Když si šéf EA John Riccitiello posteskl, že oni nikdy netěží z čím dál častější "desítkové mánie" a že kdysi bývalo lépe - protože recenze psávali jen profesionálové a "nemohl je sesmolit téměř kdokoli, poté co strávil u hry pár chvil a pak jen převzal průměrné hodnocení od ostatních" - myslel tím právě případy jako tento.
Norská odnož GameReactoru včera zveřejnila světově první recenzi hororové akční adventury Alone in the Dark. Její autor se hned v úvodu pozastavuje nad tím, že je podezřelé, že hra ještě nemá žádné záznamy na MetaCritic a GameRankings, když brzy vychází (proč se tam sakryš vůbec kouká??? tací by tam měli mít zákaz vstupu :) V příštích odstavcích popisuje čistě hraní v první budově a známé věci typu inventář ("hra odměňuje za kreativitu při spojování předmětů, ale špatně se hledají po kapsách") a fyziku ("některé puzzly jsou uspokojující, jiné jen pro demonstraci Newtonova zákona"). Pár slov o nijak neohromující grafice, mrtvém prostředí, absenci detailů, možnosti přeskakovat kapitoly, povzdechnutí nad špatnou implementací dobrých nápadů a je hotovo. Do výsledné známky dává 3/10, za jediný (!) klad hry považuje obrazovku se sumářem při loadování, a do záporů šoupe managment předmětů, zastaralost, pomalost a frustraci v momentech, kdy musel umřít, protože se od hry nedozvěděl, co má vlastně dělat.
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Reakce distributora Atari na sebe nenechala dlouho čekat. GameReactoru prý poslal Alone in the Dark na recenzi v ten samý den, kdy publikoval výše zmiňovanou recenzi. Dle toho Atari oprávněně soudí, že se nedostali nijak daleko, resp. že ho nemohli stihnout hrát déle než tři hodiny. Web poté recenzi sundal, aby ji dnes vrátil zpět online v nezměněné podobě. Inu, že se takové levoty občas dějí v některých papírácích (nebo u
Ale že k tomuto sklouzl i dosud respektovaný, přední skandinávský magazín, který dostal exkl.možnost odhalit např. Mafii 2, to docela zarazilo, zvlášť když ho nikam nic netlačilo. Snad budou mít ostatní magazíny a hlavně sajty sdružující linky na všechny recenze dostatek rozumu, aby se neřídily hodnocením (nejlépe je úplně ignorovaly) z takovýchto povrchních verdiktů, čímž by jakoukoli, třeba i dobrou hru mohly odstřelit. I když je samozřejmě pravda, že to prohnilé zákulisí lze obvykle navenek jen velice těžko zjistit - proto také TISCALI od pradávna v záhlaví uvádí dobu hraní (co si pamatuji, nejméně to dosud byly tři dny nonstop aneb 40 hodin u GTA IV, ale v průměru to bývá déle než týden, měřený od momentu prvního spuštění po dopsání posledního slova recenze, pro níž to chce nějaký odstup).
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Další recenze na EuroGameru je co do kvality textu oproti té z GameReactoru jako nebe a dudy, ale tvrdí v podstatě to samé. AITD si otamtud odnáší 7/10. Zkušeného autora fascinovala interaktivita každé místnosti, nápaditost a variabilita puzzlů, epizodní formát, celková netuctovost a atmosféra motivující hrát dál. Ale dost kritizuje složitost provádění těch nejlepších věcí ve hře, hloupě rozmístěné checkpointy (např. vás nepochopitelně hodí zpátky před již jednou vyřešenou hádanku), pokaženou skriptovanou honičku v ulicích New Yorku s létajícími autobusy a hlavně nešikovné ovládání. To samé mi dnes ráno na ICQ psal kolega Ivan Kratochvíl, takže to nebude jen otázka osobního vkusu:
-
Včera jsem to chvíli zkoušel. Má to povedenou grafiku, ale zvyknout si na ovládání vyžaduje opravdu silnou náturu. Po čase si na to hlava horko těžko zvykne, ale taková ignorace zažitých standardů se jen tak nevidí. Některé věci jsou vyloženě úsměvné, přemýšlel jsem, zda si ze mě autoři dělají legraci. Vrcholem všeho jsou pak souboje s nepřáteli. Je vidět, že v Atari nemají dobré lidi, protože si vymysleli vlastní standardy.
