Při tvorbě následujících řádků (a hlubokém pátrání v paměti) jsem si stanovil jen jedno pravidlo – zajímají mě hry, které se pokračování nikdy nedočkali. Tím jsem eliminoval modlitby směrem k Valve, ale zároveň jsem tím trochu přeformuloval prvotní impulz, jelikož Red Dead Redemption 2 je sice prvním pokračováním Red Dead Redemption, ale ve skutečnosti je již třetím dílem série Red Dead, která započala s méně známou Red Dead Revolver.

Zároveň není snahou článku obsáhnout všechny zajímavé tituly, které zůstaly o samotě. Je to můj osobní seznámek ořezaný na únosnou délku, se kterým se každý určitě neztotožní. Některé hry pro mě mají sentimentální hodnotu, jiné mě bavily napříč obecně špatnému přijetí, a některé hry tu určitě chybí. Není to proto, že jsem na ně zapomněl (tedy doufám), ale spíš jejich pokračování nepotřebuji, nebo jsem se k nim třeba vůbec nedostal. Konečný výběr jsem se rozhodl seřadit abecedně, protože rozhodnout, které pokračování by mě potěšilo nejvíc, se zkrátka nedá.

Alan Wake

Po fenomenální dvojici her s Maxem Paynem jsme čekali dlouhých sedm let na další počin studia Remedy Entertainment. Tím nebyl třetí Max Payne, kterého se ujali o dva roky později v Rockstaru (a nebýt mé podmínky, byla by to další hra, která si zaslouží pokračování). Finské studio místo toho zkusilo něco úplně jiného a vznikl Alan Wake.

Výsledek? Opravdu solidní počin s temnou atmosférou, vtahujícím příběhem a dech beroucím audiovizuálem. Z hororové podstaty se mi ježí chloupky na zádech i dnes při pouhém vzpomínání, jak se poměrně krásný den z ničeho nic změnil v temnou noc a z nicoty začaly vylézat podivné stíny, na něž platila jen kombinace pistole a svítilny.

Příběh vyhořelého spisovatele, jehož nejnovější kniha ožívá v mysteriózním městečku v horách, mi nedal spát – jednak ze strachu, jednak z touhy v něm pokračovat. Byla to povedená adventura, jejíž pokračování s největší pravděpodobností zůstane jen předmětem děsivých snů.

Remedy od té doby ušla značný kus cesty. S dalším velkým titulem Quantum Break se tvůrci pokusili o dříve nevídaný kousek, ale propojení seriálu se hrou nedopadlo podle očekávání. Nyní pracují na opět zajímavém projektu Control, který v sobě nezapře jejich ikonickou 3rd person akci.

Alan Wake za pět let na trhu prodal přes 3 miliony kusů, což je jednoznačně úspěch hodný zopakování, nicméně loňské vyjádření CEO společnosti Tela Virtaly moc nadějné není: „Vzhledem k naší historii byl Alan Wake velice zajímavý, ale šlo o spolupráci s Microsoftem. Kvůli několika důvodům se nikdy nedočkal pokračování. Stejné to bylo v případě Quantum Break. Vynaložili jsme velké úsilí při tvorbě světa, postav, příběhů, ale byla to značka Microsoftu. Oni se rozhodli v ní nepokračovat.“

Banished

Vždy jsem obdivoval práci jednočlenných studií, která s tak omezenou pracovní silou dokáží nepředstavitelné. K největším esům v tomto „segmentu“ se řadí například Markus Persson s Minecraftem a Eric Barone se Stardew Valley (o jejím zařazení jsem také uvažoval, ale pravdou je, že mi jednička stačí na celý život).

I za Banished stojí jediný člověk Luke Hodorowicz, ale jeho úspěch nebyl ani náhodou srovnatelný s dříve jmenovanými. Přesto jako jediný vývojář dokázal dokončit výbornou budovatelskou strategii s prvky survivalu.

Banished už ve své době nepatřila k pohledným hrám, ale tento nedostatek zcela vynahrazovala komplexními systémy a jejich realističností. Vykácením lesů jste nepřišli jen o dřevo, ale i o zvěř v nich žijící a rostliny bující. Sazba nových lesů to řešila jen částečně, neboť bylinkám se daří hlavně ve starých lesích.

Podobné detaily byly na každém kroku. Obchodníci mohli po řece kromě dobytka přivézt různé nemoci, pracovalo se zde s ročními obdobími (převážně krutou zimou), morálkou obyvatel (všichni chtějí hřbitov), museli jste zajistit vhodné podmínky pro rozmnožení své osady a tak dále.

Hře trochu chyběl konec, ale na druhou stranu jsem ocenil, že se z vaší vesničky nikdy nestalo neosobní velkoměsto. Pořád se drželo chudého, středověkého vzezření a záleželo vám na každém jednotlivém obyvateli. Zkrátka sevřená komunita vyhnanců, která se nedala a vybudovala z nuly fungující společnost.

Banished by si rozhodně zasloužila pokračování s pěknou grafikou, kampaní a klidně dalšími systémy, i když v jejich případě mi toho moc nechybělo. Tvůrce sice nikdy neoznámil, že by o dvojce uvažoval, ale rozhodně nelení. Na něčem totiž pracuje a spravuje o tom velmi sporadicky na stránkách svého studia. Poslední update z konce ledna se týká nového grafického stylu, a pokud má naznačovat novou hru, pak by soudě dle chatrčí mohlo jít o mnohem dávnější kmenovou minulost. Ať už to bude cokoliv, jsem na to moc zvědavý.

Bulletstorm

Kombinace zkušeností s Gears of War a Painkillera zní možná trochu šíleně, ale výsledek byl ještě mnohem přitaženější za vlasy. Ale povedený. Epic Games spolu s dnes již neexistujícím studiem People Can Fly nám v roce 2011 naservírovali brutální řež, jejímuž tempu se dnes vyrovná snad jen restartovaný DOOM (a doufejme i blížící se Rage 2).

Byla to třeskutá zábava plná krve, létajících končetin a nekonečných kopanců. Líbila se hráčů, líbila se i recenzentům, ale prodeje tomu bohužel neodpovídaly. Dnes už je situace jiná, ale tehdy Epic Games pár měsíců po vydání označili prodeje za zklamání. Hra neprodala ani milion kusů a nepřeklopila se tak do nějakých zajímavějších zelených čísel.

Pokračování se sic plánovalo, ale kvůli nezájmu ze strany kupujících nemělo smysl a bylo zrušeno. Přesto jsme se s Bulletstormem nedávno setkali díky remasterované Full Clip edici. I ta se dočkala kladného přijetí a můžeme jen doufat, že její prodeje budou impulsem k vytvoření regulérního pokračování. Zatím byly jen impulzem k portu na Switch…

Ale kdy jindy přichystat pokračování než teď? Nový DOOM nám dokázal, že po přímočarých řežbách je silná poptávka. Značka Rage to pochopila, když chystá pokračování míchající DOOM s otevřeným světem. Vrací se i Borderlands. Případná dvojka Bulletstormu by se mezi nimi určitě neztratila. Má své kouzlo, svůj vtip a svůj mechanismus nakopávání zadků.

Bully (Canis Canem Edit)

Když se řekne Rockstar, jako první přijde na mysl chtě nechtě série Grand Theft Auto. Po ní se vám asi vybaví nejaktuálnější série Red Dead, ale co pak? Kontroverzní Manhunt? V mém případě je to Bully, snad jediná hra svého druhu.

„GTA ze školních lavic“. Díky bohu, že to někoho napadlo, někdo to schválil a někdo dodal v zábavné formě. Prostředí amerických univerzit s oddělenými chlapeckými a dívčími kolejemi bylo pro mě tehdy jako zjevení. Stejně tak přemíra dětského násilí, narážek na homosexualitu a nutnost být za takových podmínek vzorný žák.

Zkrátka jedinečný zážitek, který se bohužel už nezopakoval. Přitom je zde tolik prostoru pro druhý, třetí, čtvrtý, ale i pátý díl. Mohli bychom se podívat na základku, udělat si doktorát, ve flashbacku zavítat do školky… Zajímalo by mě, jak by dnešní přecitlivělý svět takovou hru přijal a mám strach, že to může být největší překážkou v jejím vzniku.

Nicméně pokračování této hry mi z celého mého seznamu přijde asi nejpravděpodobnější. Když se Rockstar odhodlal sáhnout po Red Dead Redemption 2, proč by nestrčil ruku ještě o čtyři roky hlouběji? Bully jim rozhodně není lhostejná, když se v roce 2008 dočkala remasteru Bully: Scholarship Edition a před dvěma roky dokonce mobilní verze Bully: Aniversary Edition. Uvidíme, co se bude dít po Red Dead Redemption II.

L.A. Noire

A u Rockstaru ještě chvilku zůstaneme. Právě tahle firma se totiž stala vydavatelem osm let staré hry L.A. Noire, která ve své době vynikala v mnoha směrech. Předně si uvědomte, kolik znáte detektivek v otevřeném světě, ve kterých se kromě šetření případů i střílí a jezdí v autech. Tehdejším trumfem hry byly přelomové animace obličejů, které byly stěžejním prvkem při vyslýchání svědků a podezřelých.

Z těkání očí, zdvihání obočí a dalších nepatrných posunků jste ve většině případů mohli odvodit, zda vám dotyčný lže, zda něco skrývá, či zda mluví pravdu. Zábavné bylo ale i ohledávání místa činu, tvůrci se nebáli brutálních scén ani nahoty. Díky těmto a mnoha dalším mechanismům jste se cítili jako skuteční detektivové.

Ráno jste se účastnili briefingu v kanclu, po něm jezdili po městě, hledali stopy, abyste se následně vrátili na centrálu a vyslechli podezřelé. Naštěstí i příběh stál za to, byl plný zvratů, korupce, řešila se válka… L.A. Noire byla zkrátka skvělá hra, kterou si vždy rád zopakuji a rád bych v ní i pokračoval.

Bohužel, jak asi všichni víte, studio Team Bondi vzniklo jen a pouze kvůli této hře. Po jejím vydáním nadobro ukončilo podnikání. A v tomto případě nebyly na vině špatné prodeje, když se za první rok prodalo úctyhodných 5 milionů kusů.

Team Bondi totiž neměl úplně dobré pracovní podmínky. Studio se setkalo s veřejnou kontroverzí, Rockstar dal od další spolupráce ruce pryč a kvůli pochroumané pověsti se tvůrcům brilantní hry už nepodařilo najít nového partnera na další projekty, což znamenalo rychlý konec. Ne však značky.

Sice o pokračování zatím nepadlo jediné slovo, ale L.A. Noire se koncem roku 2017 dočkala vydání remasterované verze na současné generaci konzolí včetně Switche, a dokonce vznikla i verze pro virtuální realitu nazvaná L.A. Noire: The VR Case Files. Naděje tedy umírá poslední. Red Dead Redemption II také vznikla po mnoha a mnoha letech. L.A. Noire má ještě čas.

Richard Burns Rally

Závody jsou moje gusto a naštěstí po nich dnes není pusto. Co se disciplíny rally týče, jistě mi dáte za pravdu, že Richard Burns Rally je nejlepší závodní hrou všech dob. Fantastická autoškola vás připravila na skutečný simulátor s výborným jízdním modelem, nekompromisním modelem poškození, krásnými ikonickými vozy, českým dabingem, památnými lokacemi…

Vzniku pokračování bohužel nepřálo několik faktorů. Jedním z nich mohla být smrt titulního závodníka (ne, nezemřel na trati, ale vlivem nádoru na mozku ve svých 34 letech). Ale na vině jsou spíš následné čachry se studiem.

Tvůrce z týmu Warthog koupilo Gizmondo, které záhy zkrachovalo. Práva na značku byla u vydavatele SCi, který byl odkoupen Eidosem, a ten následně Square Enixem. Po těchto roky trvajících odkupech už asi bylo na pokračování pozdě a ke značce se pravděpodobně už nikdy nikdo nevrátí. Richard Burns Rally ale stále žije díky modderské komunitě, která se stará o nová vozidla, tratě, ale i multiplayer, který nebyl součástí originální hry.

Nicméně v tomto případě mé choutky po pokračování ukojil letošní DiRT Rally 2. Od dob Richard Burns Rally je to skutečně poprvé, kdy po nemalém čase stráveném v novém simulátoru nemám chuť instalovat RBR. Codemasters se povedlo vytvořit fantastické rally závody, na které budu vzpomínat minimálně podobně, jako dnes vzpomínám na RBR.

Sleeping Dogs

Býval jsem velkým fanouškem série True Crime, jejíž třetí díl zasazený do Hong Kongu jsem napjatě očekával. Nakonec se nedostavil, tedy ne pod stejnou značkou. Vydavatel Activision Blizzard totiž zrušil vývoj po mnohých komplikacích, hru následně prodal společnosti Square Enix (bez práv na značku) a došlo k přejmenování na Sleeping Dogs. Duchovní nástupce byl na světě.

Vždy jsem se rád pouštěl do konkurence výborných GTAček a Sleeping Dogs jim byla zdatným protivníkem. Pro mě osobně nejvíc vynikala zábavným soubojovým systémem, který se mnohem víc soustředil na kontaktní bojová umění než zběsilé přestřelky. Nepohrdal jsem ani nožem, jehož použití bylo o něco brutálnější, ale neméně účinné.

Ale Sleeping Dogs byla výborná městská akce v snad úplně každém ohledu. Bavilo mě prohánět se exotickými čínskými uličkami ve sporťácích i na motorkách. Trávil jsem čas vedlejšími aktivitami, kterými se ani to GTA nemůže pochlubit. A skvělý byl i příběh o policistech a triádách úzce spjatý se zajímavým systém progrese.

Hru chválili kritici i hráči, tak jak to, že už tu dávno není dvojka? Můžou za to – jak jinak – peníze. Hry se za půl roku prodalo na 1,75 milionu kusů, načež se svět dozvěděl o velkých ztrátách společnosti Square Enix a nedosažení vytyčených cílů. Očekávání zkrátka byla někde úplně jinde, takže pro vydavatele šlo v případě Sleeping Dogs o zklamání.

Hra se ještě dočkala definitivní edice pro současnou generaci konzolí a Macy, dokonce vznikalo odvozené MMO Triad Wars, ale to bylo nakonec bohužel zrušeno v roce 2015. Osud případného pokračování tak nevypadá vůbec růžově, i když by určitě slušná řádka fanoušků dala cokoliv za další městskou akci, ve které nejste kriminálník, ale (pochybný) strážce zákona.

Split/Second: Velocity

Výborných arkádových závodů je dneska jako šafránu. Přitom v roce 2010 vyšly během jednoho měsíce (dokonce s rozestupem jednoho týdne) hned dva skvosty: Blur a Split/Second. Oba poměrně unikátní ve svém žánru, oba bez jakékoliv vidiny na pokračování, které by si rozhodně zasloužili.

Blur byla nová arkáda s licencovanými vozidly, což se dnes už tolik nevidí. Obzvlášť když po sobě jednotlivá vozidla hází různé škodlivé efekty, protože čistá jízda vás v tomto kousku na bednu nedostala. Split/Second se obešla bez známých značek, které plně vynahradila do té doby (a vlastně i od té doby) nevídanou hratelností.

V jádru šlo o klasické okruhové závody ve vymyšlených lokacích, nicméně kudy v prvním kole vedla první zatáčka, už nemuselo platit v kole dalším. Trať se v průběhu závodu neustále proměňovala. Ne sama od sebe, ale díky závodníkům, kteří po naplnění ukazatele mohli aktivovat různé prvky okolí.

Někdy něco vybouchlo, něco na vás spadlo, nebo se vyloženě uzavřela cesta a vytvořila se úplně nová. A tomu všemu jste čelili bez minimapy. Museli jste se spolehnout na svůj postřeh a schopnost reakce ve „zlomku vteřiny“.

I v tomto případě jde o hru, která byla kladně přijata, ale prodeje tomu neodpovídaly. Plány s pokračováním tu byly, ale vydavatel Disney Interactive Entertainment tehdy přecházel na novou strategii (hry zdarma s mikrotransakcemi), do které se pokoušeli napasovat i druhý díl Split/Second, ale nepodařilo se. Následně došlo k propouštění vývojářů ze studia Black Rock a skvělá arkáda byla nadobro pohřbená.

The Saboteur

The Saboteur je další z mnoha případů, kdy jde o poslední hru studia, které brzy po vydání ukončuje svůj provoz. Hra měla spoustu problémů, hlavně technických, kdy mnoha hráčům vůbec nešla rozchodit a vzhledem ke stavu studia můžeme být rádi alespoň za nějaké opravné patche.

Hra už tehdy nevypadala zrovna nejlíp, ovládání aut bylo vyloženě šílené, ale přes to všechno šlo o velmi zajímavou městskou akci, která v sobě míchala Assassin’s Creed s Grand Theft Autem a Hitmanem.

V druhoválečné Francii jste se často převlékali za německé důstojníky, abyste se dostali do silně střežených oblastí. Využívali jste výbušniny ke zničení německé propagandy a podkopání pozic nacistických okupantů.

Mohli jste šplhat po budovách včetně Eiffelovky, plížit se s pistolí s tlumičem, byly zde závody a nezapomenutelná stylizace. Německy ovládané části Paříže byly černobílé s výraznými červenými nacistickými prvky, zatímco osvobozené čtvrtě byly barevné a prosluněné.

Přiznám se, že jsem nikdy nespatřil konec hry, za což může ubisoftský syndrom vyzobávání všeho na mapě, což nakonec člověka omrzí a ke hře už se nevrátí. Ale rád vzpomínám na prakticky každý prvek hry. I na ty krásné vozy, které už se tak krásně neovládaly.

Škoda, že hra nezůstala ještě rok ve vývoji. Kdyby vyšla bez vážných problémů, umím si představit, že by mohlo jít o podobně živou sérii, jakou je dnes Assassin’s Creed. Absolutní svoboda pohybu, stealth, převleky, stylizace… Nikdo to už nezopakoval a zřejmě ani nezopakuje. Ale moc rád se nechám překvapit nějakými vývojáři, kteří se ke značce dostanou a vyrobí The Saboteur 2.