3. místo – Control
Finští Remedy Entertainment si v podivnu zkrátka libují – divný byl už Alan Wake, divný byl i Quantum Break z područí Microsoftu a první osamostatněný počin Control jen odráží jejich znovunabytou svobodu. Paranormální jevy, ďábelské koupací kachničky, předměty moci, paralelní světy, vraždící lednička i prozpěvující si údržbář tvoří solidní příběhový základ podpořený vynikající akční hratelností s dechberoucí fyzikou.
Control bohužel ke konci trochu dochází dech, jeho hlavní hrdinka asi nebude jednou z těch, s nimiž byste srostli, ale i tak si užijete poctivou audiovizuální slavnost s nadpřirozenou tematikou. Telekineze i levitace vám propůjčí dříve nevídanou moc a v neustávajících proměnách Nejstaršího domu se s chutí budete ztrácet a zase nacházet. Tenhle omamný chaos si zaslouží bronzovou příčku.
2. místo – Star Wars Jedi: Fallen Order
Zatímco na Epizodu IX by mnozí z nás po návratu z kina asi raději zapomněli, na tenhle mix metroidvanie a soulslike se světelným mečem budeme vzpomínat ještě velmi rádi. Star Wars Jedi: Fallen Order nás už zkraje příjemně překvapil tím, že se Respawn rozhodl dát cestou čistě singleplayerové příběhovky – a povedlo se mu to na výbornou. Příběh ve srovnání se Vzestupem Skywalkera rázem působí jako scenáristický vrchol. Vynikající souboje koncept Souls her obohacují o světelné meče a Sílu. A najdete tu i důmyslné hádanky.
Škoda jen pomalejšího rozjezdu a slabšího technického stavu při vydání, kdy Fallen Order Síla rozhodně neprovázela. I tak si ale sympatický zrzek a sběrač šrotu Cal Kestis odnáší letošní stříbrnou medaili a bonusový titul pro nejlepší přídavek do univerza Hvězdných válek za rok 2019, protože takhle efektně nás do předaleké galaxie už dlouho nikdo přenést nezvládl.
1. místo – Death Stranding
Hideo Kodžima dokázal něco, o čem si designéři ostatních studií mohou nechat jen zdát: zdánlivě nejnudnější koncept na světě povýšil na návykovou, místy zatraceně adrenalinovou mechaniku. Jestli jsou v ostatních hrách fetch questy morem, který je nutné přežít, v Death Stranding tvoří profese poslíčka páteř hratelnosti. Zdánlivě banální mise o chození a nošení věcí okořenila realistická fyzika, nehostinná krajina i realita postapokalyptického světa vražednějšího než dnešní Austrálie. Doručování ještě nikdy nebylo takovým dobrodružstvím.
K tomu si přičtěte vynikající příběh se skvělými postavami a hereckými výkony, unikátní multiplayerové prvky, nádherný vizuál a orchestrální i zpívaný soundtrack spolu s celkovým ozvučením, které se starají o neopakovatelnou atmosféru bezútěšného putování kontinentem poháněného tou poslední věcí, jež Samovi zbývá: nadějí.
Pokud Death Stranding něco zvládá lépe než všechny ostatní hry, tak je to práce s emocemi. Dostane se vám pod kůži díky příběhu a postavám, simulaci rodičovství nebo třeba důkladné analýze mechanismu sociálních sítí a lajkování. Všichni máme rádi uznání – a my na oplátku uznáváme, že jsme žádnou lepší akční adventuru letos nehráli. Do Kojima Productions tedy posíláme zlaté BB a jsme zvědaví, jestli jednou skutečně budeme vyhlašovat kategorii „nejlepších strand her“.