Best of 2012: Překvapení a zklamání
zdroj: tisková zpráva

Best of 2012: Překvapení a zklamání

12. 1. 2013 19:50 | Z redakce | autor: Redakce Games.cz |

Vyhlášení tradičních žánrových kategorií je za námi. V některých ohledech jsme vás možná překvapili, v jiných byla volba vítězů víceméně očividná a soudě podle ohlasů v diskusích, některé naše volby vás vyloženě zklamaly. Což je samozřejmě v pořádku, protože pokud bychom měli všichni stejný vkus a názor, byla by na světě docela nuda. A abychom diskusi nad neobjektivitou, fanbojovstvím a blbostí našich redaktorů popohnali na zcela nový level, budeme se ještě před vyhlášením té absolutně nejlepší hry roku 2012 tradičně věnovat ještě největším zklamáním a překvapením, které nám uplynulých dvanáct měsíců přineslo.

Stejně jako lonipředloni opakujeme, že nejde o určení nejlepších a nejhorších her, ale opravdu o to, jaké hry podle našeho názoru se svou kvalitou nejvíce minuly s naším redakčním odhadem. Bohužel, respektive bohudík, bylo z čeho vybírat. A začneme zklamáním, ať to máme za sebou hned zkraje.

Assassin's Creed III

Aleš se vám to snažil taktně naznačit v textové recenzi a Pavel zase ve videorecenzi. Audiovizuálně i příběhově si třetí Assassin drží vysoký standard předchozích her, dokonce se dá říci, že konkrétně po stránce příběhové došlo k výraznému zlepšení oproti rozmáchlým, ale příliš roztěkaným dílům předchozím. Přidání námořních bitev lze také jenom s povděkem kvitovat a obavy z nudnosti prostředí se ukázaly jako liché. Takže si právem musíte říkat, co dělá AC III v kategorii zklamání? Ono je to ale jednoduché – ve snaze přiblížit hru, vlastně ani nevíme komu, přetvořili vývojáři první třetinu hry na rozkouskovaný tutoriál a s úsměvem na tváři popřeli ideu herní volnosti a motivace k exploraci, která předchozím hrám tolik slušela. Z již tak jednoduchých soubojů se stalo zautomatizované bušení do dvou tlačítek a pocit výlučnosti z toho, že výrazně ovlivňujete dějiny, byl potlačen přemírou marginálních a někdy až hloupých úkolů, které musíte plnit.

Assassin’s Creed III je velká a rozmáchlá hra, která se ale utápí v myriádě svých interních systémů, které technicky vzato většinou nějak fungují, ale ve výsledku působí rozbředle a nezábavně. V rukách nám tak zůstává technicky úchvatná a příběhově i tematicky provokativní hra, která se však zuby nehty brání tomu, aby byla konzistentně zábavná a celistvá. A tak to bohužel dopadá, když je projekt příliš velký, podílí se na něm spousta studií z celého světa, ale nikdo pořádně nehlídá a neudává jednotný směr.

Baldur's Gate: Enhanced Edition

Jednoho krásného zimního večera ze z plzeňského herního doupěte Aleše Smutného ozval zoufalý výkřik. A následoval další. A další... Od vylepšené edice RPG klasiky Baldur's Gate, které se chopilo studio Overhaul Games, jsme čekali mnohé. Doufali jsme, že půjde o první krok k neodvratitelnému objevu, že izometrická RPG s taktickými souboji a bohatým příběhem mohou zaujmout i dnešní hráče. Nicméně budeme si muset ještě počkat. Alešova recenze sice ještě čeká v našem redakčním systému, ale už nyní vám můžeme prozradit, že nový kabátek původní hře úplně nesedl. Ano, pořád je to stará dobrá Baldur's Gate, ale od jejího znovuzrození jsme očekávali rozhodně víc, než přidání hromady bugů a několika drobných vylepšení, která už v průběhu let hráči zpracovali sami pomocí modifikací. Verzi pro iPad navíc przní i velmi nepovedené ovládání. Tohle si prostě tato oblíbená klasika nezasloužila...

Epic Mickey 2: Dvojitý zásah

Každá hra, kterou svým jménem zaštítí Warren Spector bude v redakci Games.cz očekávána s napětím a nemalými nadějemi. Platí to i po vydání Epic Mickey 2, nicméně naše důvěra k otci Deus Ex, System Shocku nebo Thiefa, získala velké trhliny. Se Spectorem jsme si popovídali na letošním GamesComu a byl to určitě jeden z nejzajímavějších rozhovorů, jaké jsme letos absolvovali, nicméně v Epic Mickey 2 se jeho vývojářská filosofie nepromítla do praxe tím nejšťastnějším způsobem. Tragický design misí, nepovedená umělá inteligence a slabé technické zpracování jsou hlavními důvody, proč Mickeymu udělila Lucie Jiříková v recenzi 4/10 a proč jsme se jako celá redakce shodli, že šlo o jedno z největších rozčarování roku.

Game of Thrones

Tohle prostě není k pochopení, přestože se to opakuje pořád a pořád dokolečka. Někdo má v rukách velmi populární a kriticky dobře hodnocenou televizní sérii nebo filmovou značku, ale nepohlídá si, aby licenci na její videoherní zpracování propůjčil někomu, kdo je schopen s ní pořádně naložit. A tvůrci z Cyanide to v případě RPG Game of Thrones rozhodně nebyli. Zatímco s příběhovou stránkou věci si dokázali poradit solidně a ostudu tak seriálové předloze nedělají, po herní stránce propadli na plné čáře, ačkoli mohli vsadit na jistotu, převzít zavedené metody a nechat vyniknout právě onen příběh.

Vadit vám na hře bude tisíc a jedna věc, většinou nějaký drobný nedodělek s fatálním dopadem, jako třeba nemožnost odzoomovat kameru tak, aby vám postava nezabírala třetinu obrazovky. V rozhovorech to ještě přežijete, souboje jsou kvůli tomu fatálně špatné. Přitom stačilo vzít mozek do dlaní a udělat po herní stránce „jenom“ kvalitní rutinu. Když ani tohle Cyanide jako dost zkušený vývojářský tým nesvede, tak je na pořádné zklamání zaděláno.

Syndicate

Zklamáním u této hry není fakt, že se žánrově posunula od zběsilé strategické akce ke střílečce. Je to v pořádku, originál už je natolik starý, že si to tvůrci ze Starbreeze mohli dovolit. Co si však neměli dovolit, to je naprosto vyprázdněná prezentace potenciálně zajímavého světa plného megakorporací, ze kterého zbývají pouze odlesky za okny mrakodrapů. Samotná akce se sice snaží standardní základ oživit používáním schopností, ale zjištění, že vás k tomu hra nijak nemotivuje a není to nutné, je o to bolestnější.

Ještě více ale bolí kvapíkové tempo, v němž vás tvůrci protáhnou připitomělým příběhem, který končí stejně mimózně, jako začíná. Jediným světlým bodem hry tak zůstává kooperace, která by měla potenciál utáhnout samostatnou hru, kdyby k tomu tvůrci dostali prostor. Syndicate je zkrátka ukázkovým případem nejenom toho, jak nakopat do zadnice značku s nějakou historií, ale jak šest stop pod zem zahrabat i potenciál na kvalitní kyberpunkovou střílečku.

 

A největším zklamáním roku 2012 podle redakce Games.cz se stává:

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Vážně to musíme opakovat znovu a pořád dokolečka? Dobrá, takže: Ubisoft ve třetím Assassin’s Creed do značné míry popírá kořeny celé série, které tkví ve střihem nerušeném hraní v historicky věrně replikovaném období a místě, potažmo na tom, že si sami vybíráte způsob, jakým se k jednotlivým úkolům postavit. A jestliže prostředí v AC III věrně replikováno je a navíc krásně, tak možnost volby vám tvůrci bez poděkování berou a skrze lineární tunely vás nutí dělat jen to, co se líbí jim – a bohužel, většinou se jim líbí řešení úkolu masakrem za denního světla. Těžko říci, jestli to je opravdu důsledek snahy přiblížit sérii totálnímu mainstreamu, ale vlastně je to jedno. Námitky vůči výsledné podobě hry lze totiž považovat za chyby jak u hry pro skutečné hráče, tak u hry pro totální mainstream. A právě z toho jsme s ohledem na rozmáchlost hry a odkaz série zklamaní ze všeho nejvíce.

 

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Crusader Kings II

Návykovost, znovuhratelnost, komplexnost, cit pro detail a zhruba tak dalších padesát tisíc výrazů pro kvalitu bychom byli schopnost sestavit na konto této skvělé strategie od Paradoxu. Nutno říci, že po povedeném prvním díle jsme čekali velké věci i od dvojky, ale stejně nám na pořádně dlouhou dobu vyrazila dech. Nejde jen o to, že po stránce uživatelského komfortu dvojka napravila chyby z jedničky a přestala tak připomínat práci nesmírně zapáleného amatéra. Jde o to, že si vybrala pro strategii nezvyklé téma rodinných a rodových vztahů, které nadřadila nad tradiční bojování a ekonomiku, čímž se jednak přiblížila historické realitě, ale hlavně získala na atraktivitě a již zmíněné návykovosti. Ano, chybělo málo a byla to naše strategie roku. A když to ne, tak alespoň jedno z největších překvapení roku 2012 to bylo určitě.

Hotline Miami

Kdepak, tu desítku pro Hotline Miami nedal Marek a potažmo redakce z legrace. Nebyla to ani provokace nebo podlézání nezávislým vývojářům. Cactusova hra nás doslova smetla ze stolu, protože všem ostatním vývojářům akčních her a nám hráčům jakbysmet ukázala jiný způsob, jak nás pobavit. Minimalistický příběh, který nese myšlenka na pozadí a ne desítky stran dialogu, a takřka sekundová hratelnost s adrenalinovým ocasem po konzumaci, nám potvrdily, že nezávislá scéna sice nemá prostředky na AAA produkci, ale může proti tomu bojovat nápadem a jeho unikátním zpracováním. O Hotline Miami jsme možná věděli už od léta, že to asi bude něco speciálního. Ale něco podobného jsme nečekali.

Sleeping Dogs

Za černého koně jsme tento projekt měli už v době, kdy to ještě byl další díl v sérii True Crime a měl vyjít pod záštitou Activision. Původní zrušení hry jsme sice nijak zvlášť neoplakávali, i když to byla objektivně škoda, ale když se tvůrci z United Front Games nevzdali a svůj skoro hotový projekt dotáhli pod Square Enix, tak jsme zpozorněli. A ne zbytečně. Některé aspekty Sleeping Dogs prozrazují, že tvůrci nejsou v ranku vývoje sandboxových her takoví profíci, jako třeba kolegové z Rockstaru. Na druhou stranu je to ale velké plus, protože se snaží vyhýbat žánrovým klišé a cpou do Sleeping Dogs prvky, které celkový zážitek obohacují. Bitky solidní, ježdění také, ale prim nakonec stejně hraje prostředí a atmosféra, která z něj vyzařuje. Při hraní Sleeping Dogs možná občas zakroutíte nechápavě hlavou, ale stejně se budete královsky bavit. Takže ano, měli jsme dobrý úsudek hned na začátku – nakonec se ze Sleeping Dogs ten černý kůň roku 2012 vyklubal.

Spec Ops: The Line

Zcela narovinu, tento projekt jsme s ohledem na předlouhý vývoj a minimálně dvojí změnu směřování a vedení odepsali. Počítali jsme, že ho Take 2 potichoučku zruší, my si povzdechneme a bude po všem. Jenže, stalo se neočekávané. Němci z Yageru svůj střílečkový opus magnum dokončili, vydali a přestože převratného komerčního úspěchu se asi nedočkali a nedočkají, rozhodně na sebe mohou být pyšní. Na klasickou střílečku se jim podařilo připevnit rozbušku v podobě inteligentně zpracovaného vyprávění a myšlenky!

Ano, Spec Ops má myšlenku, docela jasně podanou, občas ne zcela brilantně ilustrovanou, ale přesto zaznamenáníhodnou. A stejné je to s prostředím, kde se vše odehrává, protože je na hony vzdáleno typickým FPS klišé a podtrhne váš zážitek jako žádná jiná střílečka (snad vyjma Far Cry 3), co loni vyšla. Je pravda, že už jsme to v podcastech zmiňovali snad milionkrát, ale pokud si myslíte, že něco jako střílečka s myšlenou není a nemůže nikdy existovat, tak si zahrajte Spec Ops. Budete překvapeni.

The Walking Dead

Nejdříve jsme si mysleli, že to je jenom hype vyvolaný popularitou seriálu a komiksu. Jenže, pak jsme se do Walking Dead sami pustili a zjistili jsme, že ani omylem. Nejdříve přišlo překvapení z toho, jak dobře se dá napsat scénář pro hru. Následně jsme se do osudů jednotlivých postav a možnosti je ovlivňovat svými volbami totálně zažrali a mysleli si, že hrajeme nejlepší hru roku. Pak nás sice mrzelo, že po herní stránce je to vážně jednoduché až trapně primitivní. Ale ve výsledku jsme naznali, že ve sbírání předmětů nebo řešení hádanek, čili v typických adventurních činnostech, gró této epizodické adventury opravdu neleží. První sezóna Walking Dead je parádní interaktivní zážitek, který má potenciál vyrazit dech i těm, co zombíky nemusí nebo je dokonce bytostně nenávidí.

 

A největším překvapením roku 2012 podle redakce Games.cz se stává:

Zvětšit zdroj: tisková zpráva

Až vám bude skoro čtyřicetiletý chlapík vykládat, jak je ta hra boží, protože má doma malou dcerku a ve hře má jeho postava také dcerku, takže všechna rozhodnutí ohledně jiných lidí jsou pro něj těžká, tak si uvědomíte, co se lidem z Telltale povedlo. Alespoň člověk vidí, jak strašně moc dělá výborně napsaný scénář a dialogy, což jsou kategorie, na které se řada hráčů dívá s despektem, protože je vedle hratelnosti považuje za druhořadé. Právě jim bychom doporučili, aby si vyzkoušeli minimálně první epizodu, protože pak pochopí, proč jsme v redakci z The Walking Dead tak vyplesknutí.

V rámci naší série Best of 2012 článků, ve které shrnujeme to nejlepší za rok 2012, doposud vyšly následující: Best of 2012: Události rokuBest of 2012: Nejlepší strategieBest of 2012: Nejlepší indie hry; Best of 2012: Nejlepší RPGBest of 2012: Nejlepší závodní hraBest of 2012: Nejlepší plošinovkaBest of 2012: Nejlepší akční hraBest of 2012: Nejlepší DLC a datadiskBest of 2012: Nejlepší hry, které nikdo nehrálBest of 2012: Nejlepší logická hraBest of 2012: Nejlepší sportovní hraBest of 2012: Nejlepší adventura; Best of 2012: Překvapení a zklamání; Best of 2012: Hra roku

Nejnovější články