníci, Yoshi's New Island evidentně míří na dětské publikum. Yoshi klan je roztomilý… až moc. Při hraní jsem měl pocit, jako bych stláskal celou Nutellu, vycucal kilo medu a celé to zalil litrem energetického hubolepu. Nejde ani tak o jakoby pastelkově kreslenou grafiku, ale spíše kombinaci všeho dohromady.

Většinu úrovní, které jsou po osmi rozděleny do šestice rozličných světů, proběhnete skoro poslepu a ani dodatečná výzva v podobě vyzobávání sběratelských předmětů moc nepřidává. Abyste měli hotovo na sto procent, je třeba splnit tradiční podmínky – sesbírat pět kopretin, dvacet červených mincí, třicet hvězdiček a k tomu byste neměli používat křídla. Když se párkrát nezadaří, zelená roura u záchytného bodu vyplivne párek křídel, s nimiž lze úroveň jednoduše proletět.

Na druhou stranu je milé, že, ač triviální a skoupé, nejsou levely vždy jen o běhání zleva doprava. Několikrát jsem se musel vracet a hledat klíče k zamčeným dveřím, jindy jsem se měnil ve vrtačky či helikoptéry a v rámci zábavných gyroskopických miniher sbíral mince.

...

A co teprve když mě chytly paběrkovací móresy, které mě nutily skákat tam zpátky, abych našel všechny kopretiny. To pak sice obtížnost o stupeň povýšila, ale brzy jsem si zaťukal na čelo a řekl si: tohle nemá cenu. Vždyť hraju to samé, co minule na DS, a už tehdy mě to kdovíjak nebavilo. Na trhu je přeci spousta jiných plošinovek, které jsou nápaditější, hravější a jejich design místy nepřipomíná školácký výtvor z Game Makeru.

Tomu odpovídá i kvalita zdejšího multiplayeru. Jakoby se někdo měsíc před vydáním rozhodl, že by bylo fajn přihodit režim pro více hráčů a narychlo splácal šestici totálně triviálních miniher, které si na sto různých způsobů zahrajete zdarma ve vašem prohlížeči. Kdo za minutu sebere víc penízků? Kdo sestřelí víc balónů? Zoufalá neoriginalita a fádnost hry někdy až bije do očí, takže ani nepřekvapí, že Yoshi's New Island, třeba oproti Super Mario 3D Land, nikterak nevyužívá 3D funkcionalitu handheldu. Ne, že by šlo o podmínku kvalitního zážitku, ale pro úplnost to zmiňuji.

Původně jsem koketoval s myšlenkou, že Yoshi's New Island můžu vzít na milost coby relaxační cvičení po náročném (a výborném) Donkey Kong Country: Tropical Freeze z minulého měsíce, leč z jednoduché hratelnosti se časem stala hratelnost spíše úmorná, někdy dokonce otravná (křik Baby Maria se zapíše jako jeden z nejprotivnějších zvuků v historii her). I přes nízkou obtížnost a bleskové průlety úrovněmi jsem handheld každou chvíli zavíral, jen abych mohl dělat něco zábavnějšího. Třeba koukat z okna.

Solidní, fádní

Pokud máte doma malého hráče a rádi byste mu představili kouzelný svět nintenďáckých plošinovek, Yoshi's New Island není špatná volba. Funguje bezproblémově a stojí na solidních, léty osvědčených základech. Akorát hrozí, že až vaše ratolest poprvé uvidí pořádného Super Maria, obviní jej z vykrádání zelených trubek, masožravých květin a jezdících želvích krunýřů…

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Verdikt:

Až budete hledat definici průměrné plošinovky, zastavte se u Yoshi's New Island. Všechno sice funguje, hraje se to slušně, ale svou tuctovostí trkne Yoshi's New Island do očí a za chvilku na ni zapomenete. Od Nintenda jsem čekal mnohem víc.

Nejnovější články