Best of 2014: Nejlepší soundtrack

Tak jako jsou hry rok od roku pestřejší, vzniká k nim i rok od roku pestřejší hudba. A díkybohu za to! Své si najdou jak příznivci velkolepých, Hollywoodem inspirovaných záležitostí, tak fanoušci okrajových žánrů, které do her nacházejí cestu skrze nezávislé tituly. Podcenit soundtrack hry totiž znamená podcenit jednu z klíčových složek, utvářejících nejenom celkovou náladu, ale přímo náboj konkrétních herních situací nebo scén. Komu se to loni povedlo nejlépe?

Garry Schyman & Nathan Grigg – Middle-earth: Shadow of Mordor

Hluboké bubny, etnické smyčce, sbory... kde už jsme to jenom slyšeli? Skoro kdekoli, kde se na plátně válčí, jenže tuhle hudební rutinu posouvá na neotřelou kolej invence autorského dua Schyman – Grigg. Schymana znáte z Bioshocku, Grigg má na kontě především F.E.A.R. a v jeho nedoceněném pokračování projevil ohromný cit pro nalezení co možná nejpřiléhavější barvy použitých tónů. Do svého mordorského arzenálu zařadil celou řadu exotických nástrojů i forem, jak je snímat, a výsledkem je hutná a strhující orchestrální řežba, ve které si oba skladatelé přehazují nápady jako Gimli s Legolasem skřety.

Austin Wintory – The Banner Saga

Z naší pětice nejnáročnější poslech, ale jak tomu u dobré muziky bývá, posluchačovu investici dokáže patřičně odměnit. Ne snad, že by jeden z nejpilnějších herních skladatelů současnosti napsal hudbu, která by se pouštěla do nějakých experimentálních vod, ale Wintoryho vikinské zpěvy mají specificky tíživou náladu a nejsou složené jen na líbivý efekt. Hudba v nich vypráví příběhy hrdinů i světa, se kterými při putování zamrzlou krajinou srůstáte a podobně jako hra vás i soundtrack na konci vyplivne zcela vyčerpané.

Mick Gordon – Wolfenstein: The New Order

Podobně, ale s pomocí zcela jiných prostředků, nás nešetří Mick Gordon. Hororová představa nácků vyhrávajících válku vyžadovala patřičně hororový doprovod, ale nečekaně pestré dobrodružství náckobijce B.J. Blazkowicze poskytlo Gordonovi širší manévrovací prostor, který tento akční rutinér využil ke zkomponování svého majstrštyku. Nijak přitom neexhibuje, naopak – hudební doprovod je úsporný a staví na pečlivě vyváženém zvukovém mixu zkreslených kytar i syntezátorů. Skladbami prorůstá analogové podhoubí a pomáhá dochutit jejich nekompromisní přímočarost.

Jake Kaufman – Shovel Knight

Je snadné generovat retro pro retro, ale za Shovel Knightem stojí nepopiratelná vášeň a za jeho hudbou zase nepopiratelná melodická invence. Soundtrack funguje jako jedna velkolepá hostina, oslavující zlaté časy konzole NES, a díky jeho pestrosti s ním stejně tak dobře strávíte parádní chvilky, i když jste tuhle zaprášenou éru nezažili. Jen v takovém případě doporučujeme stereo verzi soundtracku, protože mono varianta je, podobně jako třeba staré nahrávky The Beach Boys, určena jen vyloženým fajnšmekrům.

Darren Korb – Transistor

Chce to výjimečný talent, aby se na váš teprve druhý soundtrack čekalo jako na jistotu, která nemůže zklamat. Transistor je hra rozkročená mezi kyberpunk a estetiku amerických „roaring twenties“, ale Korbova hudba tenhle rozptyl (bohužel?) nekopíruje. Místo toho staví na breakbeatovém muzaku s občasnou kytarou, kterou by si Korb mohl nechat patentovat. Z písniček sice dosáhne síly bastionovské Build that Wall jenom jediná, ale zato způsobem, na který se nezapomíná.

A nejlepším soundtrackem roku 2014 podle redakce Games.cz se stává…

zdroj: tisková zpráva

Mick Gordon – Wolfenstein: The New Order

Bylo to o prsa, z nichž levé obstarává hostující Fredrik Thordendal a pravé parodie a předělávky starých hitů pod hlavičkou fiktivního hudebního vydavatelství Neumond. Na každý pád jsme ale loni neslyšeli jímavější ústřední motiv (jeho rozšířená verze je k nezaplacení!) a nabušenější herní soundtrack (nějaká ultra mega super vymazlená kompletní edice by neurazila, Bethesdo!). Jenom za tu utnutou country kytaru ve skladbě 14 Years bychom také utínali – ruce zodpovědného hudebního dramaturga...