Torment: Tides of Numenera
Nepřímý nástupce původní Planescape: Torment sice není dokonalý, ale po příběhové stránce má rozhodně co nabídnout. Osud poslední odložené schránky Proměnlivého boha pronásledované Zármutkem protíná celá řada zajímavých postav, situací i záhadných předmětů z dob dávno minulých. Nejen vaši společníci, ale celý zástup NPC nabízí unikátní příběhy a netradiční myšlenky, které ale zapadají do netradičního světa.
Krom toho Torment: Tides of Numenera umně zpracovává dilema svobodné vůle a dopad rozhodnutí jedince na celý svět, který je zároveň nádherně bizarní, vlastně příjemným způsobem odporný a vzhledem k bohatým popisům kombinovaným s občas spartánskou grafikou naplno zaměstná vaši fantazii.
What Remains of Edith Finch
Někdo by mohl tvrdit, že What Remains of Edith Finch není pořádná hra, ale akorát simulátor chození. Vymlouvat mu to nebudeme, jisté ovšem je, že co se vyprávění týká, jde o prvotřídní a emotivní zážitek. Edith nezachraňuje životy ani světy, místo toho prozkoumává sídlo své kuriózní rodiny, kterou provází prapodivné okolnosti a úmrtí už po mnoho generací. Samotná hlavní dějová linie není nijak složitá, ale skrývá spoustu nenápadných odboček a náznaků.
Své vlastní příběhy vypráví každá místnost v domě nejen prostřednictvím fascinující atmosféry, ale i skrz dopisy a fotografie, a nechává promlouvat osobní předměty dávno i nedávno zesnulých příbuzných. I přes volnější tempo a kratší herní dobu jde o skvělý kousek, který je sice prodchnutý neústupným fatalismem, ale vyprávěný nesmírně okouzlujícím způsobem.
Nier: Automata
Smysl života je obecně docela vděčné téma, o kterém se dá debatovat dlouhé hodiny. Ale co takhle smysl života humanoidních robotů. U těch bych měl být přece jasný a předem daný, vzhledem k tomu, že jsou všichni naprogramovaní. V případě Nier: Automata lidmi, kteří se před mimozemskou invazí museli uchýlit na Měsíc, kde vyčkávají, až se androidi na zemi postarají o zneškodnění hrozby a umožní jim bezpečný návrat.
Že to nebude tak jednoduché a u robotů se nějakým nedopatřením vyvinou ryzí lidské emoce a city, to je celkem předvídatelná premisa. To ostatní, co se jednotkám 2B a 9S stane, už bez odehrání neodhadnete ani náhodou. Ale vlastně vám ani nebude vadit, že si to musíte celé dát třikrát, aby se jejich osud odehrál celý.
Horizon Zero Dawn
Kde se na Zemi vzala agresivní robotická zvířata? Kdo je ta zrzka, kde má rodiče a proč ji vychovává ten vousatý pán? A jak to, že je vlastně už od narození ve vyhnanství, protože čím se asi tak může provinit mimino? Začátek Horizon Zero Dawn na nás vychrlil vskutku lavinou otázek, aby je v průběhu dalších hodin stejně bryskně zase uspokojivě zodpověděl.
Samozřejmě je do sebe všechno zamotané jako drátky a součástky všudypřítomných roboještěrů, spletitou konspiraci tribální dystopie bylo však radost rozmotávat. Bohatý otevřený svět navíc nabízí i množství mikropříběhů, které s tím hlavním nemají prakticky nic společného, ale přesto dokážou zaujmout.
Hellblade: Senua's Sacrifice
Vyprávění Hellblade: Senua’s Sacrifice je na herní poměry dost netradiční, vzhledem k tomu, že za sebe nechává mluvit hlavně prostředí. A desítky hlasů v Senuině zmatené, ale odhodlané hlavě na cestě za záchranou duše milovaného muže do hlubin severského podsvětí. Mnohovrstevnatý příběh se sice odehrává v raném středověku, ale témata smiřování se se ztrátou blízkých, složitých vztahů s rodiči nebo duševních nemocí jsou v dnešní době víc než aktuální.
Kabátek utkaný z keltské a severské mytologie jim navíc vcelku sluší. Minimálně jejich bohové a nestvůry slouží jako skvělé kulisy ke zkoumání lidského šílenství, úzkostí a strachu. A že je těžké něco z toho za neustálého zneklidňujícího šepotu necítit.
A nejlepším příběhem za rok 2017 se podle redakce Games.cz stává:
Zápletka Nier: Automata v lecčems připomíná R.U.R. českého literárního velikána Karla Čapka. Jenom v trochu hezčích šatičkách, a to nemluvíme o těch, které má na sobě 2B. Bez toho, abychom prozradili příliš mnoho, prostě jen říkáme, že nám některé příběhové zvraty naprosto vzaly dech. Nebo nás aspoň přinutily zamyslet se nad vlastní těžkostí bytí. Pokud jste poslední Nier hráli, nejspíš tiše přitakáváte, pokud ne, budete nám prostě muset věřit. A zahrát si ho, protože jinak se připravíte o jeden z nejkrásnějších a nejdojemnějších herních příběhů posledních let, kterému rádi odpustíte i totální depresi a pocit zmaru po dokončení.