3. místo – Need for Speed Heat

zdroj: tisková zpráva

EA před dvěma lety udělala obrovskou chybu zvanou Need for Speed: Payback. K čemu je zábavný jízdní model, když mu vše ostatní podkopává nohy? Jak mohlo někoho napadnout narvat mikrotransakce do tuningu a ještě získané díly podrobit vlivu náhody? Po tomto přešlapu už se na další Need for Speed jednoduše nedalo těšit. Dlouho se o nástupci ani nemluvilo, pak přišel únik informací a teprve až půl roku před vydáním pořádné oznámení. Vypadalo to prostě jako další Need for Speed, z čehož šel popravdě strach.

A výsledek? Jedny z nejlepších arkádových závodů posledních let. Po mikrotransakcích se slehla zem, stupidní příběh zůstává, ale ten nám vlastně nikdy vyloženě nevadil. Need for Speed Heat přišlo se zajímavým mechanismem střídání dne a noci, zábavným ježděním i honičkami s policií a dokázalo vyvolat vzpomínky na zlaté časy s Undergroundy. EA nám dokázala, že si je vědomá svých chyb a dokáže je odstranit. Po delší době nám naservírovala výborné závody, které se zapíší k tomu lepšímu ze série. A totálně nás tím překvapila.

2. místo – Slay the Spire

zdroj: tisková zpráva

V době, kdy se nad oznámením další karetní hry jen znuděně mávalo rukou, se objevila jedna, která se nebála plavat proti proudu. Hledali jste multiplayer? Smůla. Slay the Spire totiž dokázala, že karetka nepotřebuje dva hráče. Dokáže být dokonalá i o samotě.

Před příchodem Slay the Spire jsme netušili, kolik času může hráč strávit osamělým vynášením kartiček. Ale tady do sebe průběžná stavba balíčku s prvky roguelike tak perfektně zapadly, že zkrátka nešlo odolat dalšímu pokusu. Hra zaskočila celý svět, který na ni zareagoval tak, jak má ve zvyku – kopírováním. Když je něco úspěšné, kdekdo se úspěch pokusí zopakovat, ale dosud si na tom všichni spíš vylámali zuby. Překvapení tedy proběhlo jen jednou a dodnes to bohatě stačí.

1. místo – Disco Elysium

zdroj: tisková zpráva

O existenci tohoto zvláštního RPG jsme věděli několik let. Zprvu si říkalo No Truce With the Furies, než se přejmenovalo na ještě podivnější Disco Elysium, což nezasvěceným mnoho nenapoví. Ne, že by zprávy o něm nebyly zajímavé, ale nikdo jsme mu nevěnovali větší pozornost. Další izometrie od nějakého neznámého indie studia? Třeba to bude fajn, třeba to zapadne, bude nám to docela fuk…

Ale kdeže! Je to pecka! Definice překvapení. Hra, od které nikdo nic moc nečekal a která do všech stran neřvala, jak bude úžasná, na sebe po vydání strhla pozornost hodnou těch nejočekávanějších titulů roku. Vzduchem létaly desítky a devítky (ano, jsme tak trochu výjimka), přišly i první ceny. A teď další od nás.

Výborná detektivka se zajímavým grafickým stylem nás uhranula především unikátním vztahem depresivního detektiva zpitého do němoty s tím samým detektivem, protože v této hře trávíte spoustu času rozmluvami sami se sebou, z jejichž přirozenosti až mrazí. A s ničím podobným jsme se snad nikde jinde nesetkali. Ze stínů se tu vynořila jedna z nejlepších her roku, což nás zastihlo zcela nepřipravené. A máme z toho radost.