Zanzarah: The Hidden Portal - recenze

20. 7. 2002 00:00 - Recenze
autor: Redakce Games.cz

Vychází na platformách: Windows, PS2, GameCube, Xbox

Vydejte se s osmnáctiletou dívenkou Amy na cestu po tajuplném světě Zanzarah plném skřítků, víl i zlých pidimužíků, které potkáte na každém kroku v tomto pohádkovém mixu RPG, adventury a střílečky.

Verdikt

Pokud hledáte nějakou relaxační hru, pak se nebojte a zkuste Zanzarah, stojí to za to.

Hodnocení redakce
8
Karta hry ▶

Recenze

Autor: Blackjack
Publikováno: 20.července 2002


Když jsem dostal CD s plnou verzí Zanzarah, byl jsem přesvědčen, že se mi do ruky dostává pouhý klon úchvatného The Longest Journey. Jen zápletka byla jiná - pohádkové říši Zanzarah hrozí zkáza a zachránit ji může jen lidská dívka - Amy - vy. Navíc jsem se všude dozvídal, že Zanzarah bude akční adventura. Ne, že bych nebyl přemýšlivý typ člověka, ale adventury mě opravdu nebaví. Lze tedy pochopit, že jsem Zanzarah: The Hidden Portal, nebral zrovna jako nejpříjemnější trávení života.

 Nemastné neslané první dojmy
Můj dojem se po instalaci a spuštění hry ani trochu nezměnil. Hraní za ženské postavy nemám rád, protože mi nesedí do role zachránce světa, i když je to jen v pohádce. Trochu mě uklidnilo, že jsem alespoň v normálním lidském městě a chtěl jsem se podívat na pouliční ruch, který k vám z venku doléhá. Jenže k oknu se nedostanete a hra je z pohledu třetí osoby, takže i kdyby se vám povedlo hru podfouknout a dostat se k oknu, stejně by vám to bylo na nic.

Začal jsem tedy prozkoumávat dům a můj dojem se ustálil na bodě mrazu. V celém domu se nedalo nic, ale vůbec nic, použít/sebrat/zničit. Vyrazil jsem tedy s pochmurnou náladou do podkroví, kde jsem také neviděl nic zvláštního. V tomto okamžiku jsem se chystal hru vypnout, nicméně autoři to pravděpodobně očekávali a hra vás tak několik okamžiků po vstupu do poslední místnosti přenesou do zahrady víl. Tam se objevíte v jeskyni, ovšem poměrně malé, takže hned vidíte kudy ven. Tato drobná událost poněkud pozvedla mého ducha a vyrazil jsem na průzkum. Hned před jeskyní vidíte knihu, vznášející se ve vzduchu. A světe div se, ono se na ni dalo kliknout. Jistě pochopíte, co to pro mě znamenalo. Navíc, pokud umíte trochu anglicky, kniha vám sama přečte příběh Zanzarahu, jenž vás bezpochyby dojme. Realita je však ještě mnohem horší, jak poznáte později.



 Příběh
Po přečtení knihy vaše zraky padnou na jakési stvořeníčko, které by se dalo popsat asi jako E.T., kombinovaný s ropuchou. Osoby se slabším srdcem by tuto hru hrát neměly, protože záchvaty smíchu, které jsem musel ustát při setkání s tímto a ostatními stvořeními Zanzarahu, by je mohly odrovnat. Tento E.T. (můj soukromý pracovní název), vám sdělí pár informací a můžete vyrazit dále. Dojdete do Endevy - vesnice víl, jak vám hra hrdě hlásá. Z vesnice vedou dva východy, oba ovšem obsazené statnými elfími strážci, kteří jsou vám maličko nad pas.

Po zjištění, že vás nepustí ven bez víly, začnete průzkum vesnice - najdete obchod, hospodu a v ní Rufuse, zdejšího mistra cvičitele (víl, samozřejmě). Ten vám dá klíč od svého domu, kde si vyberete jednu z jeho víl. No, sice je hra popisuje jako víly, nicméně celkem často se objevují i mužští zástupci této zvláštní životní formy, takže je raději nazývejme duchy. Teď tedy máte svého ducha a můžete se vydat na průzkum dalších lokací...

 Další kroky do neznáma
S nově získaným duchem ted vyrážíte opět do zahrady víl, ovšem na opačnou stranu. Zde už přebývají ve svých přirozených prostředích divoké víly. To slovo „divoké“ značí nezkrocené, nikomu nepatřící, ale rozhodně nečekejte, že se přižene malá lesní víla a s divokým řevem vám ukousne hlavu. To k Zanzarahu nepasuje. Dobro (elfové, goblini, bůhvícoještě, ale především vy) se zlem (stínoví elfové a zlé víly - duchové) spolu sice bojují téměř všude, ale veškeré boje se odehrávají prostřednictvím víl.

Hra se totiž nejen odehrává v pohádkovém světě, ale sama o sobě je pohádkou. Ovšem nikoliv na dobrou noc, to byste asi tak 2 dny čisté hry spát nešli. Vyrazíte tedy do pohádkové krajiny, kde vás dříve, či později napadne divoký duch a vy se mu musíte postavit. Po vítězství získáte určité množství zkušenostních bodů a postoupíte o několik úrovní, čímž se vám zvýší počet životů, many a dostanete přístup k novým kouzlům.


Pokračujete dále, nacházíte různé předměty, ovšem i každý poražený duch vám dá buď lahvičku s manou, či životem, anebo peníze. Takto se dostanete až k chatě lovců Pixií. Tam vám jeden Elf sdělí, že mu jich třicet uteklo a pošle vás je pochytat, přičemž za každých pět dostanete určitou odměnu - buď peníze, či nějaký důležitý předmět. Nehledejte je ovšem jen poblíž, protože jsou různě rozlezlé po celé mapě. Přehlédnout je nemůžete, neboť ačkoliv jsou malé, neustále pobíhají a přiblble se chechtají.

Další cestu vám v příští lokaci zahradí kouzelné kameny (po několika pokusech spíše prokleté šutry) či kouzelné keře. Vydáte se tedy nejspíše zpět do Endevy a nastoupíte cestu druhým východem z vesnice, cestu přes prokletý les. Zde se obtížnost hry dost zvyšuje, narážíte na daleko silnější divoké víly - duchy. Naštěstí, hned v příští lokaci se dostanete do města víl - Tiralinu. A co byste asi čekali od města? Je tu více obchodů, více NPC postav, má větší rozlohu a tím to asi končí. Zde dostanete také první úkoly související s dějovou osou. Dál už ovšem pokračovat nebudu, protože podrobný popis hry by vyšel na několik dalších stránek.

 Souboje v aréně
Víly nebo chcete-li duchy potkáváte většinou v okolí nějakého většího objektu - stromu, skály, řeky - tedy v okolí jejich přirozených životních prostředí. Potom, co vás nepřátelsky naladěný duch napadne, se i s vaším duchem přenese do bojové arény, kde musíte zlikvidovat všechny protivníky. V aréně se můžete pohybovat sice jen po zemi, ale můžete i létat jako v českých Flying Heroes - dokud vám stačí výdrž, která se vám po přistání zase sama doplňuje. Létání je rychlejší než chůze a je lepší vyletět si na nějaký výstupek, odkud můžete snadno ostřelovat svého protivníka. Pokud vás napadl volný duch, je tam jen jeden, ale pokud vás napadla nějaká bytost, může mít v zásobě až 5 duchů.

Vždy je ale v aréně jen jedna víla za každou stranu. Ovšem existují i vzácné výjimky potvrzující pravidlo. Například hned u chaty lovců Pixií je strašák, kterého obtěžují 3 duchové - pokud mu chcete pomoci, musíte je porazit všechny najednou. Ovšem pomoc se vyplatí, protože on vám na oplátku kdykoliv obnoví manu pro všechny vaše monstra. Nemusíte tedy kupovat drahé manové lahvičky a můžete to využívat opravdu kdykoliv, protože později se k chatě dostanete velmi snadno - použijete runu cestování.

 Runy a imunita
Takové runy jsou velmi užitečné, protože každá důležitější lokace má také runu, pomocí které se do ní dostanete kdykoliv a odkudkoliv. Je také důležité, abyste věděli, že máte šanci na vítězství, i když je protivník o 20 levelů dál, než vaše monstra, můžete ho snadno zničit. Každá víla, či duch je totiž proti něčemu imunní a proti něčemu naprosto bezbranná. Pokud vás tedy napadne duch ohně, přepnete si na ducha vody a sestřelíte ho z oblohy velice snadno.


Během boje můžete přepínat pomocí čísel 1-5 mezi všemi duchy, které momentálně máte v aktivním stavu. Duchů a víl totiž můžete mít kolik chcete v neaktivním stavu. Když máte stříbrné, zlaté, či krystalové sféry, můžete bojem oslabenou divokou vílu chytit. Poté ji můžete normálně využívat jako své ostatní monstra. Bohužel, měnit list aktivních duchů můžete jen v Londýně. Víl a duchů je zde kolem stovky, vzhledem k tomu, že každá se na určitém levelu může vyvinout v něco jiného.

 Kouzla
Teď si asi říkáte, že to je všechno hezké, ale kdy už se dozvíte něco o kouzlech? Kouzla máte útočná a podpůrná. Podpůrná kouzla vám dávají různé bonusy, zatímco útočná různými způsoby zraňují nepřítele. Zezačátku můžete vybavovat každou vílu jen kouzly z jejího přirozeného prostředí, později ale už omezení neplatí a víla ohně může být vybavena i kouzly vodními a tudíž velice efektivní v boji proti skoro všemu. Ovšem každý duch, či víla může mít pouze dvě sady kouzel (1 sada = 1 útočné kouzlo + 1 podpůrné). Je tedy pouze na vás, jaké kombinace sestavíte. Měli byste to ovšem brát velice vážně, protože na těchto kombinacích většinou závisí výsledek boje. A kde taková kouzla seženete?

 Obyvatelé Zanzarahu
Potkáte zde spousty podivných postaviček. Ovšem zatímco některé vzbuzují úctu, při pohledu nebo poslechu řeči jiných stvoření jsem se málem umlátil smíchy. Ale abych to vzal podrobněji: Hned na začátku potkáte mého E.T., o kterém jsem se již zmiňoval. Dále v Endevě, žijí Elfové, kteří ovšem vypadají jako Hobiti. A pravděpodobně to nejsou jen mé pocity, ale pocity každého, kdo viděl Pána prstenů. Ono vlastně i v každé fantasy knize jsou Elfové popisováni jako vysocí a krásní lidé. Zde jsou ovšem Elfové spíše menší a roztomilí, žádnou úctu ve vás nevzbudí, zkrátka jsou spíše Hobity.

Ve městě, v Tiralinu, potkáte i jakési tvorečky. To jsou Goblini z bažin, vypadají dokonce trochu jako mistr Yoda, ovšem ne všichni. Ve mě setkání s nimi vzbudilo jen neutrální pocit, snad jen nad jejich řečí jsem se trochu pousmál. Ve městě ovšem potkáte i trpaslíky, kteří vypadají celkem úctyhodně. Nemají sice takové plnovousy, jak bych od trpaslíků čekal, nicméně mé představy splňovaly daleko více než Elfové. Trpaslíci mají dokonce své podzemní město, ke kterému se ještě vrátím.

Dále jsou zde velice důležité postavy - kupci s magií - prodavači kouzel. Vznášejí se ve vzduchu, mají na hlavě turban. Při poslechu jejich řeči jsem nasmál pokaždé znovu. Psané by to bylo asi takhle - bhuwunganbchalaja. Když už jsme u řeči, dost mě zklamalo, že v konverzaci nemůžete nic ovlivnit. Každá postava vám v lepším případě sdělí pár informací o dvou, třech tématech a tím to končí. A teď zpátky k nákupům - je zde jeden velký problém, žádný kupec nemá kouzla pro všechny druhy duchů, v každé nové lokaci je kupec s kouzly pro víly, které zde můžete získat. Proto se na nákupech projdete určitě dál, než když jdete do Delvity.



 Záporňáci
Kromě těchto postaviček tuctových jsou zde samozřejmě postavy netuctové. Hned v Endevě potkáte sovu, kterou budete vidět celou hru a od ní dostávat moudré rady (sova je sova, ne?). Je zde také Bílý Druid, největší klaďas v Zanzarahu, kromě vás ovšem. Ten sídlí v oblačném království a drží nad celým Zanzarahem ochrannou ruku, takže by se mohlo zdát, že je vše v pořádku. Problém je, že o záporňáky není nouze ani v Zanzarahu a vy máte tudíž co napravovat po sprosté zradě, která vyústila ve vypuštění temných elfů do Zanzarahu.

Takže jsme se konečně dostali k záporňákům. Poprvé se s nimi setkáte ve vesnici goblinů, kterou od nich musíte osvobodit, dále je už budete potkávat skoro všude. Každý disponuje nejméně třemi duchy a v pozdějších fázích hry jsou poměrně tvrdými protivníky. Za takových okolností budete potřebovat nějaké čaromocné předměty, které by vaše duchy v boji podpořili, či alespoň po něm pozvedli na duchu. A co tedy můžete v Zanzarahu najít?

 Předměty denní potřeby
Zde se dozvíte o všech možných lahvičkách, sférách, bylinách atd., ale hezky popořádku. Nejdříve vaše zraky nejspíš padnou na dvě ikony v rohu. Peníze a krystaly. Co dodat? Peníze uznává celý svět, kromě trpaslíků. U těch se nakupuje jen za krystaly. Ty jsou bohužel dost nedostupné, můžete je kupovat za peníze, či nacházet. Ovšem najdete jich poskrovnu, takže je musíte nakupovat od vydřiduchů ve městech. Tím bychom sfoukli platidla. Dostáváme se k potřebám bojovým. Před každým bojem je dobré doplnit všem svým duchům život a manu. Lahvičky života jsou malé, střední a velké. Manové lahvičky jsou jen jedné velikosti. Může se ovšem stát, že váš duch přijde v boji o všechny životy.

Poté můžete použít zázračné byliny, které vašemu duchovi obnoví určitý počet životů. Pokud máte k nějakému duchovi osobní vztah, můžete si ho dokonce za pomoci zvláštního předmětu pojmenovat. Dále existují předměty, s jejichž pomocí můžete přinutit nepřátelskou vílu k ústupu, ať je na jakékoliv úrovni, aniž byte museli bojovat. Bohužel, nic podobného nemůžete použít proti nepřátelskému cvičiteli duchů. Na chytání oslabených duchů jsou tři zvláštní sféry, každá dokáže chytit jinak silnou vílu. Stříbrná sféra je jen do 20. levelu, zlatá do 40. levelu a krystalová sféra je na ty nejvyšší levely.

Postupně také dostáváte předměty, které vašim duchům propůjčují zvláštní schopnosti, jako například odstraňování překážek z cesty atd. Dále zde jsou samozřejmě různé posilovače magie, které bohužel můžete užívat až na vyšších levelech. O předmětech nutných k postupu, jako například klíčích, zde mluvit nebudu. Jednak není co popisovat a také bych kolegům vykrádal náměty na případný návod.


další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

 Grafika a audio
Grafika je bezesporu velký trumf hry Zanzarah: The Hidden Portal. Myslím, že předčí i The Longest Journey. Amy je docela dobře vymodelovaná (když na ni koukáte celou hru, musí být, jak se patří), ale ani ostatní postavy nejsou špatné. Krom toho, většina staveb je opravdu monumentální. Když například vstoupíte do Tiralinu, máte opravdu dojem, že vstupujete do velkého města a přímo naproti vám je kašna, ve které opravdu tryská voda. A když vstoupíte do řeky, je opravdu vidět, že Amy čeří vodu. Nevím jak v kašně, protože ačkoliv jsem pro každou špatnost, grafika Tiralinu mě tak uchvátila, že mě vůbec nenapadlo do kašny vlézt.

Stejně tak při vstupu do prokletého lesa na vás padne tísnivý dojem, který se u mě později změnil v proklínání kdekoho a kdečeho, neboť jsem šel na špatnou stranu, prošel tři lokace prokletého lesa, vyplněné neustálými boji, dorazil do bažin a v cestě jsem měl zakletý keř a moje víly ještě překážky odstraňovat neuměly. A co teprve zahrada víl, kde jsou dobře vidět stíny. V Zanzarahu totiž existují opravdu skutečně vypadající stíny. Co se hudby týče, veškeré zvuky skvěle pasují do pohádkové říše, přičemž se přehrávají jen občas, takže ani na konci hry vám hudba nepřipadá jednotvárná. Myslím, že mnoho lidí si získá už tajemný nápěvek v menu.

 Shrnutí
Zanzarah je pohádkové RPG. Nemá moc vypracovaný RPG systém, nicméně to určitě není akční adventura, jak se všude psalo. Syslení lahviček a různých předmětů je zde na denním pořádku. Bohužel, na adventuru nemá moc bohaté dialogy, vlastně velice chudé dialogy a také máte dost přesně dáno, co musíte udělat. Jsou zde samozřejmě vedlejší úkoly, nicméně nějakou velkou nelineárnost jako třeba u skvělých Falloutů nečekejte. Grafika a ozvučení je ovšem perfektní. Myslím, že je to hra pro všechny věkové kategorie a měla by vás bavit po několik dní, či týdnů, podle toho, kolik času před svým počítačem denně trávíte. Normální hráč by u ní mohl strávit tak 50 hodin čistého času.

Stáhněte si: Demo (202 MB), Trailer (7 MB), Trailer #2 (5 / 13 MB), Cheaty
Související články: První dojmy (5/2002), Novinky

 
Blackjack
připravil: jd




 
 

Poslední komentáře (0 / nových)

Vstoupit do diskuze (0 příspěvků)