Jsou tomu již dva roky, co se univerzum EVE Online těší přítomnosti superobřích vesmírných stanic typu Keepstar. Jejich image nepřemožitelných bitevních citadel však neměla dlouhého trvání a do dnešního dne jich na 30 padlo za oběť obřím obléhacím operacím trvajícím i několik úmorných týdnů při účasti tisíců pilotů na obou stranách bitevních vřav. I přesto se mezi nimi našla jedna, která si až donedávna udržovala auru neporazitelnosti.

Nechovám žádné větší naděje, že bych někdy našel čas nebo vůli pustit se do grandiózního vesmírného MMO dobrodružství EVE Online, navzdory přechodu na model free-to-play a úžasným příběhům, které píšou její vytrvalí hráči. Možná kdybych někdy ztroskotal na osamělém ostrově se skvělým připojením k internetu… Třeba do té doby ještě vyjde pár velkých rozšíření jako Lifeblood. To se objevilo předevčírem a přidává celou spoustu prvků, které by dohromady měly například zatraktivnit těžbu a zjednodušit přístup ke kvalitnímu PvE obsahu.

Není obtížné přijít na to, proč příběhy z EVE univerza tak silně táhnou. Obsahují totiž všechny ty správné emotivní ingredience, živící přirozenou lidskou touhu po senzacích. Touhu, která v neherní realitě naplňuje především bulvární tisk a trendující témata na sociálních sítích. EVE je coby herní svět snad nejblíže představě skutečného virtuálního světa, ve kterém permanentně existují interaktivní lidské spolky, připomínající svou strukturou de facto kmenová uskupení. Tedy, ne že by v jiných onlineovkách neexistovaly podobné struktury, ale úroveň svobody počínání a nástroje k tomu uzpůsobené momentálně zdaleka převyšují jakoukoli myslitelnou herní alternativu. A proto je sledování dění z tohoto světa takovým okénkem do paralelního vesmíru, kde koexistují desítky tisíc hráčů v celé své nedokonalé lidské pestrosti, a navíc v jediné herní instanci. Je to svět, ve kterém se relativizují hranice dobra a zla, a kde se i jinak běžný uklízeč může splnit svůj megalomanský sen a stát se vladařem, jemuž podléhají virtuální životy stovek až tisíců hráčů.